Kolem roku 1900 to tu opravdu žilo – ochotníci, hasiči, kuželkáři, házenkáři, pingpongáři, fotbalisti, sokolové a mnozí další se scházeli v Lidovém domě nebo v Sokolovně. Najdete je?
Společenský a spolkový život
Divadlo
Hostinec u Hosrů
Nejstarší hostinec byl pod farou, říkalo se tam u Fraňků. Dům koupil roku 1896 Antonín Hoser a tak Hostinec U Hosrů známe z mnoha pohlednic. Synové Rudolf a Miloš vlastnili objekt do roku 1961. Ještě v 80. letech 20. století restaurace fungovala, dnes je objekt komerčně využíván. Dům byl opravdu v jádru vesnického dění – sídlo tu mělo mnoho spolků, hrálo tu kino, později i loutkové divadlo. Až půjdete okolo, zkuste najít neobvyklou výzdobu fasády.
Dělnická tělocvičná jednota
byla nejstarší sportovní organizací v Bohnicích, založena r. 1906, sídlo měla v hostinci u Urválků. Později nesla název Jednota proletářské tělovýchovy. V roce 1927 přesídlila do nově vystavěného dělnického domu, kde ve velkém sále bylo i moderní tělocvičné nářadí. O její činnost se obětavě staral nadšený tělocvikář a cvičitel Jan Ridval. Ještě za první republiky si sportovci vybudovali dřevěnou tělocvičnu v bývalé ústavní pískovně, pro děti postavili i malý bazén a místo bylo centrem nejen sportovním, ale i společenským.
Sokol
byl založen roku 1910 jako Tělocvičná jednota Sokol, sídlil v hostinci u Hosrů a v roce 1930 přesídlil do nově vybudované vlastní sokolovny. Sokol měl několik různých sportovních odborů, zabýval se i rozsáhlou zábavní a kulturní činností. Měl divadelní soubor, loutkovou scénu a hudební odbor, od roku 1926 provozoval kino. Od roku 1953 přešly sportovní aktivity pod TJ Slovan Bohnice, budova sokolovny byla pořád čile využívána- venkovní cvičiště i hřiště na házenou a volejbal. Kvůli stavbě sídliště byla sokolovna v roce 1970 zbourána.
Divadlo
Kromě divadelních představení pořádali ochotníci taneční zábavy, pouťové, posvícenské, mikulášské, zástěrkové karnevaly, šibřinky, maškarní plesy, silvestrovské večery, vinobraní, máje, a v hostinci u Hosrů se musel každoročně slavit konec masopustu s pověstným Bakusem. Každou sobotu a neděli bývalo v Bohnicích zásluhou těchto spolků veselo a za zábavou sem z okolních vesnic a osad chodilo mnoho mladých i starších občanů.
Vzájemně se podporující a vzdělávací beseda Svornost
byla založena roku 1897 bohnickými dělníky, první působiště měla v tehdejší hospodě na náměstí, U Šebků (později u Růžičků) , časem se „Svornost” přesunula do dolejší hospody u Dědků. Po skončení první světové války se přejmenovala na „Dělnické divadlo v Bohnicích“. V roce 1930 v době velké perzekuce KSČ byl spolek nucen změnit svůj název na „Spolek divadelních a ochotníků v Bohnicích“.
Spolek měl až přes sto činných členů. V roce 1926, po postavení družstevního Dělnického domu, působil spolek na nově vybudovaném velkém a moderně vybaveném jevišti. Pravidelně hrával od října až do konce dubna každých čtrnáct dní divadelní představení. Jedním z režisérů byl v letech 1919-1959 Bedřich Vitouš. Ochotnické aktivity utichly v roce 1959.
Divadelní odbor při soc. dem. straně v Dělnické tělocvičné jednotě. Své působiště měl v restauraci V Zátiší u pana Riegla
Divadelní odbor tělocvičné jednoty Sokol v Bohnicích měl sídlo v Bohnické sokolovně.
vznikl v restauraci u Růžičků po odchodu spolku Svornost.
byl přidruženou složkou při čsl. straně nár. socialistické tak zvaného odborového sdružení zemských zaměstnanců.
