Husitské války způsobily dočasný úpadek, vinice byly po nich vcelku rychle obnoveny, a nastal tak velký rozvoj, že dobu od pol. 15. století do začátku třicetileté války lze považovat za zlatou dobu pražského vinařství. Pražská produkce vína dosahovala 60 000 hektolitrů ročně. Rušení vinic se nepovolovalo kvůli poplatku, který z nich plynul do královské komory. Vinice se táhly po svazích Dejvic, Nebušic, nad Břevnovem, Košířemi, Smíchovem a Radlicemi k Vltavě a na jejích pravém břehu kolem Nového Města přes Nusle, Strašnice, Vinohrady a Žižkov a dále přes Libeň do Troje. Při vinicích byly zahrady, sady, chmelnice a skleníky, mezi vinohrady se jen zřídka nacházelo pole.
Příroda
Kam s ní?
Místo pro výstavbu nové továrny bylo potřeba pečlivě zvolit, aby případný výbuch neohrozil okolní zástavbu. Z logistických důvodů bylo ale preferováno umístění v nejbližším okolí města, pokud možno poblíž železnice. Nejdříve bylo prozkoumáváno okolí Drahanského mlýna. Zde však firma v březnu 1870 narazila na odpor místních zemědělců a jejich samosprávy. Další volba tedy padla na Zámeckou rokli.
Obtíže před výstavbou
I v případě Zámecké rokle došlo k velkému odporu místních obyvatel. Firma Alfred Nobel & Co. tedy svěřila plnou moc pražskému obchodníkovi Augustu Schramovi, který již zastával pozici výhradního distributora dynamitu v Čechách a orientoval se v místním podnikatelském prostředí. Proti projektu vystoupili i silní oponenti, především provozovatel zmiňované železnice, který se bál o bezpečnost vlaků. Celá výstavba totiž probíhala v atmosféře roku 1870, kdy téměř každý týden proběhl novinami článek o výbuchu dynamitu někde v Evropě. Je dnes poměrně těžké vcítit se do tehdejší doby, ale je důležité si uvědomit, že skutečná síla moderních trhavin nebyla veřejnosti vůbec známa a vyvolávala v ní značné obavy. Ke schválení projektu přesto nakonec došlo a na konci léta 1870 továrna začala s výrobou. Továrna v Zámcích se tak stala vůbec první továrnou na dynamit v Rakousko-Uhersku a byla teprve šestou takovou továrnou na světě. O urychlení výstavby a získání nezbytné živnostenské koncese na jaře 1870 se zasazoval i samotný Alfred Nobel. Je možné, že se účastnil jednání přímo v Praze. Konkrétnější informace ovšem nejsou známy. Ke schválení projektu přesto nakonec došlo a na konci léta 1870 se započalo s výrobou. Továrna v Zámcích se tak stala vůbec první továrnou na dynamit v Rakousku-Uhersku a byla teprve šestým takovým místem na světě.
Vliv na vývoj obce
Výstavba ústavu představovala pracovní příležitosti pro budoucí personál i pro ty, kteří se přímo podíleli na stavbě. Počet obyvatel tak značně vzrostl. Zatímco v roce 1900 vykazovalo sčítání obyvatel 679 osob, po otevření ústavu jich v roce 1910 bylo evidováno již 2264 a o jedenáct let později 3150.
S přibývajícími obyvateli se rozrůstaly rodinné domy a vznikaly nové obchody a služby.
Ústav měl také vliv na rozvoj kulturního života v obci. V Divadle se od roku 1932 konala divadelní a hudební představení profesionálních souborů i souborů tvořených pacienty a personálem jako součást terapie. Po únoru 1948 byla činnost divadla zastavena. Znovu svůj provoz zahájilo v roce 1991 a rozšířilo svůj program o společenské a vzdělávací akce. V postranní budově byl později otevřen klub V. kolona, který nabízí koncerty, umělecké workshopy, projekce, výstavy, atd. Personál tvoří většinou klienti psychiatrické nemocnice.
Neopomenutelným přínosem pro Bohničany je nemocniční park, ve kterém jako by se při procházkách zpomalil čas a ztišil ruch velkoměsta.
