Sportovní aktivity a spolková činnost jsou nerozlučně spjaty s typickým prvkem obce – s hostinci. Sporty bývají z praktických důvodů po část roku provozovány v tělocvičnách. Tělocvičny bývaly v minulosti zároveň i kulturním sálem, sály byly součástí hostinců, a proto začněme povídání o sportu krátkou exkurzí po bohnických hospodách.
Až se vydáte prohlídnout ceduli do Ústavní ulice, uvidíte na mapce přesné umístění jednotlivých hostinců. A za vašimi zády budou poslední stromy, které dříve obklopovaly hřiště.
Dobrovolný sbor hasičský
byl založen roku 1889. Spolkovou místnost měl v hostinci u Hosrů, zbrojnici v obecním domě a požární pozorovatelnu (cvičnou věž) za stodolou rodiny Vraných, později také v obecním domě.
Rok po svém založení roku 1890 čítal sbor již 60 členů. Vlastnil 18 požárnických obleků s výzbrojí, 210 zlatých na hotovosti a obec mu zakoupila také ruční stříkačku za 510 zlatých. Hned v roce svého vzniku se sbor osvědčil svým zásahem v Čimicích při požáru Horálkovy chalupy.
Obec si důležitost hasičů v obci uvědomovala a všemožně je podporovala. Sbor občas pořádal také veřejné ukázky protipožárního cvičení. Několik členů tohoto sboru se dříve účastnilo hašení Národního divadla v nedaleké Praze. Po připojení k Velké Praze v roce 1922 byli hasiči zřejmě začleněni k pražským kolegům.
Při jaké příležitosti se pánové z kuželkářského spolku „Zub” fotografovali, již nezjistíme. Pamětníci vzpomínají, že jako malí kluci chodili stavět kuželky moc rádi a vždycky si s velkou slávou odnesli domů pár drobných.
Dělnická tělocvičná jednota
byla nejstarší sportovní organizací v Bohnicích, založena r. 1906, sídlo měla v hostinci u Urválků. Později nesla název Jednota proletářské tělovýchovy. V roce 1927 přesídlila do nově vystavěného dělnického domu, kde ve velkém sále bylo i moderní tělocvičné nářadí. O její činnost se obětavě staral nadšený tělocvikář a cvičitel Jan Ridval. Ještě za první republiky si sportovci vybudovali dřevěnou tělocvičnu v bývalé ústavní pískovně, pro děti postavili i malý bazén a místo bylo centrem nejen sportovním, ale i společenským.
Sokol
byl založen roku 1910 jako Tělocvičná jednota Sokol, sídlil v hostinci u Hosrů a v roce 1930 přesídlil do nově vybudované vlastní sokolovny. Sokol měl několik různých sportovních odborů, zabýval se i rozsáhlou zábavní a kulturní činností. Měl divadelní soubor, loutkovou scénu a hudební odbor, od roku 1926 provozoval kino. Od roku 1953 přešly sportovní aktivity pod TJ Slovan Bohnice, budova sokolovny byla pořád čile využívána- venkovní cvičiště i hřiště na házenou a volejbal. Kvůli stavbě sídliště byla sokolovna v roce 1970 zbourána.
Budova sokolovny se nacházela v místech proti dnešní policejní služebně, při stavbě sídliště byla zbořena. Hřiště bylo obklopeno topoly a za vašimi zády vidíte posledních pár stromů, které ještě pamatují dnes již zašlou slávu sokolského cvičiště.
Fotbal
V Bohnicích nemohl chybět ani fotbal, jeden z nejmasovějších sportů v našich krajích.
Prvním klubem byl SK Praha Bohnice se sídlem u Hosrů, který „žil“ od roku 1920 až do roku 1928. (Jeho založení předcházela v roce 1919 skupina nadšených fotbalistů – učňů a studentů – kteří chodili kopat do míče na tenisové kurty do léčebny. Trvalé hřiště neměli, ale označovali se jako “DISK”.) SK Praha Bohnice – jeho čtyři oddíly – získaly nakonec zázemí v restauraci u Urválků v álejích a hřiště měli v místech, kde byla později vybudována sokolovna. Její stavba se paradoxně stala koncem fotbalového klubu.
Od roku 1921 existoval i druhý fotbalový klub – Dělnický SK, později zvaný Rudá hvězda Bohnice. Tento klub se rozešel roku 1927. Předsedou klubu byl Antonín Maňas a fotbalisté patřili pod DTJ Bohnice. Hřiště měli v místech paneláku v dnešní Cafourkově ulici.
Oba kluby zpočátku těžce sháněly vybavení, první utkání se hrála v bílých košilích, sítě do branek – což byl u klubu třetí třídy přepych – byly pořízeny později z výnosu veřejné sbírky. Návštěvnost dvou pravidelných nedělních zápasů ale byla vysoká. Vždy o poutích a posvíceních hráli oba kluby vzájemná utkání, jinak patřily do různých fotbalových svazů.
