Stezka Bohnice Čimice Trója
V archivu Psychiatrické léčebny jsme našli i další obrázky z prádelny
druhá strana fotky je naštěstí popsaná, a tak víme, že horní obrázek ukazuje
žehlící lis fy Jean Michel z Francie s výkonem 5000 prostěradel za směnu, který uměl prostěradla i automaticky skládat
tenhle obrázek ukazuje 4 prací automaty fy Lapauw z Belgie s výkonem 8 q suchého prádla za hodinu
Bohnice a Troja byly odedávna s okolními osadami spojeny přívozem, v nedávné době se zvažovalo umístění zastávky metra. Teď se zdá klíčovou otázkou, kudy přesně povede severní automobilový obchvat.
Vývěr z jasně ohraničeného prameniště napájející nepřehlédnutelný rybníček Dotek v Čimickém háji. Místo je zastavením naučné stezky skřítka Čimíska. Voda se během roku pravidelně ztrácí, jezírko proto vysychá, ale časem se voda zase objeví.
Pramen vyvěrá v široké tůňce v Čimickém háji. Pokračuje krátkým odvodem vody přes dolní cestu do pole, kde mizí.
Voda ze studánky Bendovka se nakrátko zdržuje v blízké tůni, ze které vytéká pod jménem Trojský potok a rychle spěchá prudkou strží k mohutnému toku Vltavy.
Studánku tvoří betonová skruž s nízkou dřevěnou sedlovou stříškou. Nachází se v horní části údolí s názvem Černá rokle, opravena byla v roce 2016. Studánka je pramenem Podhořského potoka, který tvoří osu Černé rokle. Kousek pod pramenem je malé jezírko a níže v rokli vytváří potok několik pěkných vodopádů. Asi o 90 m níže se v rokli nalézá další studánka „V Černé rokli”.
Vzhledem k blízkosti archeologické lokality Na Farkách (ohrazená výspa nad Vltavou) je pravděpodobné, že studánka Bendovka byla zdrojem vody pro první obyvatele Bohnic.
Nejsilnější pramen je jímán do zakryté skruže o průměru jeden metr, voda vytéká kovovou trubkou do menší tůně zpevněné plochými kameny. Studánka se nachází východně od Drahaňského mlýna, na pravém břehu Drahaňského potoka, kousek od lávky přes Drahaňský potok.
Traduje se, že voda má blahodárné účinky na zrak, jméno Prdlavá však získala podle působení na jiné části lidského organismu 🙂
Prameniště v přírodní památce Havránka zahrnuje upravené jímací objekty Trojský haltýř (pobořená zděná jímka na okraji prameniště, zakrytá rozpadající se konstrukcí z dřevěné kulatiny), Pod Haltýřem a neupravený pramen Havránka. Studánky jsou pramenem krátkého a výrazného potoka, zvaného Haltýř.
Dnes již neznatelný pramen v horní části Zámecké rokle nad bývalou dynamitkou se nacházel v ostré pravotočivé zatáčce údolí při patě svahu na jeho pravé straně. Voda se objevuje níže v údolí jen ve formě kaluží a podmáčeného terénu bez zřetelného vývěru.
Dnes již zanesená studánka bez vody. Ukryta je v lese v pravém svahu Bohnického údolí, cca 250 m JV od rohu hřbitova bohnické léčebny. Hledat ji můžete v rokli asi 150 m od horního okraje lesa v místech, kde se rokle začíná zahlubovat.
Takto vypadala studánka v roce 2013, tehdy tu ještě pramenila voda. V létě 2021 je už bez vody, ani nalézt se nám ji nepodařilo. Třeba budete mít více štěstí při svém pátrání vy…
Při stavbě léčebny v roce 1908 byly v blízkosti hlavního vstupu vyhloubeny studny pro čerpání pitné vody. Užitková voda se čerpala z Vltavy a byla podzemním potrubím vedena do vodárenské věže. Více info na panelu č. 6.
Rybníček byl obnoven v roce 2019 kousek nad bývalým obecním rybníkem. Ten nechala obec vybudovat v roce 1885 a sloužil zřejmě jako usazovací nádrž před zavedením kanalizace. Obec ho nechala zavézt v roce 1907. Kvůli vedení dešťové kanalizace není obnova v původním místě možná. Rybník navazuje na skalní výchoz, který byl očištěn od náletové vegetace, má vypouštěcí zařízení a bezpečnostní přeliv. Nádrž má plochu cca 650 m2 a hloubku 1,5 m, významná je hlavně jako napajedlo pro ptáky a zvěř, vodní bezobratlé a obojživelníky. Není určena k chovu ryb.
