Alois Svoboda *1852 †1929
trojský velkostatkář, československý vlastenec a mecenáš, který věnoval státu Trojský zámek a rozsáhlé pozemky, na nichž později vznikla zoologická a botanická zahrada. Přišel do rodiny Židlických jako vychovatel, později si majitelku zámku vzal za ženu. Byl zdatný hospodář, pozvedl živořící velkostatek do skvěle fungujícího celku. Později modernizoval místní mlékárnu, pivovar a pekárnu. Zpřístupnil Troju lávkou přes plavební kanál a silnicí přes Císařský ostrov, provozoval přívoz, propagoval zlepšení silničního spojení Troji s Prahou a s Bohnicemi, prodloužení autobusových a tramvajových linek do Troje
Pozemky (82 ha – pro srovnání – areál léčebny v Bohnicích má 64 ha) věnoval Alois Svoboda novému státu v roce 1920 k 70. narozeninám T.G.Masaryka a k 250. výročí úmrtí J.A.Komenského s přáním, aby zde byly vybudovány nejrůznější druhy škol a vědeckých ústavů. Eduard Štorch a Stanislav Růžička měli přání zde založit také městečko Růžičkov – školy a bydlení v duchu eubiotiky, nápad byl v r. 1935 zamítnut.
Pražská zoo byla otevřena 28. září 1931, tehdy ještě jako staveniště, na ploše 24 hektarů. Prvním ředitelem se stal profesor Jiří Janda.
Quido Schwank *1911 †1998
vnuk Aloise Svobody, stavební odborník, bydlel v usedlosti Kazanka. Po r 1989 získal v restituci některé nemovitosti znárodněné v únoru 1948. Jejich výnosy vložil do několika nadací, například Nadace Quido Schwanka – Trója, město v zeleni.
Vladimír Kolář *1928 †1978
pocházel z pražské katolické rodiny, po gymnáziu vystudoval vyšší průmyslovou školu, byl architektem a stavitelem, také velmi zručným řemeslníkem. Po válce ho zcela pohltil skauting, začal budovat vlastní vlčáckou smečku pod 377. oddílem Junáka, získal přezdívku Akela.
V r.1950 byl jako student řádového filosofického institutu v Děčíně zatčen a internován, na nedobrovolných pracech v rámci PTP strávil přes 3 roky života.
Pak se opět zapojil do vedení skautských oddílů, za což byl v roce 1955 odsouzen na 3,5 roku a díky amnestii propuštěn již po 1,5 roce. Jeho život byl kombinací naplňující práce se skauty a pronásledování. V roce 1960 byl znovu odsouzen za protistátní skautskou činnost, ale nakonec díky amnestii byl již v létě 1960 opět propuštěn. Pracovní uplatnění však měl velmi nesnadné, nakonec se stal projektantem Pražského střediska památkové péče.
Od roku 1968 vedl stavební práce na zanedbaném statku Vraných, kde bydlela celá pětičlenná rodina. Zahynul v roce 1978 při stavební kontrole stodoly. Po smrti jeho manželky Marty (†2008) musel jejich syn statek opustit a uvolněná obytná budova prošla renovací. Později se stala sídlem spolku Bohnice žijí.