Ochotnický soubor zaměstnanců zemského ústavu
Sdružoval ochotníky z celých Bohnic. Tento soubor hrával v ústavním divadle pro pacienty i občany Bohnic. V roce 1944 mu německé úřady zakázaly činnost, v roce 1946 si zaměstnanci založili ochotnický spolek znovu. Rok 1951, kdy velkou část léčebny zabralo vojsko a z divadla se stala administrativní budova, byl koncem zdejšího souboru. Po návratu objektu léčebně už ochotníci nehráli.
Změna politických poměrů v roce 1948 a zákaz spolkové a kulturní činnosti způsobily, že aktivní zůstala jen asi desetina spolků z prvorepublikových počtů. Všechny spolky musely být začleněny pod Národní frontu, jejich programy podléhaly schvalování centrálních organizací a prvotním úkolem byla politická činnost budování socialismu. To zapříčinilo zánik všech ochotnických spolků v Bohnicích. Podle nových pravidel mohly ochotnické spolky působit jen v rámci závodních továrních výborů a osvětových besed. Tyto instituce neměly však pro množství své práce čas a porozumění pro práci ochotníků, a ti odcházeli od divadla do soukromého života. Mládež ztratila místo svého společenského působení a zábavy.
Hospody
Ač Čimice neměly vlastní kostel ani školu, o hospody nouze nebyla. Nejstarší hospoda u Pospíšilů čp. 18 fungovala u rybníka již na konci 19. století. V roce 1932 byl přistavěn taneční sál a místo se stalo centrem všech zábav i veřejného života. Hospoda sloužila i jako volební místnost a debatní klub politických stran. Po vyvlastnění po roce 1948 hospoda nesla název Hostinec U rybníka. Původní štít s nápisem zanikl nedávno přestavbou na penzion (čínská restaurace a hotel Bambus zahrada). Na severní straně návsi v č.p. 21 fungovala od začátku 20. století hospoda u Vaňků a nejmladším hostincem byl hostinec u Knittlů v č.p. 33.
Ze schůze zastupitelstva, r. 1905
„Přípis ok. hejtm. v Karlíně, zda obec svoluje, by p. Fel. Vaňkovi, hostinskému v Čimicích uděleno bylo povolení ku provozování vedlejšího výčepu lihovin. V příčině té usneseno nenamítati ničeho proti tomu, by mohl jmenovaný hostinský hostům svým sklenkou likeru jemnějšího posloužiti, ovšem tím niketerak nepovoluje obec by tento každému, který schválně jen na kořalku přijde, posloužiti v každém množství, a tak vlastně poboční kořaleční obchod zaváděti.“
Společenský a spolkový život
Sokol v Čimicích se zformoval v roce 1936 a svou činnost zahájil v hostinci u Pospíšilů, kde byla stálá tělocvičná místnost. Sokolové navázali na starší chaberskou i bohnickou jednotu, ve které původně cvičili, protože s narůstajícím počtem obyvatel Čimic již původní kapacity nestačily. Sokol se hned zapojil do společenského a kulturního života obce,ve spolupráci s místními hasiči organizoval loutkové i ochotnické divadlo, společenské, taneční zábavy a koncerty. Již v roce 1937 byl získán pozemek a začala příprava výstavby vlastní sokolovny.
Hasiči
Velký požár postihl obec v r. 1890 a pomáhala ho hasit i bohnická a chaberská jednotka. Později získaly Čimice vlastní hasičskou stříkačku a ustanovily i místní sdružení dobrovolných hasičů. V roce 1938 byla na hasičskou zbrojnici upravena budova čp. 13, zbořena byla v 60. letech. Na fotce je vidět věž hasičárny, která byla přestavěna ze stodoly čp. 2 v akci Z r. 1961. Ve zbrojnici se také promítalo kino a hrála hudba, v zimě i k bruslení na rybníku.