První zmínky o rybníku jsou z urbáře z 15. století. V 60. letech 20. století byl vyčištěn a využíván rybáři, sloužil také jako záložní zdroj požární vody. Při výstavbě kanalizace v letech 1977 – 1983 byl rybník vypuštěn, na levém břehu byla budována kmenová stoka F. Po dokončení výstavby se již rybník nepodařilo znovu napustit, protože nově vybudované kanalizace strhly většinu vody v okolí rybníka.
V roce 2000 byl učiněn pokus o napuštění rybníka drenážními vodami svedenými z okolí nynějšího parkoviště u OC Drahaň. Ani toto řešení nevedlo k napuštění rybníka. Až celková revitalizace rybníka spojená s úpravami kanalizační stoky zahájená v dubnu 2005 byla úspěšná a rybník se podařilo znovu napustit. Na jižním konci hráze je informační panel s podrobnými informacemi.
Tento rybník je zakreslen již na mapách z roku 1750, byl postaven na podmáčených loukách uprostřed Čimického údolí. Dnešní podobu lesního rybníčku získal až ve 20. století, kdy území přestalo být hospodářsky využíváno a okolí rybníka zarostlo bujnou vegetací. Do té doby byla v okolí obdělávaná pole, skály a dno údolí se používaly jako pastviny. Ty zřejmě daly rybníčku jméno – slovní spojení „kozí prtě“ označují kozí pěšiny vyšlapané ve svahu.
K pokusům o opravu rybníka došlo v 2. polovině 20. století, ovšem další desetiletí zanedbané údržby vedla k destrukci hráze a rybník vypadal spíše jako lesní tůň. V roce 2011 byla provedena jeho celková rekonstrukce.
V okolí rybníka bylo v roce 2010 nalezeno 58 druhů rostlin a 125 druhů motýlů. Charakter rybníka asi nejvíce vyhovuje obojživelníkům. Vyskytuje se zde skokan skřehotavý, skokan štíhlý, vzácně i ropucha obecná a dva druhy čolků. Přijďte si je navečer v létě poslechnout…
Stav potoků ve městech je úzce propojen s výstavbou podzemních sítí. Budovy vyžadují stabilní (a tedy i suché) základy, proto se prameniště drénují (voda se odvádí trubkami do kanalizace), a potoky či rybníky tak mohou vyschnout. Tento osud potkal Čimický i Bohnický potok. Naštěstí lze promyšleným zásahem tento negativní vývoj někdy zastavit a vrátit.
Krátkých vodních toků se v Praze nachází kolem stovky, na našem kopci lze v závislosti na aktuální hladině spodní vody najít tyto potoky:
Dříve tekl Bohnickým údolím, vpravo podél Bohnické ulice. Jeho hlavní prameniště bylo nevratně poškozeno již při stavbě léčebny poč. 20. století, zbylá voda byla svedena do dešťové kanalizace. Levobřežní přítoky utrpěly při stavbě sídliště, v dolní části údolí v okolí bývalého Lísku se voda objevuje stále. Magistrát hl. m Prahy chce v dalších etapách projektu obnovy a revitalizace pražských nádrží obnovit Bohnický potok v délce celého údolí.
Pramení na začátku Čimického údolí, východně od Čimického rybníka, a kvůli výstavbě kanalizace byl v posledních dvaceti letech 20. století téměř zničen. Po citlivé obnově Magistrátem hl. m. Prahy, kdy došlo hlavně k utěsnění kanalizační stoky, potok naplnil rybník a pokračuje západním směrem ke Koztoprtskému rybníčku a dále do Zámecké rokle. V dolní části údolí už je v korytě voda po celý rok. Ústí potoka před areálem bývalé dynamitky si díky překvapivému tvaru můstku všimne i méně pozorný cyklista :).
Vytéká z požární nádrže v horní části obce Dolní Chabry, dále pokračuje kolem čističky odpadních vod a následně vtéká do Drahaňské rokle. Je poměrně vodnatý, níže v údolí se rozlévá do širšího mělkého koryta, do Vltavy ústí nenápadně.
Tento krátký potůček, který v malých kaskádách ukrývá ideální podmínky pro malé obratlovce a obojživelníky, tvoří osu Černé rokle.
