Kromě divadelních představení pořádali ochotníci taneční zábavy, pouťové, posvícenské, mikulášské, zástěrkové karnevaly, šibřinky, maškarní plesy, silvestrovské večery, vinobraní, máje, a v hostinci u Hosrů se musel každoročně slavit konec masopustu s pověstným Bakusem. Každou sobotu a neděli bývalo v Bohnicích zásluhou těchto spolků veselo a za zábavou sem z okolních vesnic a osad chodilo mnoho mladých i starších občanů.
Vzájemně se podporující a vzdělávací beseda Svornost
byla založena roku 1897 bohnickými dělníky, první působiště měla v tehdejší hospodě na náměstí, U Šebků (později u Růžičků) , časem se „Svornost” přesunula do dolejší hospody u Dědků. Po skončení první světové války se přejmenovala na „Dělnické divadlo v Bohnicích“. V roce 1930 v době velké perzekuce KSČ byl spolek nucen změnit svůj název na „Spolek divadelních a ochotníků v Bohnicích“.
Spolek měl až přes sto činných členů. V roce 1926, po postavení družstevního Dělnického domu, působil spolek na nově vybudovaném velkém a moderně vybaveném jevišti. Pravidelně hrával od října až do konce dubna každých čtrnáct dní divadelní představení. Jedním z režisérů byl v letech 1919-1959 Bedřich Vitouš. Ochotnické aktivity utichly v roce 1959.
Divadelní odbor při soc. dem. straně v Dělnické tělocvičné jednotě. Své působiště měl v restauraci V Zátiší u pana Riegla
Divadelní odbor tělocvičné jednoty Sokol v Bohnicích měl sídlo v Bohnické sokolovně.
vznikl v restauraci u Růžičků po odchodu spolku Svornost.
byl přidruženou složkou při čsl. straně nár. socialistické tak zvaného odborového sdružení zemských zaměstnanců.
Ochotnický soubor zaměstnanců zemského ústavu
Sdružoval ochotníky z celých Bohnic. Tento soubor hrával v ústavním divadle pro pacienty i občany Bohnic. V roce 1944 mu německé úřady zakázaly činnost, v roce 1946 si zaměstnanci založili ochotnický spolek znovu. Rok 1951, kdy velkou část léčebny zabralo vojsko a z divadla se stala administrativní budova, byl koncem zdejšího souboru. Po návratu objektu léčebně už ochotníci nehráli.
Změna politických poměrů v roce 1948 a zákaz spolkové a kulturní činnosti způsobily, že aktivní zůstala jen asi desetina spolků z prvorepublikových počtů. Všechny spolky musely být začleněny pod Národní frontu, jejich programy podléhaly schvalování centrálních organizací a prvotním úkolem byla politická činnost budování socialismu. To zapříčinilo zánik všech ochotnických spolků v Bohnicích. Podle nových pravidel mohly ochotnické spolky působit jen v rámci závodních továrních výborů a osvětových besed. Tyto instituce neměly však pro množství své práce čas a porozumění pro práci ochotníků, a ti odcházeli od divadla do soukromého života. Mládež ztratila místo svého společenského působení a zábavy.