Název obce je pravděpodobně odvozen od osobního jména Čamír – zkráceně Čám – znamená ves lidí Čámových.
Polohu vsi určovala kotlina u vodního toku chráněná od západu srázy vltavských břehů a na severu drahaňskou roklí, na východní straně byly lesy – Čimický háj, vrch Ládví a zalesněn byl i vrch na severní straně Čimic zvaný Forstberg (dnešní točna autobusu). Starou kulturní oblast prozrazuje hustá síť cest procházející okolím, i když Čimicemi neprochází žádná z význačných dálkových tras. Oblast byla ale křižovatkou spojů vedoucích od vltavských přechodů v Sedlci a Troji směrem na Chabry a Mělník a přes drahaňskou rokli na Levý Hradec a Brnky. Jižním okrajem katastru procházela cesta z Libně a Kobylis na Bohnice.
Nejstarší osídlení
V souvislosti s plánovanou výstavbou sídliště probíhal na území Čimic v 70. a 80. letech archeologický výzkum, který odkryl bohaté stopy nejstaršího osídlení v okolí. Území Čimic bylo osídleno podle archeologických nálezů již od eneolitu (pozdní doba kamenná, cca 4400–2300 př. n.l.). Nálezy jsou roztroušeny zejména severně a jižně od historického jádra obce, ale také v bývalé cihelně Ing. Berana (u dnešního Bauhausu) a východně v ulici k Ládví.
Jeden z nejbohatších kostrových hrobů kultury se šňůrovou keramikou na našem území byl odkryt v roce 1975 při stavbě domu ve Větrné ul. Kromě keramiky, pazourkového nože a říčních lastur obsahoval čtyři náhrdelníky složené z unikátního počtu celkem 1 435 provrtaných lasturových koleček, 194 zvířecích zubů (hlavně psích) a 36 jejich napodobenin z kosti.
Hroby z doby únětické
Další větší objevy pocházejí z doby únětické kultury pojmenované podle naleziště v nedalekých Uněticích u Roztok (doba bronzová, 2300–800 př. n. l.). Rozsáhlé pohřebiště (mezi ulicemi Čimická a Libčická na jedné straně a Čimická, Žalovská a K Rybníku na straně druhé) tvořilo 21 kostrových hrobů, do kterých byli mrtví uloženi v skrčené poloze na pravý bok, hlavou k jihu spolu s milodary v podobě keramických nádob i měděných záušnic. K úpravě hrobových jam používali kameny.
Další větší objevy pocházejí z doby únětické kultury pojmenované podle naleziště v nedalekých Uněticích u Roztok (doba bronzová, 2300–800 př. n. l.). Rozsáhlé pohřebiště (mezi ulicemi Čimická a Libčická na jedné straně a Čimická, Žalovská a K Rybníku na straně druhé) tvořilo 21 kostrových hrobů, do kterých byli mrtví uloženi v skrčené poloze na pravý bok, hlavou k jihu spolu s milodary v podobě keramických nádob i měděných záušnic. K úpravě hrobových jam používali kameny. Vědci důkladně zkoumali 16 kosterních pozůstatků z čimických hrobů (12 dospělých a 4 deti).
Co všechno zjistili o životě našich prasousedů?
Podle stavu osvalení a chrupu se zabývali soustavnou těžší fyzickou prací a živili se nekvalitní a špatně upravenou stravou převážně rostlinného původu. I když nejedli sladkosti, stav jejich chrupu byl dosti špatný. Více než kazy je ale trápilo obroušení zubů, často až ke krčkům. Co mohlo způsobit tak silné obroušení? Žvýkaní tuhé stravy, šlach či kůry, dále štěrk nebo písek ve stravě nebo i používaní zubů jako pracovního nástroje. Zuby používali při práci jako kleště, svěrák nebo jako třetí ruku. Průměrný věk dožití v naší skupině byl 44 roků u mužů, 39 u žen a 2,5 u dětí, průměrná výška 169,8 cm u mužů a 165, 2 cm u žen.