Pramení v přírodní památce Havránka, jedná se o krátký, ale výrazný potok. Od středověku byl zdrojem vody pro celé osídlení Tróje. Dle písemných dokladů odtud byla od roku 1670 vedena voda dřevěným potrubím do Trojského zámku. Až do 80. let 20. stol., kdy bylo v rámci rekonstrukce zámku přívodní potrubí v celém areálu zámecké zahrady zrušeno, využívala tento vodní zdroj pražská zoologická zahrada.
Víte, jak se vlastně liší mezi sebou?
Pramen – přirozený vývěr podzemní vody na povrch.
Studánka – pramen upravený tak, aby se z něj dala nabírat voda.
Potok – přirozený vodní tok.
Řeka – přirozený vodní tok s větším průtokem, délkou a povodím než potok.
Rybník – vodní nádrž vytvořená člověkem, určená především k chovu ryb a k zadržování vody. Lze v něm regulovat hladinu vody, je spíš mělký.
Jezero – přírodní vodní nádrž, bývá hlubší než rybník.
Retenční nádrž – uměle vytvořená, slouží výhradně k zadržení dešťových srážek, hladina vody je v ní většinou velmi nízká.
Suché poldry – trvale prázdné retenční nádrže sloužící k zachycení vody při povodních.
Přehrady – nádrže s objemem vody větším než 2 mil. m3 nebo hloubkou větší než 9m.
Tůně – malé vodní plochy bez hráze a vypouštěcího zařízení. Slouží hlavně obojživelníkům a vodním bezobratlým, a proto by neměly být zarybňovány. Mohou být součástí vodních toků, ale vyskytují se i samostatně.
Za pozornost stojí také příběh již zmíněného Augusta Schrama, který se podílel na zakládání dynamitky. Dostal nápad, jak zužitkovat přebytečné kyseliny, vzniklé při výrobě dynamitu, které se do té doby odváděly do Vltavy. Rozhodl se o pár set metrů jižněji postavit chemickou továrnu, kde se tyto kyseliny využívaly pro výrobu umělých hnojiv, především superfosfátu. S výrobou pravděpodobně započal již v roce 1871, i když oficiální povolení získal až v roce 1874. Z jeho podnikání vznikla firma A. Schram, která zůstala pod majetkovou kontrolou rodiny Schramů až do roku 1945. Kromě zdejšího závodu firma založila také továrnu v Poštorné u Břeclavi (dnešní Fosfa) a v Lovosicích (dnešní Lovochemie).
V dobách ledových byla většina vody vázána v ledovcích a na kontinentu Evropa panovalo velmi suché a chladné podnebí. Silný vítr unášel velké množství prachu. Usazené SPRAŠE se staly základem zemědělsky úrodné půdy v této oblasti.
Po oteplení docházelo k tání ledovců a silným srážkám. Prudké proudy vody erodovaly krajinu. Tak vznikly strmé rokle a svahy, které dnes vidíme v Troji, Bohnicích a Čimicích. I např. Bohnický potok, který je dnes jen nevýrazným potůčkem, v průběhu čtvrtohor vyhloubil Bohnické údolí.
Na počátku čtvrtohor se Vltava klikatila mělkým údolím na úrovni Velké skály. To znamená, že právě teď stojíte na dně pravěké Vltavy. V dobách meziledových si Vltava postupně vymlela své dnešní koryto. Tvrdé buližníkové skály odolávaly erozi a řeka si našla snazší cestu, posunula se na západ a prorazila 100 m hluboký kaňon mezi Suchdolem a Bohnicemi.
(před 2,6 mil. let až doposud)
Období čtvrtohor trvalo v rámci celé historie Země „jen“ 2,6 mil. let (a trvá dodnes), přesto v něm došlo k nejzásadnějším změnám na území Pražské kotliny. Střídaly se doby ledové a meziledové, tedy statisíce let střídání teplot, usazování a eroze. Usazeniny štěrků a písků vytvořily ve čtvrtohorách celkem 11 výrazných teras, podle toho můžeme usuzovat, že proběhlo 11 dob ledových a meziledových. Zbytky jedné z nich, Suchdolské terasy, jsou dodnes součástí Velké skály. Lze je vidět i na vyhlídce Podhoří, kde leží množství hladce opracovaných valounků křemene a dalších naplavených hornin velmi odlišných od hornin utvářejících podloží v této oblasti.