Vliv na vývoj obce
Výstavba ústavu představovala pracovní příležitosti pro budoucí personál i pro ty, kteří se přímo podíleli na stavbě. Počet obyvatel tak značně vzrostl. Zatímco v roce 1900 vykazovalo sčítání obyvatel 679 osob, po otevření ústavu jich v roce 1910 bylo evidováno již 2264 a o jedenáct let později 3150.
S přibývajícími obyvateli se rozrůstaly rodinné domy a vznikaly nové obchody a služby.
Ústav měl také vliv na rozvoj kulturního života v obci. V Divadle se od roku 1932 konala divadelní a hudební představení profesionálních souborů i souborů tvořených pacienty a personálem jako součást terapie. Po únoru 1948 byla činnost divadla zastavena. Znovu svůj provoz zahájilo v roce 1991 a rozšířilo svůj program o společenské a vzdělávací akce. V postranní budově byl později otevřen klub V. kolona, který nabízí koncerty, umělecké workshopy, projekce, výstavy, atd. Personál tvoří většinou klienti psychiatrické nemocnice.
Neopomenutelným přínosem pro Bohničany je nemocniční park, ve kterém jako by se při procházkách zpomalil čas a ztišil ruch velkoměsta.
Je třeba si uvědomit, že sídliště Bohnice bylo vystavěno až v 70. letech 20. století, a tak byl ústav přes 60 let stěžejním objektem obce a na vývoj původně malé vesnice za Prahou měl zásadní vliv.
Nepřipomíná vám ústřední budova PNB jiné známé stavby v Praze?
Výstavba administrativní budovy, kostela Sv. Václava i vil pro lékaře a úředníky byla svěřena významnému architektu Václavu Roštlapilovi (1856-1930). Bohnickým stavbám předcházely v autorově tvorbě Strakova akademie (1896), dnešní sídlo vlády ČR, a Akademie výtvarných umění na Letné (1903).
Právě tyto stavby se staly předlohou pro podobu ústřední budovy z roku 1909, v níž Roštlapil smísil neobaroko s prvky secese. Na mozaice štítu je vyobrazena žena, která ukazuje nemocnému cestu do chráněného prostředí ústavu. V administrativní budově od počátku sídlí vedení nemocnice, kanceláře administrativně technického úseku a ústavní lékárna.
Pro pozdější Roštlapilovu tvorbu je příznačná střídmost a čistota stylu. Právě z tohoto období pochází ústavní kostel sv. Václava (1916). Divadlo z roku 1926 bylo dlouho připisováno stejnému autorovi, dnes se ale uvažuje spíše o architektu Josefu Dvořákovi. O těchto i dalších stavbách se dozvíte více na panelu č. 6, který stojí blízko kostela sv. Václava.
Divadlo
Divadlo, dokončeno v roce 1932, stavitelé propojili s původními budovami sanatoria zimními zahradami. Hlediště nabízelo 240 míst, jeviště disponovalo moderním vybavením a do roku 1938 zde působil ochotnický spolek, do kterého se zapojovali zaměstnanci léčebny. Po zabrání části ústavu armádou v roce 1951 zde vznikla na čas centrální kuchyně a do budovy divadla se přestěhovalo vedení léčebny s jeho správou. Provoz divadla byl obnoven až v roce 1991 pod názvem Divadlo Za plotem a konají se v něm kromě představení také filmová promítání, koncerty a přednášky. V jedné ze zimních zahrad sídlí terapeutická kavárna V. kolona.
Druhá vlna výstavby
Během 1. sv. války byl dokončen kostel sv. Václava, ostatní výstavba se zastavila. Až s příchodem nové republiky vyrostlo do roku 1924 v jihozápadní části areálu dalších 8 pavilonů, z nichž se stalo zemské sanatorium pro movitější pacienty. Ti mohli mít například vlastní zařízení pokojů a lepší stravu, k dispozici jim byly také tenisové kurty a knihovna. Sanatorium nakonec ještě doplnilo ústavní divadlo dokončené roku 1932. Celkový počet lůžek ústavu tehdy dosáhl 1 986.
Dělnický dům
Hostinec s velkým tanečním a divadelním sálem, spolkový družstevní Dělnický dům, byl otevřen v roce 1927 a dodnes slouží jako restaurace.