Roku 1930 se ustavil nový sportovní klub pod názvem Bohnický SK. V roce 1935 změnil název na Čechoslovan VIII se sídlem v Dělnickém domě, v roce 1941, kdy Němci zakázali Sokol, se sportovci sdružili pod název Čecho VIII. V roce 1948 byli sportovci sjednoceni do TJ Sokol Bohnice, od r. 1952 Slovan Bohnice. Kolem roku 1957 pan Levíček znovu probudil místní fotbalisty k nebývalé aktivitě. V akci “z” si oddíl do roku 1960 vybudoval zázemí u hřiště v dnešní Cafourkově ulici – zděná klubovna s šatnami a bytem byla zázemím pro dvě družstva mužů, jedny dorostence a jedno družstvo žáků. Oddílu se sportovně velmi dařilo, družstvo mužů postoupilo v roce 1961 do I.A třídy. Všechna tato infrastruktura ale v roce 1972 musela ustoupit stavbě nového sídliště.
Slovan Bohnice dostal jako náhradu za zrušenou sokolovnu starší sportoviště v pískovně. Po roce 1971 tam členové Slovanu vybudovali malou tělocvičnu, hřiště na házenou, ubytovnu a také zde sídlilo vedení Slovanu. Pingpongová herna byla vybudována kolem roku 1974. A na slíbenou stavbu nového sportovního areálu u Čimického háje se čekalo až do konce 70. let.
Další spolky
Své místo si v Bohnicích našli i příznivci rybářského spolku, kuželkáři, kulečníkáři či myslivci. Úspěšní byli místní házenkáři. Jejich oddíl byl založen v roce 1930 a za jeho rozvoj lze vděčit panu Vévodovi a pak jeho synovi. O ochotnících a hudebnících se dozvíte na panelu č. 15.
Hostinec u Hosrů
Nejstarší hostinec byl pod farou, říkalo se tam u Fraňků. Dům koupil roku 1896 Antonín Hoser a tak Hostinec U Hosrů známe z mnoha pohlednic. Synové Rudolf a Miloš vlastnili objekt do roku 1961. Ještě v 80. letech 20. století restaurace fungovala, dnes je objekt komerčně využíván. Dům byl opravdu v jádru vesnického dění – sídlo tu mělo mnoho spolků, hrálo tu kino, později i loutkové divadlo. Až půjdete okolo, zkuste najít neobvyklou výzdobu fasády.
Hotel Urválek
V dolejších Bohnicích býval hostinec u Dědků, říkalo se tam Na zátiší. Později ho koupil Quido Urválek a chodilo se do Urválkovy zahradní restaurace. Posledním majitelem byl pan Riegl, který v objektu hospody zřídil koloniální obchod. V meziválečném období ve vedlejší vysoké budově fungoval i hotel Urválek, kde často bydleli i návštěvníci pacientů z léčebny. Provoz byl ukončen v padesátých letech, dnes jsou to soukromé domy.
Hostinec U Růžičků
Hostinec býval na návsi vedle statku Vraných v čp. 16 a nesl název u Růžičků. Kromě hospody tu byl i kupecký krám, trafika a řeznictví. V 50. letech živnosti zanikly, dnes je v objektu fitcentrum.
Restaurace Na zastávce
V blízkosti ústavních ubikací vznikla restaurace Na zastávce, i tady byl hned vedle koloniální obchod. Restaurace dodnes funguje, nyní již opět pod jménem „ Na zastávce”.
Restaurace U Urválků - v alejích
V alejích (dnes již neexistující ulice – prodloužení ul. U velké skály směrem k dnešnímu BMX hřišti) vznikla výletní restaurace u Urválků, kam se v létě chodilo na odpolední „špacír”a sobotní večery byly ve znamení kuželkářských turnajů. Dnes bychom na onom místě našli parkoviště za OC Odra.
Restaurace U Kleinerů
U Kleinerů (čp.46) byl kromě hostince (s hojně využívanou kuželskářskou dráhou) zároveň také koloniální obchod. Od přelomu 60. a 70. let je zde obytný dům.
Dělnický dům
Hostinec s velkým tanečním a divadelním sálem, spolkový družstevní Dělnický dům, byl otevřen v roce 1927 a dodnes slouží jako restaurace.
Textová část: Ing. Blanka Rošická
Zdroj: Poznámky p. Vytouše k historii Bohnic, 1971, Věstník Sokolský, č. 25, 1930, Šedesát let organizované kopané v Bohnicích, 1980, TJ Slovan Praha 8- Bohnice – 1910-1990 80 let, vzpomínky pamětníků
Grafická úprava: Ing. Renáta Molová