(před 66-2,6 mil.let)
Vlivem vyzvednutí kontinentu před více než 80 miliony let moře opět ustoupilo z území Prahy. Tentokrát nebyl tento proces provázen vrásněním. Pražská kotlina byla na konci třetihor (před 4-5 mil. let) mnohem mělčí a rozlehlejší. Navíc byla bez souvislých lesů a řeka v ní často měnila koryto.
Tou řekou však byla Berounka, v té době hlavní česká řeka. Prahou protékala z jihu na sever a území dnešního města opouštěla v sedle mezi Ďáblickým a Čimickým hájem, v úrovni Kobyliské vozovny, a tekla dále na sever. Labe, v té době méně významná řeka, se vlévalo do Berounky o 200 m dále. Vltava byla v té době malou říčkou, která se vlévala do Berounky kousek od jejich dnešního soutoku. Vlivem zvedání evropské kontinentální desky se vodní poměry změnily. Vltava se stala mohutnější a začala si razit cestu od Šumavy skrz Prahu na sever.
(před 252-66 mil.let)
Moře se vrátilo potřetí na území dnešní Prahy asi před 98 mil. let., v období pozdní křídy. Velká skála, Ládví a další skalní útvary se staly součástí souostroví malých ostrůvků, o které se tříštil mořský příboj.
rovněž velmi významně formoval území kolem nás. Jeho vliv je dodnes vidět na přírodní památce Ládví, kde vlny druhohorního moře vymlely do skalnatých útesů prohlubně, ve kterých se usadily příbojem omleté buližníkové valouny. Dále od útesů (celá oblast Kobylis, Bohnic a Čimic) se usazovaly hrubozrnné nazelenalé pískovce. Později hladina moře ještě stoupla, ostrůvky buližníku se ponořily pod hladinu, a v oblasti se usazovaly prachovité slínovce „opuky“ (např. severovýchodně od Velké Skály).
(před 539-252 mil. let)
Území Čech se zvolna posouvalo na sever, pokleslo a znovu bylo zaplaveno mořem na dalších 125 mil. let. Moře tvořilo asi 120 km široký průliv mezi Plzní a Železnými horami. Velká skála se ocitla pod hladinou moře. Z té doby pocházejí usazeniny jako břidlice, pískovce a vápence.
(před 2500-539 mil. let)
Vznikaly zárodky dnešních kontinentů. Území Čech se v té době pravděpodobně nacházelo na jižní polokouli, a to na mořském dně. Poblíž vývěrů podmořských horkých pramenů vznikaly buližníky. Život v chladném moři představovaly jednobuněčné organismy (jejich mikroskopické zkameněliny byly objeveny v místních buližnících).
je přirozený proces rozrušování zemského povrchu a přenášení uvolněných materiálů. Hlavní faktory, které způsobují erozi, jsou: teplota, voda, vítr a živé organismy.
jsou nejtvrdšími horninami na území Prahy. Vznikaly jako usazeniny v místech horkých podmořských pramenů spojených s podmořskou sopečnou činností v době starohor. Velmi tvrdý buližník odolával erozi a proto dnes můžeme vidět téměř souvislý skalnatý hřeben buližníku od vrchu Ládví, přes Čimický háj a Velkou skálu, který na levém břehu Vltavy pokračuje vrchem Suchdol (na mapě vyznačen žlutě).
Zvětralé části povrchu jsou odnášeny nejčastěji vodou. V klidnějších místech (v tůních nebo na mořském dně) se usazují v podobě sypkých usazenin. Jejich zpevněním pak vznikly slepence, pískovce, prachovce a jílovce. Ve čtvrtohorách, v dobách ledových, bylo málo srážek, a proto byl netypicky výrazný i větrný odnos. Na severní straně skalnatého hřebenu Ládví – Čimický háj – Velká Skála – Suchdol bylo v té době závětří, ve kterém se usadily mocné „závěje“ spraší. Právě naváté spraše se staly základem úrodné zemědělské půdy, která dala našim předkům možnost usadit se, vybudovat zemědělství a s ním první lidské civilizace.
V jedné budově sídlila dohromady prádelna s ústředními lázněmi a elektrocentrálou. Prádelna s káděmi, kotly a bubnovými pračkami byla vybavena také sušárnou. Patřily k ní i správkárna oblečení, v níž pracovaly rovněž pacientky, a krejčovská dílna, kde se šilo nové oblečení pro nemocné. Ústřední lázně pro chodící nemocné disponovaly 14 vanami a sprchami, byly v nich ale i kabinky s vanami pro zaměstnance a jejich příbuzné.