Je třeba si uvědomit, že sídliště Bohnice bylo vystavěno až v 70. letech 20. století, a tak byl ústav přes 60 let stěžejním objektem obce a na vývoj původně malé vesnice za Prahou měl zásadní vliv.
Variské vrásnění
asi před 370 mil. let se opět oblast Evropy začala zvedat, moře ustoupilo a krajina byla vystavena vlivům eroze dalších 270 mil. let. Společné působení vody, větru a měnících se teplot odplavilo měkčí materiály a vypreparovalo buližníkové ostrůvky z prvohorních usazenin.
Kadomské vrásnění
probíhalo před 550 mil. let, na konci starohor, v souvislosti s pohybem kontinentů. V oblasti, kde se kontinentální desky přibližovaly a srážely, docházelo k vyzdvižení pohoří a následnému ústupu moře. Do současnosti se kadomská pohoří nezachovala, během dlouhé geologické historie byla obroušena erozí. Dodnes ale tvoří základ Českého masivu i celé Evropy.
Od kdy zde Psychiatrická nemocnice stojí a proč vznikla právě v Bohnicích?
Vlivem nových společensko-ekonomických nároků na jedince a prudkým nárůstem populace v druhé polovině 19. století výrazně vzrostl počet lidí s duševními potížemi. Kapacita jediného ústavu pro choromyslné v Praze V Kateřinkách (dnešní Psychiatrická klinika na Karlově) a mimopražských ústavů nestačila, a proto se zemský výbor království českého v roce 1903 rozhodl o založení nového zařízení tohoto typu.
Při výběru pozemků zvítězil velkostatek o 303 hektarech nacházející se v Bohnicích, jež tehdy byly vesnicí s velmi omezenou infrastrukturou. Výbor ho odkoupil od Karla Matouše za 730 000 K, což za tak rozlehlý pozemek v porovnání s ostatními nabídkami představovalo výhodnou koupi. Asi 64 ha z této plochy bylo určeno pro stavby, zbylou část tvořila zemědělská půda. Důležitým kritériem volby byla soběstačnost areálu. Tomu ústav dostál skvěle: měl svou vlastní vodárnou, elektrárnou, kanalizaci, ornou půdu, lesy, vinici Lísek, i vlastní služby – pekárnu, vinárnu, prádelnu, kuchyň, kostel i hřbitov stal se tak autonomním komplexem.
Výhodou byla rovněž odlehlost místa a příroda skýtající potřebný klid. Na přípravných stavebních pracích se podíleli pacienti z Kateřinek a trestanci z pražské věznice.
V roce 1909 zahájil ústav činnost pod vedením ředitele MUDr. Jana Hraše.
Člověk
ČLOVĚK
Z geologického hlediska člověk ovlivňuje povrch planety velice krátkou dobu, ovšem výrazným způsobem přizpůsobuje krajinu svým potřebám.
Ve starší době kamenné lovci využívali vyvýšené skály jako pozorovatelny při lovu zvěře a dočasné tábořiště. Důkazy k tomu byly nalezeny na vrchu Ládví.
Úrodné sprašové půdy a dostatek pitné vody byly hlavními předpoklady, aby se zde usadili první zemědělci už v mladší době kamenné. Oblast Bohnic a Čimic je od té doby nepřetržitě obydlená, o čemž svědčí archeologické nálezy.
Dalším významným zásahem do krajiny byla výstavba bohnického sídliště v 70. letech 20. století. Úrodná pole se změnila ve staveniště a do oblasti se přistěhovalo velké množství lidí. To vedlo k nadměrné návštěvnosti okolní přírody a její částečné devastaci.
Přečtěte si co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
Eroze
EROZE
je přirozený proces rozrušování zemského povrchu a přenášení uvolněných materiálů. Hlavní faktory, které způsobují erozi, jsou: teplota, voda, vítr a živé organismy.
KŘEMENCE neboli BULIŽNÍKY
jsou nejtvrdšími horninami na území Prahy. Vznikaly jako usazeniny v místech horkých podmořských pramenů spojených s podmořskou sopečnou činností v době starohor. Velmi tvrdý buližník odolával erozi a proto dnes můžeme vidět téměř souvislý skalnatý hřeben buližníku od vrchu Ládví, přes Čimický háj a Velkou skálu, který na levém břehu Vltavy pokračuje vrchem Suchdol (na mapě vyznačen žlutě).
