Květena vltavského údolí
Nejcennější jsou plochy skalních stepí s dominující tařicí skalní a kostřavou sivou, z dalších druhů je možné zmínit hvozdík kartouzek, sesel sivý, netřesk výběžkatý, ale i chráněný křivatec český, koniklec luční český nebo bělozářku liliovitou. Zvláště v pozdním létě, kdy je již většina druhů odkvetlá, jsou zde nepřehlédnutelné krásně žlutě kvetoucí úbory hvězdnice zlatovlásek. Na mírnějších výslunných svazích s nezapojenou vegetací přechází porosty skalních stepí v teplomilná společenstva s dominující kostřavou walliskou. V lemových společenstvech a na sutích při úpatí skal se objevuje intenzivně vonící třemdava bílá. Velká část území je pokrytá teplomilnými křovinami s dřišťálem obecným, jeřábem břekem, skalníkem celokrajným, duby, hlohy a hojně se šířící trnkou obecnou.
Zalesněná území
V dnešních lesních porostech, zvláště v jižní a západní části území, se vyskytuje řada nepůvodních dřevin, zejména akát, ale i vejmutovka a dub červený. Do budoucna je nezbytné pokračovat s vyřezáváním intenzivně se šířících keřů a dřevin a bránit tak cenné části stepí a skal před postupným zarůstáním.
Proč je dobré mít v lese staré a odumírající stromy?
Les není jenom zásobárnou dřeva, je to také biotop velkého množství organismů. Druhům, které jsou v některé části svého vývoje závislé na mrtvém (odumřelém) a tlejícím dřevě v různém stupni rozkladu, se říká saproxylické organismy – mohou to být houby nebo brouci.
Mozaikova seč
cílem je vytvořit mozaiku různých biotopů, na které jsou vázáni zejména motýli, ale i další druhy bezobratlých živočichů. Je to analogie dřívějšího hospodaření, kdy si každý udržoval své políčko, přičemž na louce zůstával travní porost v různých fázích vývoje. Zejména motýli totiž vyžadují ke svému vývoji pestrou paletu mikrohabitatů. Scelováním pozemků to všechno zaniklo a proto dnes mnohé druhy zaznamenávají dramatický úbytek.