Kotelna měla původně čtyři parní kotle pro potřeby kuchyně a prádelny. Pára se využívala také pro ohřev užitkové vody pro pavilony. Další dva trubkové kotle se využívaly pro ohřev topné vody. Roku 1936 získala kotelna nové kotle systému Wiesner, které byly v provozu dalších 33 let, kdy začala fungovat nová centrální kotelna na lehké topné oleje. V areálu existovaly i menší kotelny, např. v sanatoriu.
Věžový vodojem vysoký cca 45 m, jehož autorem je V. Roštlapil, byl napojený na čerpací stanici na Tříkrálce, která od roku 1907 dodávala užitkovou vodu z Vltavy více než 2 km dlouhým potrubím. Ve vodojemu fungovaly tři nádrže, největší ve vrchní části sloužila pro užitkovou vodu, pod ní byla nádrž na teplou vodu, nejníže nádrž pro potřeby ústředních lázní. Po připojení na veřejný vodovod v roce 1972 byla vodárna odstavena, v roce 1996 prošla fasáda věže rekonstrukcí. Pitnou vodu dodávaly ústavu tři studně u administrativní budovy a jedna v Čimicích, shromažďovala se v zemním vodojemu, odkud vedlo potrubí do centrální kuchyně a divadla. U ostatních pavilonů byly k dispozici ruční pumpy.
Na projekt nového pavilonového Ústavu pro choromyslné v Bohnicích proběhl konkurz v roce 1904. První cenu získal návrh Václava Hellera, na druhém místě skončil návrh Václava Roštlapila. Vedení projektu bylo svěřeno V. Hellerovi, podle návrhu V. Roštlapila vznikly kostel sv. Václava, hlavní administrativní budova a vily pro lékaře. Jako první se začala u Vltavy stavět čerpací stanice na vodu, od roku 1906 pak vzniklo prvních 6 pavilonů, tzv. kolonie pro práceschopné, a 4 domy pro zaměstnance. Do roku 1912 stálo celkem 28 léčebných pavilonů a provozní objekty, administrativní budova i areál statku.
V srpnu 2002 zatopila pražské metro povodeň, a to i přes uzavření tlakových staničních uzávěrů. Plně pod vodou bylo 8 stanic – Florenc B;C, Vltavská, Nádraží Holešovice, Křižíkova, Invalidovna, Palmovka, Malostranská a Staroměstská. Voda na povrchu dosáhla nadmořské výšky 190m, nejhlubší stanice Florenc B má nástupiště ve 150 m/nm. Do konce září trvalo odčerpávání vody z tunelů, zatopeny byly i dvě vlakové soupravy. Přes centrum byla dlouhodobě zavedena náhradní autobusová doprava – z Bohnic se jezdilo přímým autobusem až na stanici Pražského povstání. Opravy metra vyšly na 7 miliard korun.
V roce 2004 se hlavním přestupním uzlem mezi metrem a autobusy stala stanice Kobylisy.
Přívozy na Podbabě v Sedlci byly dopravní nezbytností. Na přelomu 19. a 20. století byly lodě tak velké, že pojaly i pohřební povoz s koňmi a průvodem. Dynamitka provozovala vlastní přívoz přímo před továrnou – převážela své produkty na protější břeh k železnici. Od roku 1897 přívoz provozovala obec Bohnice, před rokem 1989 určitě vozil zaměstnankyně Osvobozené domácnosti do provozovny na místě dnešního psího útulku. V roce 2005 byl obnoven sedlecký přívoz, o rok později ten podbabský, dnes je provozuje společnost Pražské Benátky.
Téma vývoje cest zpracovává i odborná literatura, kterou můžeme vřele doporučit. Jedná se například o tyto tituly:
autoři – Pavel Bolina, Václav Cílek, Tomáš Klimek
nakladatelství Academia
autor – Tomáš Klimek
nakladatelství Dokořán
(máme k dispozici několik výtisků po 250,- Kč, více info blankarosi@seznam.cz)
Stav potoků ve městech je úzce propojen s výstavbou podzemních sítí. Budovy vyžadují stabilní (a tedy i suché) základy, proto se prameniště drénují (voda se odvádí trubkami do kanalizace), a potoky či rybníky tak mohou vyschnout. Tento osud potkal Čimický i Bohnický potok. Naštěstí lze promyšleným zásahem tento negativní vývoj někdy zastavit a vrátit.