USAZENINY neboli SEDIMENTY
Zvětralé části povrchu jsou odnášeny nejčastěji vodou. V klidnějších místech (v tůních nebo na mořském dně) se usazují v podobě sypkých usazenin. Jejich zpevněním pak vznikly slepence, pískovce, prachovce a jílovce. Ve čtvrtohorách, v dobách ledových, bylo málo srážek, a proto byl netypicky výrazný i větrný odnos. Na severní straně skalnatého hřebenu Ládví – Čimický háj – Velká Skála – Suchdol bylo v té době závětří, ve kterém se usadily mocné „závěje“ spraší. Právě naváté spraše se staly základem úrodné zemědělské půdy, která dala našim předkům možnost usadit se, vybudovat zemědělství a s ním první lidské civilizace.
Sopečná činnost
Jádro planety Země je žhavé a jeho obrovská energie se na povrchu projevuje sopečnou činností. Prasklinami v zemské kůře se extrémně horké magma, směs roztavených hornin a plynů, dere až na povrch, a tak utváří krajinu.
SOPKY NA ÚZEMÍ ČR
Ačkoli to dnes není na první pohled patrné, i území České republiky bylo formováno sopečnou činností. Nejmladší sopky byly činné (tedy chrlily lávu) ještě na počátku čtvrtohor. I hora Říp, kterou můžeme z Bohnic vidět, je pozůstatek třetihorní sopky. Ještě bližší, ale méně známá stopa sopečné činnosti, je pahorek Kopeč u Odoleny Vody, sotva 20 km odtud. Návrší je tvořeno čedičem, což je ztuhlá láva z vývěru sopky. Umíte vyjmenovat i další pozůstatky sopečné činnosti, které můžeme vidět na území ČR?
3 – Geologická minulost
Velký třesk, rozpínání vesmíru, vznik Sluneční soustavy, bouřlivé období „novorozené“ planety Země, posuny kontinentů, vznik oceánů a moří, horotvorné procesy. To všechno čas od času slýcháme a každý z nás má asi nějakou představu, o co se jedná. Ale umíme si představit, že výsledkem všech těchto procesů je i místo, na kterém právě stojíme?
SOPEČNÁ ČINNOST
Jádro planety Země je žhavé a jeho obrovská energie se na povrchu projevuje sopečnou činností. Prasklinami v zemské kůře se extrémně horké magma, směs roztavených hornin a plynů, dere až na povrch, a tak utváří krajinu.
SOPKY NA ÚZEMÍ ČR
Ačkoli to dnes není na první pohled patrné, i území České republiky bylo formováno sopečnou činností. Nejmladší sopky byly činné (tedy chrlily lávu) ještě na počátku čtvrtohor. I hora Říp, kterou můžeme z Bohnic vidět, je pozůstatek třetihorní sopky. Ještě bližší, ale méně známá stopa sopečné činnosti, je pahorek Kopeč u Odoleny Vody, sotva 20 km odtud. Návrší je tvořeno čedičem, což je ztuhlá láva z vývěru sopky. Umíte vyjmenovat i další pozůstatky sopečné činnosti, které můžeme vidět na území ČR?
MÍSTNÍ NÁZVY
odrážejí geologickou historii území, aniž si to uvědomujeme. Naši předci pozorovali přírodu, aby mohli využívat přírodní zdroje ke svému přežití. Aby se orientovali v krajině, dávali místům jména, která často vznikala spontánně.
V ulici „Na pískovně“ se těžil písek pro stavbu Bohnické léčebny. Prostor po vytěženém písku je dnes využíván jako sportoviště.
Na Pentlovce bývala cihelna a říkalo se tam „Na hliníku“, což je místo, kde se těží „hlína“, surovina na výrobu cihel.
Název „Velká skála“ upozorňuje na to, že se jedná o jeden z nejvyšších skalnatých bodů v okolí.
