Stezka Bohnice Čimice Trója
Kostel sv. Petra a Pavla byl založen už v roce 1158, o čemž podává svědectví tzv. autentika – dokument z pera vyšehradského kanovníka Gervasia o vysvěcení kostela za přítomnosti českého krále Vladislava I. a jeho manželky Jitky.
Odkud dnes čerpáme informace o dávných dobách? Jak a kde byly tyto informace zachyceny? Na našem území pochází první písemné prameny ze středověku a tehdy byla znalost písma téměř výhradně záležitostí vzdělaného duchovenstva. To je důvod, proč až do 14. století v písemnostech převládala latina. Teprve poté se více objevují laičtí písaři a s nimi čeština. Od 17. století s dědičnou vládou Habsburků přistupuje třetí zemský jazyk – němčina. Ta postupně zcela ovládla úřední písemnosti české části rakouského soustátí. Většina písemných pramenů sloužila církevní správě.
Listiny
přináší svědectví o právním jednání. V rané fázi středověku sloužily například k pojištění dříve nabytého nemovitého majetku církevních řádů, institucí a hodnostářů. Byly základem středověkých archivů.
Konfirmační knihy
úřední knihy kanceláře generálního vikáře pražského arcibiskupa vedené od roku 1354. Zápisem do nich byl na návrh patrona (majitele) kostela potvrzen farář ke konkrétnímu kostelu a mohl se ujmout správy farnosti.
Matriky
evidence narozených (pokřtěných), oddaných a zemřelých se běžně objevují v Čechách v polovině 17. století a byly vedeny na farách. Teprve reformami Josefa II. v letech 1781 a 1784 dostaly matriky jednotný formulář a pro stát je vedly farní úřady.
Knihy počtů kostelního záduší
financování oprav kostela a bohoslužeb zabezpečoval fond, tzv. kostelní záduší. Knihy vedli kostelníci, kteří zapisovali, co přijali od jednotlivých farníků pro kostel a co vydali na provoz a údržbu kostela.
Farní kronika
Původně šlo o opisy konzistoriálních dekretů a pastýřských listů, které poskytovaly informace týkající se stavu majetku a farnosti. Vydáním dekretu r. 1835 bylo nařízeno rozšíření zaznamenávaných údajů na duchovní záležitosti, vývoj v obci a farnosti.
Bohnická autentika je nejstarší ze čtyř známých autentik vydaných pražským biskupem Danielem I. (episkopát 1148-1167), rádcem a diplomatem českého krále Vladislava (1140-1172). Zakladatelem a stavebníkem bohnického kostela byl podle ní Gervasius (1156-1178), vyšehradský probošt a králův kancléř.
Biskup Daniel v latinsky psané listině potvrzuje pravost vyjmenovaných ostatků svatých, které vlastní rukou vložil do schrány k uložení pod oltářní kámen kostela. Na konci formuláře listiny se nachází závěrečná modlitba vydavatele písemnosti, tj. biskupa Daniela I., dále modlitba krále Vladislava a jeho manželky královny Judity a nakonec modlitba zakladatele kostela, vyšehradského probošta Gervasia
Z dosavadního stavu vědění nelze soudit na přítomnost krále a královny při obřadu vkládání ostatků do oltáře. Jejich modlitby byly zřejmě připojeny, aby královským majestátem umocnily zázračnou sílu ostatků křesťanských mučedníků vložených do oltáře kostela sv. Petra a zvýšily prestiž zakladatele kostela, králi blízkého, kancléře Gervasia. Současně však není možné jejich přítomnost ani vyloučit, neboť s odstupem více než osmi století lze jen obtížně rozumět duchovnímu poselství ukrytému v deseti řádcích bohnické autentiky.
Místo pro výstavbu nové továrny bylo potřeba pečlivě zvolit, aby případný výbuch neohrozil okolní zástavbu. Z logistických důvodů bylo ale preferováno umístění v nejbližším okolí města, pokud možno poblíž železnice. Nejdříve bylo prozkoumáváno okolí Drahanského mlýna. Zde však firma v březnu 1870 narazila na odpor místních zemědělců a jejich samosprávy. Další volba tedy padla na Zámeckou rokli.
I v případě Zámecké rokle došlo k velkému odporu místních obyvatel. Firma Alfred Nobel & Co. tedy svěřila plnou moc pražskému obchodníkovi Augustu Schramovi, který již zastával pozici výhradního distributora dynamitu v Čechách a orientoval se v místním podnikatelském prostředí. Proti projektu vystoupili i silní oponenti, především provozovatel zmiňované železnice, který se bál o bezpečnost vlaků. Celá výstavba totiž probíhala v atmosféře roku 1870, kdy téměř každý týden proběhl novinami článek o výbuchu dynamitu někde v Evropě. Je dnes poměrně těžké vcítit se do tehdejší doby, ale je důležité si uvědomit, že skutečná síla moderních trhavin nebyla veřejnosti vůbec známa a vyvolávala v ní značné obavy. Ke schválení projektu přesto nakonec došlo a na konci léta 1870 továrna začala s výrobou. Továrna v Zámcích se tak stala vůbec první továrnou na dynamit v Rakousko-Uhersku a byla teprve šestou takovou továrnou na světě. O urychlení výstavby a získání nezbytné živnostenské koncese na jaře 1870 se zasazoval i samotný Alfred Nobel. Je možné, že se účastnil jednání přímo v Praze. Konkrétnější informace ovšem nejsou známy. Ke schválení projektu přesto nakonec došlo a na konci léta 1870 se započalo s výrobou. Továrna v Zámcích se tak stala vůbec první továrnou na dynamit v Rakousku-Uhersku a byla teprve šestým takovým místem na světě.