Krátkých vodních toků se v Praze nachází kolem stovky, na našem kopci lze v závislosti na aktuální hladině spodní vody najít tyto potoky:
Dříve tekl Bohnickým údolím, vpravo podél Bohnické ulice. Jeho hlavní prameniště bylo nevratně poškozeno již při stavbě léčebny poč. 20. století, zbylá voda byla svedena do dešťové kanalizace. Levobřežní přítoky utrpěly při stavbě sídliště, v dolní části údolí v okolí bývalého Lísku se voda objevuje stále. Magistrát hl. m Prahy chce v dalších etapách projektu obnovy a revitalizace pražských nádrží obnovit Bohnický potok v délce celého údolí.
Pramení na začátku Čimického údolí, východně od Čimického rybníka, a kvůli výstavbě kanalizace byl v posledních dvaceti letech 20. století téměř zničen. Po citlivé obnově Magistrátem hl. m. Prahy, kdy došlo hlavně k utěsnění kanalizační stoky, potok naplnil rybník a pokračuje západním směrem ke Koztoprtskému rybníčku a dále do Zámecké rokle. V dolní části údolí už je v korytě voda po celý rok. Ústí potoka před areálem bývalé dynamitky si díky překvapivému tvaru můstku všimne i méně pozorný cyklista :).
Vytéká z požární nádrže v horní části obce Dolní Chabry, dále pokračuje kolem čističky odpadních vod a následně vtéká do Drahaňské rokle. Je poměrně vodnatý, níže v údolí se rozlévá do širšího mělkého koryta, do Vltavy ústí nenápadně.
Voda je zdrojem veškerého života, součástí každého živého organizmu. Život bez ní nemůže existovat, někdy ale dovede nečekaně ukázat svou sílu. Nachází se všude kolem nás a proto je naší povinností ji chránit, zadržovat ji v krajině a snažit se o zachování všech jejích forem v přírodě.
Víte, jak se vlastně liší mezi sebou?
Pramen – přirozený vývěr podzemní vody na povrch.
Studánka – pramen upravený tak, aby se z něj dala nabírat voda.
Potok – přirozený vodní tok.
Řeka – přirozený vodní tok s větším průtokem, délkou a povodím než potok.
Rybník – vodní nádrž vytvořená člověkem, určená především k chovu ryb a k zadržování vody. Lze v něm regulovat hladinu vody, je spíš mělký.
Jezero – přírodní vodní nádrž, bývá hlubší než rybník.
Retenční nádrž – uměle vytvořená, slouží výhradně k zadržení dešťových srážek, hladina vody je v ní většinou velmi nízká.
Suché poldry – trvale prázdné retenční nádrže sloužící k zachycení vody při povodních.
Přehrady – nádrže s objemem vody větším než 2 mil. m3 nebo hloubkou větší než 9m.
Tůně – malé vodní plochy bez hráze a vypouštěcího zařízení. Slouží hlavně obojživelníkům a vodním bezobratlým, a proto by neměly být zarybňovány. Mohou být součástí vodních toků, ale vyskytují se i samostatně.
Stav potoků ve městech je úzce propojen s výstavbou podzemních sítí. Budovy vyžadují stabilní (a tedy i suché) základy, proto se prameniště drénují (voda se odvádí trubkami do kanalizace), a potoky či rybníky tak mohou vyschnout. Tento osud potkal Čimický i Bohnický potok. Naštěstí lze promyšleným zásahem tento negativní vývoj někdy zastavit a vrátit.
Krátkých vodních toků se v Praze nachází kolem stovky, na našem kopci lze v závislosti na aktuální hladině spodní vody najít tyto potoky:
Dříve tekl Bohnickým údolím, vpravo podél Bohnické ulice. Jeho hlavní prameniště bylo nevratně poškozeno již při stavbě léčebny poč. 20. století, zbylá voda byla svedena do dešťové kanalizace. Levobřežní přítoky utrpěly při stavbě sídliště, v dolní části údolí v okolí bývalého Lísku se voda objevuje stále. Magistrát hl. m Prahy chce v dalších etapách projektu obnovy a revitalizace pražských nádrží obnovit Bohnický potok v délce celého údolí.