EROZE
je přirozený proces rozrušování zemského povrchu a přenášení uvolněných materiálů. Hlavní faktory, které způsobují erozi, jsou: teplota, voda, vítr a živé organismy.
KŘEMENCE neboli BULIŽNÍKY
jsou nejtvrdšími horninami na území Prahy. Vznikaly jako usazeniny v místech horkých podmořských pramenů spojených s podmořskou sopečnou činností v době starohor. Velmi tvrdý buližník odolával erozi a proto dnes můžeme vidět téměř souvislý skalnatý hřeben buližníku od vrchu Ládví, přes Čimický háj a Velkou skálu, který na levém břehu Vltavy pokračuje vrchem Suchdol (na mapě vyznačen žlutě).
USAZENINY neboli SEDIMENTY
Zvětralé části povrchu jsou odnášeny nejčastěji vodou. V klidnějších místech (v tůních nebo na mořském dně) se usazují v podobě sypkých usazenin. Jejich zpevněním pak vznikly slepence, pískovce, prachovce a jílovce. Ve čtvrtohorách, v dobách ledových, bylo málo srážek, a proto byl netypicky výrazný i větrný odnos. Na severní straně skalnatého hřebenu Ládví – Čimický háj – Velká Skála – Suchdol bylo v té době závětří, ve kterém se usadily mocné „závěje“ spraší. Právě naváté spraše se staly základem úrodné zemědělské půdy, která dala našim předkům možnost usadit se, vybudovat zemědělství a s ním první lidské civilizace.
Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
ČLOVĚK
Z geologického hlediska člověk ovlivňuje povrch planety velice krátkou dobu, ovšem výrazným způsobem přizpůsobuje krajinu svým potřebám.
Ve starší době kamenné lovci využívali vyvýšené skály jako pozorovatelny při lovu zvěře a dočasné tábořiště. Důkazy k tomu byly nalezeny na vrchu Ládví.
Úrodné sprašové půdy a dostatek pitné vody byly hlavními předpoklady, aby se zde usadili první zemědělci už v mladší době kamenné. Oblast Bohnic a Čimic je od té doby nepřetržitě obydlená, o čemž svědčí archeologické nálezy.
Dalším významným zásahem do krajiny byla výstavba bohnického sídliště v 70. letech 20. století. Úrodná pole se změnila ve staveniště a do oblasti se přistěhovalo velké množství lidí. To vedlo k nadměrné návštěvnosti okolní přírody a její částečné devastaci.
Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
STAROHORY
(před 2 500-539 mil. let)
Vznikaly zárodky dnešních kontinentů. Území Čech se v té době pravděpodobně nacházelo na jižní polokouli, a to na mořském dně. Poblíž vývěrů podmořských horkých pramenů vznikaly buližníky. Život v chladném moři představovaly jednobuněčné organismy (jejich mikroskopické zkameněliny byly objeveny v místních buližnících).
Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
KADOMSKÉ VRÁSNĚNÍ
probíhalo před 550 mil. let, na konci starohor, v souvislosti s pohybem kontinentů. V oblasti, kde se kontinentální desky přibližovaly a srážely, docházelo k vyzdvižení pohoří a následnému ústupu moře. Do současnosti se kadomská pohoří nezachovala, během dlouhé geologické historie byla obroušena erozí. Dodnes ale tvoří základ Českého masivu i celé Evropy.
Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
PRVOHORY
(před 539-252 mil. let)
Území Čech se zvolna posouvalo na sever, pokleslo a znovu bylo zaplaveno mořem na dalších 125 mil. let. Moře tvořilo asi 120 km široký průliv mezi Plzní a Železnými horami. Velká skála se ocitla pod hladinou moře. Z té doby pocházejí usazeniny jako břidlice, pískovce a vápence.
Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
VARISKÉ VRÁSNĚNÍ
asi před 370 mil. let se opět oblast Evropy začala zvedat, moře ustoupilo a krajina byla vystavena vlivům eroze dalších 270 mil. let. Společné působení vody, větru a měnících se teplot odplavilo měkčí materiály a vypreparovalo buližníkové ostrůvky z prvohorních usazenin.
Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
DRUHOHORY
(před 252-66 mil.let)
Moře se vrátilo potřetí na území dnešní Prahy asi před 98 mil. let., v období pozdní křídy. Velká skála, Ládví a další skalní útvary se staly součástí souostroví malých ostrůvků, o které se tříštil mořský příboj.
MOŘSKÝ PŘÍBOJ
rovněž velmi významně formoval území kolem nás. Jeho vliv je dodnes vidět na přírodní památce Ládví, kde vlny druhohorního moře vymlely do skalnatých útesů prohlubně, ve kterých se usadily příbojem omleté buližníkové valouny. Dále od útesů (celá oblast Kobylis, Bohnic a Čimic) se usazovaly hrubozrnné nazelenalé pískovce. Později hladina moře ještě stoupla, ostrůvky buližníku se ponořily pod hladinu, a v oblasti se usazovaly prachovité slínovce „opuky“ (např. severovýchodně od Velké Skály).
Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
TŘETIHORY
(před 66-2,6 mil.let)
Vlivem vyzvednutí kontinentu před více než 80 miliony let moře opět ustoupilo z území Prahy. Tentokrát nebyl tento proces provázen vrásněním. Pražská kotlina byla na konci třetihor (před 4-5 mil. let) mnohem mělčí a rozlehlejší. Navíc byla bez souvislých lesů a řeka v ní často měnila koryto.
Tou řekou však byla Berounka, v té době hlavní česká řeka. Prahou protékala z jihu na sever a území dnešního města opouštěla v sedle mezi Ďáblickým a Čimickým hájem, v úrovni Kobyliské vozovny, a tekla dále na sever. Labe, v té době méně významná řeka, se vlévalo do Berounky o 200 m dále. Vltava byla v té době malou říčkou, která se vlévala do Berounky kousek od jejich dnešního soutoku. Vlivem zvedání evropské kontinentální desky se vodní poměry změnily. Vltava se stala mohutnější a začala si razit cestu od Šumavy skrz Prahu na sever.
Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
ČTVRTOHORY
(před 2,6 mil. let až doposud)
Období čtvrtohor trvalo v rámci celé historie Země „jen“ 2,6 mil. let (a trvá dodnes), přesto v něm došlo k nejzásadnějším změnám na území Pražské kotliny. Střídaly se doby ledové a meziledové, tedy statisíce let střídání teplot, usazování a eroze. Usazeniny štěrků a písků vytvořily ve čtvrtohorách celkem 11 výrazných teras, podle toho můžeme usuzovat, že proběhlo 11 dob ledových a meziledových. Zbytky jedné z nich, Suchdolské terasy, jsou dodnes součástí Velké skály. Lze je vidět i na vyhlídce Podhoří, kde leží množství hladce opracovaných valounků křemene a dalších naplavených hornin velmi odlišných od hornin utvářejících podloží v této oblasti.
Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
VLTAVA
Na počátku čtvrtohor se Vltava klikatila mělkým údolím na úrovni Velké skály. To znamená, že právě teď stojíte na dně pravěké Vltavy. V dobách meziledových si Vltava postupně vymlela své dnešní koryto. Tvrdé buližníkové skály odolávaly erozi a řeka si našla snazší cestu, posunula se na západ a prorazila 100 m hluboký kaňon mezi Suchdolem a Bohnicemi.
Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
DOBA LEDOVÁ
V dobách ledových byla většina vody vázána v ledovcích a na kontinentu Evropa panovalo velmi suché a chladné podnebí. Silný vítr unášel velké množství prachu. Usazené spraše se staly základem zemědělsky úrodné půdy v této oblasti.
DOBA MEZILEDOVÁ
Po oteplení docházelo k tání ledovců a silným srážkám. Prudké proudy vody erodovaly krajinu. Tak vznikly strmé rokle a svahy, které dnes vidíme v Troji, Bohnicích a Čimicích. I např. Bohnický potok, který je dnes jen nevýrazným potůčkem, v průběhu čtvrtohor vyhloubil Bohnické údolí.
Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
Použitá literatura a další zdroje
Textová část: Ing. Martina Šichová
Odborná spolupráce: RNDr. Boris Ekrt
Grafické zpracování: Miki Mára
Použitá literatura
ZO ČSOP Křivatec, série publikací Chráněná území Prahy 8 (2006-2013),
Lutovský, Smejtek a kol.: Pravěká Praha, 2005,
Semotanová a kol: Ottův historický atlas Praha, 2015,
Wikipedia, Google mapy
Realizace –červen 2022
16 – Voda
Voda je zdrojem veškerého života, součástí každého živého organizmu. Život bez ní nemůže existovat, někdy ale dovede nečekaně ukázat svou sílu. Nachází se všude kolem nás a proto je naší povinností ji chránit, zadržovat ji v krajině a snažit se o zachování všech jejích forem v přírodě.
Na svých výletech jste na vodu v některé její podobě už určitě narazili.
Víte, jak se vlastně liší mezi sebou?
Pramen – přirozený vývěr podzemní vody na povrch.
Studánka – pramen upravený tak, aby se z něj dala nabírat voda.
Potok – přirozený vodní tok.
Řeka – přirozený vodní tok s větším průtokem, délkou a povodím než potok.
Rybník – vodní nádrž vytvořená člověkem, určená především k chovu ryb a k zadržování vody. Lze v něm regulovat hladinu vody, je spíš mělký.
Jezero – přírodní vodní nádrž, bývá hlubší než rybník.
Retenční nádrž – uměle vytvořená, slouží výhradně k zadržení dešťových srážek, hladina vody je v ní většinou velmi nízká.
Suché poldry – trvale prázdné retenční nádrže sloužící k zachycení vody při povodních.
Přehrady – nádrže s objemem vody větším než 2 mil. m3 nebo hloubkou větší než 9m.
Tůně – malé vodní plochy bez hráze a vypouštěcího zařízení. Slouží hlavně obojživelníkům a vodním bezobratlým, a proto by neměly být zarybňovány. Mohou být součástí vodních toků, ale vyskytují se i samostatně.
Potoky
Stav potoků ve městech je úzce propojen s výstavbou podzemních sítí. Budovy vyžadují stabilní (a tedy i suché) základy, proto se prameniště drénují (voda se odvádí trubkami do kanalizace), a potoky či rybníky tak mohou vyschnout. Tento osud potkal Čimický i Bohnický potok. Naštěstí lze promyšleným zásahem tento negativní vývoj někdy zastavit a vrátit.
Krátkých vodních toků se v Praze nachází kolem stovky, na našem kopci lze v závislosti na aktuální hladině spodní vody najít tyto potoky:
Bohnický potok
Dříve tekl Bohnickým údolím, vpravo podél Bohnické ulice. Jeho hlavní prameniště bylo nevratně poškozeno již při stavbě léčebny poč. 20. století, zbylá voda byla svedena do dešťové kanalizace. Levobřežní přítoky utrpěly při stavbě sídliště, v dolní části údolí v okolí bývalého Lísku se voda objevuje stále. Magistrát hl. m Prahy chce v dalších etapách projektu obnovy a revitalizace pražských nádrží obnovit Bohnický potok v délce celého údolí.
Čimický potok
Pramení na začátku Čimického údolí, východně od Čimického rybníka, a kvůli výstavbě kanalizace byl v posledních dvaceti letech 20. století téměř zničen. Po citlivé obnově Magistrátem hl. m. Prahy, kdy došlo hlavně k utěsnění kanalizační stoky, potok naplnil rybník a pokračuje západním směrem ke Koztoprtskému rybníčku a dále do Zámecké rokle. V dolní části údolí už je v korytě voda po celý rok. Ústí potoka před areálem bývalé dynamitky si díky překvapivému tvaru můstku všimne i méně pozorný cyklista :).
Drahaňský potok
Vytéká z požární nádrže v horní části obce Dolní Chabry, dále pokračuje kolem čističky odpadních vod a následně vtéká do Drahaňské rokle. Je poměrně vodnatý, níže v údolí se rozlévá do širšího mělkého koryta, do Vltavy ústí nenápadně.
Podhořský potok
Tento krátký potůček, který v malých kaskádách ukrývá ideální podmínky pro malé obratlovce a obojživelníky, tvoří osu Černé rokle.