Raně středověké osídlení u rybníka
Počátky nepřetržitého osídlení Čimic představují nálezy zásobních jam a zahloubených jednoduchých obydlí s keramickými zlomky jižně od dnešního rybníka. Nejstarší doložené středověké sídliště je spojeno se slovanským osídlením a zůstalo již v blízkosti čimického potoka. Z raného středověku byly také odkryty dva žlaby, které mohly sloužit jako ohrada pro dobytek, dále se našly pozůstatky zemnice nebo polozemnice se stopami ohniště na podlaze.
Jak vypadala polozemnice – obydlí Slovanů?
Jejich domov byl zahlouben do země, vršek tvořila jednoduchá konstrukce ze dřeva, proutí a hlíny, na střechu položili došky ze slámy. Zahloubení snižovalo množství potřebného stavebního materiálu a sloužilo jako tepelná izolace. Dovnitř se sestupovalo po několika stupních. V rohu se nacházelo topeniště, kouř stoupající volně pod střechu odcházel kouřovými otvory. Obydlí nemělo okna, takže kromě kouře ztěžovala život v raně slovanském domě i tma.
Tajemná čimická středověká tvrz
Záchranný archeologický výzkum Muzea hl. města Prahy přinesl v 80. letech kromě poznatků o nejstarším osídlení Čimic i jeden unikátní překvapivý objev.
Zahloubený sídelní objekt s vnitřním půdorysem 6,8 × 4,4 m členěný na dva menší prostory byl obehnán kruhovým příkopem o průměru cca 30 metrů. K tvrzi přiléhala menší stavba s vchodem na jihu a hlavní vchodová část na severu. Severní vchod do zahloubeného prostoru byl dobře zachován, do podloží vysekané a vyzděné schody sestupovaly do vstupního otvoru s dochovaným prahem a části ostění portálku. Síla zdi činila 100 cm, jako pojivo bylo užito jílu, malta se uplatnila ve vstupu. Dřevěná nadzemní část stavby byla omítnuta mazanicí.
Vstup do objektu byl ze severní strany mostem přes příkop.
Na severní straně rybníka byly postupně na zahradě bývalého statku čp. 1 odhaleny základy klasické tvrze s kruhovým příkopem a věžovou stavbou. O existenci raně středověké tvrze a přilehlého dvora na území Čimic tehdy nikdo nevěděl a dodnes ani o jejich majitelích nebyly nalezeny žádné písemné zmínky.
Tvrz zanikla pravděpodobně počátkem 15. století.
O násilném a rychlém zániku tvrze svědčí kromě nálezu popela s vypálenou mazanicí a prejzy v suterénu budovy i nález petlice a svazku klíčů u vchodu.
Čimická lokalita náleží mezi nečetné archeologické doklady počátků panských sídel na našem území, i když její majitel zůstává dodnes neznámým.
Bylo plánováno základy tvrze zachovat a zakomponovat je do parkové úpravy celého areálu OC Drahaň, nakonec byla ale plocha kolem tvrze zasypána a terén navýšen o 2–3 metry.
Místo nálezu bylo prohlášeno nemovitou kulturní památkou v r. 1985.
Dům s románským kvadříkovým zdvihem
Objev tvrze nebyl jediným překvapením – při sondáži v oblasti severní části příkopu se našly pozůstatky jiné stavby, starší než samotná tvrz. Původní objekt byl pravoúhlého tvaru a zanikl zřejmě při výstavbě tvrze. Dochovaná severní stěna objektu vyzděná opukovými kvádříky zbyla asi 50 cm silná, dochovaná délka 670 cm, zachovány zůstaly tři řádky kvádříků.
Stavby z kvádříkového zdiva známe ze starších románských církevních staveb v Praze i okolí, z přelomu 12./13. století také ze staveb bohatých měšťanských domů ve Starém městě pražském. V Čimicích ale žádná sakrální stavba nebyla nalezena, jedná se proto o pozoruhodný doklad šíření kvádříkového obložení staveb do venkovního prostředí bez církevní stavby.
I když o Čimicích do druhé čtvrtiny 14. století nemáme žádné písemné zprávy, unikátní stavební materiál svědčí o vyšším sociálním postavení stavebníka kvádříkového objektu i tvrze.
Kde v okolí můžete vidět zachované románské kvádřikové zdivo?
V kostele sv. Petra a Pavla v Bohnicích.