Pramení na začátku Čimického údolí, východně od Čimického rybníka, a kvůli výstavbě kanalizace byl v posledních dvaceti letech 20. století téměř zničen. Po citlivé obnově Magistrátem hl. m. Prahy, kdy došlo hlavně k utěsnění kanalizační stoky, potok naplnil rybník a pokračuje západním směrem ke Koztoprtskému rybníčku a dále do Zámecké rokle. V dolní části údolí už je v korytě voda po celý rok. Ústí potoka před areálem bývalé dynamitky si díky překvapivému tvaru můstku všimne i méně pozorný cyklista :).
Vytéká z požární nádrže v horní části obce Dolní Chabry, dále pokračuje kolem čističky odpadních vod a následně vtéká do Drahaňské rokle. Je poměrně vodnatý, níže v údolí se rozlévá do širšího mělkého koryta, do Vltavy ústí nenápadně.
Tento krátký potůček, který v malých kaskádách ukrývá ideální podmínky pro malé obratlovce a obojživelníky, tvoří osu Černé rokle.
Pramení v přírodní památce Havránka, jedná se o krátký, ale výrazný potok. Od středověku byl zdrojem vody pro celé osídlení Tróje. Dle písemných dokladů odtud byla od roku 1670 vedena voda dřevěným potrubím do Trojského zámku. Až do 80. let 20. stol., kdy bylo v rámci rekonstrukce zámku přívodní potrubí v celém areálu zámecké zahrady zrušeno, využívala tento vodní zdroj pražská zoologická zahrada.
Rybníček byl obnoven v roce 2019 kousek nad bývalým obecním rybníkem. Ten nechala obec vybudovat v roce 1885 a sloužil zřejmě jako usazovací nádrž před zavedením kanalizace. Obec ho nechala zavézt v roce 1907. Kvůli vedení dešťové kanalizace není obnova v původním místě možná. Rybník navazuje na skalní výchoz, který byl očištěn od náletové vegetace, má vypouštěcí zařízení a bezpečnostní přeliv. Nádrž má plochu cca 650 m2 a hloubku 1,5 m, významná je hlavně jako napajedlo pro ptáky a zvěř, vodní bezobratlé a obojživelníky. Není určena k chovu ryb.
První zmínky o rybníku jsou z urbáře z 15. století. V 60. letech 20. století byl vyčištěn a využíván rybáři, sloužil také jako záložní zdroj požární vody. Při výstavbě kanalizace v letech 1977 – 1983 byl rybník vypuštěn, na levém břehu byla budována kmenová stoka F. Po dokončení výstavby se již rybník nepodařilo znovu napustit, protože nově vybudované kanalizace strhly většinu vody v okolí rybníka.
V roce 2000 byl učiněn pokus o napuštění rybníka drenážními vodami svedenými z okolí nynějšího parkoviště u OC Drahaň. Ani toto řešení nevedlo k napuštění rybníka. Až celková revitalizace rybníka spojená s úpravami kanalizační stoky zahájená v dubnu 2005 byla úspěšná a rybník se podařilo znovu napustit. Na jižním konci hráze je informační panel s podrobnými informacemi.
Tento rybník je zakreslen již na mapách z roku 1750, byl postaven na podmáčených loukách uprostřed Čimického údolí. Dnešní podobu lesního rybníčku získal až ve 20. století, kdy území přestalo být hospodářsky využíváno a okolí rybníka zarostlo bujnou vegetací. Do té doby byla v okolí obdělávaná pole, skály a dno údolí se používaly jako pastviny. Ty zřejmě daly rybníčku jméno – slovní spojení „kozí prtě“ označují kozí pěšiny vyšlapané ve svahu.
K pokusům o opravu rybníka došlo v 2. polovině 20. století, ovšem další desetiletí zanedbané údržby vedla k destrukci hráze a rybník vypadal spíše jako lesní tůň. V roce 2011 byla provedena jeho celková rekonstrukce.
V okolí rybníka bylo v roce 2010 nalezeno 58 druhů rostlin a 125 druhů motýlů. Charakter rybníka asi nejvíce vyhovuje obojživelníkům. Vyskytuje se zde skokan skřehotavý, skokan štíhlý, vzácně i ropucha obecná a dva druhy čolků. Přijďte si je navečer v létě poslechnout…
Studánku tvoří betonová skruž s nízkou dřevěnou sedlovou stříškou. Nachází se v horní části údolí s názvem Černá rokle, opravena byla v roce 2016. Studánka je pramenem Podhořského potoka, který tvoří osu Černé rokle. Kousek pod pramenem je malé jezírko a níže v rokli vytváří potok několik pěkných vodopádů. Asi o 90 m níže se v rokli nalézá další studánka „V Černé rokli”.