Haltýř
Pramení v přírodní památce Havránka, jedná se o krátký, ale výrazný potok. Od středověku byl zdrojem vody pro celé osídlení Tróje. Dle písemných dokladů odtud byla od roku 1670 vedena voda dřevěným potrubím do Trojského zámku. Až do 80. let 20. stol., kdy bylo v rámci rekonstrukce zámku přívodní potrubí v celém areálu zámecké zahrady zrušeno, využívala tento vodní zdroj pražská zoologická zahrada.
Přečtěte si co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
Rybníky
Rybníček byl obnoven v roce 2019 kousek nad bývalým obecním rybníkem. Ten nechala obec vybudovat v roce 1885 a sloužil zřejmě jako usazovací nádrž před zavedením kanalizace. Obec ho nechala zavézt v roce 1907. Kvůli vedení dešťové kanalizace není obnova v původním místě možná. Rybník navazuje na skalní výchoz, který byl očištěn od náletové vegetace, má vypouštěcí zařízení a bezpečnostní přeliv. Nádrž má plochu cca 650 m2 a hloubku 1,5 m, významná je hlavně jako napajedlo pro ptáky a zvěř, vodní bezobratlé a obojživelníky. Není určena k chovu ryb.
Bohnický
Čimický
První zmínky o rybníku jsou z urbáře z 15. století. V 60. letech 20. století byl vyčištěn a využíván rybáři, sloužil také jako záložní zdroj požární vody. Při výstavbě kanalizace v letech 1977 – 1983 byl rybník vypuštěn, na levém břehu byla budována kmenová stoka F. Po dokončení výstavby se již rybník nepodařilo znovu napustit, protože nově vybudované kanalizace strhly většinu vody v okolí rybníka.
V roce 2000 byl učiněn pokus o napuštění rybníka drenážními vodami svedenými z okolí nynějšího parkoviště u OC Drahaň. Ani toto řešení nevedlo k napuštění rybníka. Až celková revitalizace rybníka spojená s úpravami kanalizační stoky zahájená v dubnu 2005 byla úspěšná a rybník se podařilo znovu napustit. Na jižním konci hráze je informační panel s podrobnými informacemi.
Tento rybník je zakreslen již na mapách z roku 1750, byl postaven na podmáčených loukách uprostřed Čimického údolí. Dnešní podobu lesního rybníčku získal až ve 20. století, kdy území přestalo být hospodářsky využíváno a okolí rybníka zarostlo bujnou vegetací. Do té doby byla v okolí obdělávaná pole, skály a dno údolí se používaly jako pastviny. Ty zřejmě daly rybníčku jméno – slovní spojení „kozí prtě“ označují kozí pěšiny vyšlapané ve svahu.
K pokusům o opravu rybníka došlo v 2. polovině 20. století, ovšem další desetiletí zanedbané údržby vedla k destrukci hráze a rybník vypadal spíše jako lesní tůň. V roce 2011 byla provedena jeho celková rekonstrukce.
V okolí rybníka bylo v roce 2010 nalezeno 58 druhů rostlin a 125 druhů motýlů. Charakter rybníka asi nejvíce vyhovuje obojživelníkům. Vyskytuje se zde skokan skřehotavý, skokan štíhlý, vzácně i ropucha obecná a dva druhy čolků. Přijďte si je navečer v létě poslechnout…
Koztoprtský
Přečtěte si co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
Studánky a prameny
Studánku tvoří betonová skruž s nízkou dřevěnou sedlovou stříškou. Nachází se v horní části údolí s názvem Černá rokle, opravena byla v roce 2016. Studánka je pramenem Podhořského potoka, který tvoří osu Černé rokle. Kousek pod pramenem je malé jezírko a níže v rokli vytváří potok několik pěkných vodopádů. Asi o 90 m níže se v rokli nalézá další studánka „V Černé rokli”.
Vzhledem k blízkosti archeologické lokality Na Farkách (ohrazená výspa nad Vltavou) je pravděpodobné, že studánka Bendovka byla zdrojem vody pro první obyvatele Bohnic.