Tvrz na literárním poli
Víte, že v čimické tvrzi a okolí se odehrává i detektivní příběh ze 13. století? Pražský notář, mistr Petr se chystá na přání čimického pána Rajmunda sepsat závěť a netuší, že bude vyšetřovat i nález dětských kostí v Drahaňském údolí. Součástí knihy Emmy Riedové Suďte spravedlivě, je i následující popis čimické tvrze:
„Čimický dvorec, sestávající z vysoké věžovité tvrze a několika menších stavení, se vyděluje od okolí jako kruhový ostrov opevněný vodním příkopem a splétaným plotem. Rozbahněná příjezdová cesta širokým obloukem míjí ves Čimice a k tvrzi vede ze severu kolem hospodářských stavení a přes dřevěný padací mostek.
Čimická tvrz není rozlehlá, ale ční do úctyhodné výšky. Na zděné, polozahloubené přízemí a spodní patro navazuje ještě dřevěná nástavba, omítnutá červenou mazanicí a zastřešená hliněnými prejzy. Ze severu, východu i západu se k tvrzi tisknou menší kamenné i dřevěné přístavky, jak se její obyvatelé postupně snažili rozšířit své obytné prostory.“
Vývoj Čimic v listinách
První doložená písemná zmínka o Čimicích je z roku 1334, kdy jsou Čimice zmiňovány jako majetek pražského probošta Držislava. Probošt vypočítává škody, které utrpěl na svém majetku „in villa Czyemitz”. Podle urbáře ze začátku 15. století zahrnuje majetek pražské kapituly v Čimicích poplužní dvůr, vinice, rybník, lesy a jednoho člověka (pravděpodobně správce). Unikátní je zmínka o rybníku již v době před velkým rozvojem rybníkářství v Čechách.
V době husitské byl církevní majetek zabaven měšťany z Nového města pražského, prameny pohusitského období zachycují časté žměny majitelů čimického dvora, jeho zpustnutí i obnovu. Až z poloviny 16. století pochází důležitý zápis, kterým byla potvrzena dědičná držba Čimic Janu Kelečskému z Kelče. Z této doby je první písemná zmínka o čimické tvrzi. Zmíněná novější tvrz zanikla asi v 17. století a nemáme o ní žádné archeologické poznatky, ani se ji nepodařilo s určitostí ztotožnit se žádnou stavbou, takže nevíme, kde přesně stála. Obě čimické tvrze si ponechávají svá tajemství.
V r. 1570 se majitelem Čimic stal rod Bryknerů z Brukštejna a s ním se ves stala nedílnou součástí libeňského panství. V r. 1662 prodal jeho poslední majitel hrabě Jan Hartvik Nostic libeňské panství Starému městu pražskému a to byla až do r. 1848 poslední čimická vrchnost.
Po reformách rakouské státní správy v r. 1850 vytvořily Čimice jednu politickou obec spolu s obcí Dolní a Horní Chabry.
Původně malá osada s historickým jádrem osídlení v okolí rybníka bez vlastní samosprávy se stala součástí Velké Prahy v r. 1960 a v souvislosti s následující socialistickou výstavbou byla v 70. a 80. letech zbourána historická zástavba starých Čimic a tak smazán i celkový ráz místní kulturní krajiny.
Václav Huml
(1940–1998)
archeolog Muzea hl. města Prahy, který na počátku osmdesátých let 20. století objevil a odkryl do té doby neznámou tvrz v Čimicích, u níž se mu podařilo zmapovat její vývoj prakticky kompletně od raného až po vrcholný středověk. Právě čimickou tvrz je možné označit plným právem za Humlovu životní lokalitu, její výzkum však již nestihl kompletně zpracovat a zveřejnit.
Použitá literatura a další zdroje
Textová část: Mária Trenklerová
Zdroje: Laval, F. O středověké tvrzi v Čimicích… SMP 2008.
Laval, F. Čimice. In: Průvodce pražskou archeologií. 2017.
Huml, V. K otázce lokalizace panského sídla a dvora v Čimicích… SbSPS 1997.
Huml, V. Stavební podoba nové objevené středověké tvrze v Praze 8 Čimicích. Staletá Praha 1987.
Čimice: urbanistický vývoj. NPÚ, strojopis
Dvořák, K. Chabry-Čimice. 1948
Chochol, J. Antropologické zhodnocení kosterních nálezů… Archaeologica Pragensia 1980.