Vzhledem k blízkosti archeologické lokality Na Farkách (ohrazená výspa nad Vltavou) je pravděpodobné, že studánka Bendovka byla zdrojem vody pro první obyvatele Bohnic.
Nejsilnější pramen je jímán do zakryté skruže o průměru jeden metr, voda vytéká kovovou trubkou do menší tůně zpevněné plochými kameny. Studánka se nachází východně od Drahaňského mlýna, na pravém břehu Drahaňského potoka, kousek od lávky přes Drahaňský potok.
Traduje se, že voda má blahodárné účinky na zrak, jméno Prdlavá však získala podle působení na jiné části lidského organismu 🙂
Prameniště v přírodní památce Havránka zahrnuje upravené jímací objekty Trojský haltýř (pobořená zděná jímka na okraji prameniště, zakrytá rozpadající se konstrukcí z dřevěné kulatiny), Pod Haltýřem a neupravený pramen Havránka. Studánky jsou pramenem krátkého a výrazného potoka, zvaného Haltýř.
Dnes již neznatelný pramen v horní části Zámecké rokle nad bývalou dynamitkou se nacházel v ostré pravotočivé zatáčce údolí při patě svahu na jeho pravé straně. Voda se objevuje níže v údolí jen ve formě kaluží a podmáčeného terénu bez zřetelného vývěru.
Dnes již zanesená studánka bez vody. Ukryta je v lese v pravém svahu Bohnického údolí, cca 250 m JV od rohu hřbitova bohnické léčebny. Hledat ji můžete v rokli asi 150 m od horního okraje lesa v místech, kde se rokle začíná zahlubovat.
Takto vypadala studánka v roce 2013, tehdy tu ještě pramenila voda. V létě 2021 je už bez vody, ani nalézt se nám ji nepodařilo. Třeba budete mít více štěstí při svém pátrání vy…
Při stavbě léčebny v roce 1908 byly v blízkosti hlavního vstupu vyhloubeny studny pro čerpání pitné vody. Užitková voda se čerpala z Vltavy a byla podzemním potrubím vedena do vodárenské věže. Více info na panelu č. 6.
Vývěr z jasně ohraničeného prameniště napájející nepřehlédnutelný rybníček Dotek v Čimickém háji. Místo je zastavením naučné stezky skřítka Čimíska. Voda se během roku pravidelně ztrácí, jezírko proto vysychá, ale časem se voda zase objeví.
Pramen vyvěrá v široké tůňce v Čimickém háji. Pokračuje krátkým odvodem vody přes dolní cestu do pole, kde mizí.
Voda ze studánky Bendovka se nakrátko zdržuje v blízké tůni, ze které vytéká pod jménem Trojský potok a rychle spěchá prudkou strží k mohutnému toku Vltavy.
Místní obecní kronika se o vzniku rybníčku zminuje, bohužel bez dalších podrobností. Zdá se, že mohl sloužit jako usazovací nádrž pro místní odpadní vody.
Důvod zrušení rybníku v roce 1907 se nám v oficiálních zdrojích ještě nepodařilo objevit.
Podpořeno z grantového programu ČSOB pomáhá regionům a z prostředků MČ Praha 8 a spolku Bohnice žijí, z.s.
Text: Ing. Blanka Rošická
Odborná spolupráce: RNDr. Josef K.Fuksa, CSc, Ing. Jiří Rom
Grafické zpracování: Miki Mára
Zdroje: www.praha-priroda.cz, http://portalzp.praha.eu/, www.estudanky.eu
Josef K. Fuksa, Eva Mlejnská: Pražské prameny, stav 2011-2013, VUV TGM Praha 2015
Obecní kronika – Památní kniha obce Bohnické, Bedřich Vytouš – Historie Bohnic
mapový podklad – ČUZK
Fotografie poskytli: Daniela Plocková, Martin Rezek, Blanka Rošická, Mária Trenklerová
www.bohniceziji.cz
Realizace – léto 2022
Pokud by byl panel poškozen, kontaktujte nás prosím – blankarosi@seznam.cz