„Bendovka”, také „Nad Černou roklí”
Drahaňská
Nejsilnější pramen je jímán do zakryté skruže o průměru jeden metr, voda vytéká kovovou trubkou do menší tůně zpevněné plochými kameny. Studánka se nachází východně od Drahaňského mlýna, na pravém břehu Drahaňského potoka, kousek od lávky přes Drahaňský potok.
Traduje se, že voda má blahodárné účinky na zrak, jméno Prdlavá však získala podle působení na jiné části lidského organismu 🙂
Haltýř a Havránka
Prameniště v přírodní památce Havránka zahrnuje upravené jímací objekty Trojský haltýř (pobořená zděná jímka na okraji prameniště, zakrytá rozpadající se konstrukcí z dřevěné kulatiny), Pod Haltýřem a neupravený pramen Havránka. Studánky jsou pramenem krátkého a výrazného potoka, zvaného Haltýř.
Pod Čimicemi
Dnes již neznatelný pramen v horní části Zámecké rokle nad bývalou dynamitkou se nacházel v ostré pravotočivé zatáčce údolí při patě svahu na jeho pravé straně. Voda se objevuje níže v údolí jen ve formě kaluží a podmáčeného terénu bez zřetelného vývěru.
V Bohnickém údolí
Dnes již zanesená studánka bez vody. Ukryta je v lese v pravém svahu Bohnického údolí, cca 250 m JV od rohu hřbitova bohnické léčebny. Hledat ji můžete v rokli asi 150 m od horního okraje lesa v místech, kde se rokle začíná zahlubovat.
Takto vypadala studánka v roce 2013, tehdy tu ještě pramenila voda. V létě 2021 je už bez vody, ani nalézt se nám ji nepodařilo. Třeba budete mít více štěstí při svém pátrání vy…
Studny pro léčebnu
Při stavbě léčebny v roce 1908 byly v blízkosti hlavního vstupu vyhloubeny studny pro čerpání pitné vody. Užitková voda se čerpala z Vltavy a byla podzemním potrubím vedena do vodárenské věže. Více info na panelu č. 6.
Přečtěte si co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
Tůně
Prameniště Dotek
Vývěr z jasně ohraničeného prameniště napájející nepřehlédnutelný rybníček Dotek v Čimickém háji. Místo je zastavením naučné stezky skřítka Čimíska. Voda se během roku pravidelně ztrácí, jezírko proto vysychá, ale časem se voda zase objeví.
Nad rozvodnou
Pramen vyvěrá v široké tůňce v Čimickém háji. Pokračuje krátkým odvodem vody přes dolní cestu do pole, kde mizí.
Tůň v Černé rokli
Voda ze studánky Bendovka se nakrátko zdržuje v blízké tůni, ze které vytéká pod jménem Trojský potok a rychle spěchá prudkou strží k mohutnému toku Vltavy.
Přečtěte si co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
Obecní rybník
Místní obecní kronika se o vzniku rybníčku zminuje, bohužel bez dalších podrobností. Zdá se, že mohl sloužit jako usazovací nádrž pro místní odpadní vody.
Důvod zrušení rybníku v roce 1907 se nám v oficiálních zdrojích ještě nepodařilo objevit.
Přečtěte si co se na ceduli nevešlo....
Chci si přečíst další informace
Podpořeno z grantového programu ČSOB pomáhá regionům a z prostředků MČ Praha 8 a spolku Bohnice žijí, z.s.
Text: Ing. Blanka Rošická
Odborná spolupráce: RNDr. Josef K.Fuksa, CSc, Ing. Jiří Rom
Grafické zpracování: Miki Mára
Zdroje: www.praha-priroda.cz, http://portalzp.praha.eu/, www.estudanky.eu
Josef K. Fuksa, Eva Mlejnská: Pražské prameny, stav 2011-2013, VUV TGM Praha 2015
Obecní kronika – Památní kniha obce Bohnické, Bedřich Vytouš – Historie Bohnic
mapový podklad – ČUZK
Fotografie poskytli: Daniela Plocková, Martin Rezek, Blanka Rošická, Mária Trenklerová
www.bohniceziji.cz
Realizace – léto 2022
Pokud by byl panel poškozen, kontaktujte nás prosím – blankarosi@seznam.cz