8 – Kostel sv. Petra a Pavla

Jako místo setkávání

Dějiny bohnického kostela jsou v historických písemných pramenech spojené s osobami, jejichž jména nám dnes již mnoho neříkají. Svůj život prožili tito lidé v určitém doteku s tímto kostelem a stojí za to jejich jména vyslovit. Třeba jen proto, že stáli před staletími na stejném místě, jako teď stojíte Vy.

Dějiny bohnického kostela

Barevná výplň bodu na časové ose spojuje historickou událost s typem písemného pramene – viz další text.

1158
nejstarší zmínka o kostele sv. Petra a Pavla
Bohnicka-Autentika

nejstarší zmínka o kostele sv. Petra v listině (tzv. autentice) pražského biskupa Daniela.

...více informací o listině pražského biskupa Daniela

1352
1352

je v Registrech papežských desátků připomínána farnost v Bohnicích jako plátce ve výši 9 grošů (srovnáním lze usuzovat na chudší farnost)

1358
1358

nejstarší zápis o obsazení bohnické plebánie farářem. Tehdy byl zápisem do konfirmační knihy potvrzen k bohnickému kostelu Jan, dříve vikář Petra z Rožmberka. Patronem (majitelem) kostela byl v této době Vaněk z Vartemberka.

1654
1654

berní rula mapující poddanské majetky po třicetileté válce má zápis o zdejší již dříve pusté faře, o dvou gruntech, jeden držených Ambrožem Miseronim a druhý Tomášem Jarošem.

1659
Ukázka z nejstarší bohnické knihy počtů kostelního záduší z ledna roku 1659
kniha záduší

nejstarší zápis v knize počtů kostelního záduší říká, že pět strychů (korců) ječmene dostal kostel v Bohnicích od Diviše Miseroniho, tehdejšího držitele gruntu zvaného Horní dvůr

Kniha zádušní

1688
Nejstarší záznamy v matrice
matrika

Nejstarší záznamy v matrice narozených pro ves Bohnice pochází z roku 1688. Společně byly zapsány narozené a pokřtěné děti z Podbaby, Bubenče a dalších vsí, jejichž vrchností bylo Nejvyšší purkrabství.

Narození nebo křest dítěte Víta Březniovského z Bohnic zapsal do matriky v březnu roku 1688 Jan Václav Olomúcký, farář kostela Panny Marie před Týnem, toho času administrátor zdejší farnosti.

Matriční kniha

druhá polovina 18. století
skica Františka Glockspergera
mapa hořejšího dvora

Na skice zhotovené cca v druhé polovině 18. století pro tehdejší vrchnost – Nejvyšší purkrabství, zachytil zemský geometr František Glocksperger zřejmě nejstarší známou podobu kostela sv. Petra a Pavla v Bohnicích.

skica Františka Glockspergera

1790
1790

nález pergamenové listiny  (autentiky) s ostatky svatých vzbudil badatelský zájem a vznik první monografie kostela v Bohnicích (prof. Maximilian Millauer).

...více informací o autentice

1805
Přestavba 1805
pudorys kostela

Půdorys kostela znázorňuje stav po přestavbě v roce 1805. Vchod se přesunul na západní stranu. Původní byl z jihu, portál je patrný v kvádříkovém zdivu při pohledu zevnitř kostela.

Půdorys kostela

1830
Titulní strana publikace Maximiliana Millauera
Die Kirche zu Bohnitz

Titulní strana publikace Maximiliana Millauera - Die Kirche zu Bohnitz. Monografie byla vydaná roku 1830 a přinesla první kritické zpracování listiny - autentiky nalezené v roce 1790.

Titulní strana publikace

1836
Farní kronika

Farní kronika (Pamětní kniha) založená roku 1836 tehdejším bohnickým farářem Vincencem Slukou zachovala, kromě jiného, ústní tradicí svědectví o původní stavbě kostela.

Farní kronika

2003 - 2004
Oprava fasády
oprava fasády

Románské kvádříkové zdivo bylo odkryto náhodou v letech 2003-2004 při opravě vlhké fasády kostela.

Odkryté zdivo

O písemných pramenech

Odkud dnes čerpáme informace o dávných dobách? Jak a kde byly tyto informace zachyceny? Na našem území pochází první písemné prameny ze středověku a tehdy byla znalost písma téměř výhradně záležitostí vzdělaného duchovenstva. To je důvod, proč až do 14. století v písemnostech převládala latina. Teprve poté se více objevují laičtí písaři a s nimi čeština. Od 17. století s dědičnou vládou Habsburků přistupuje třetí zemský jazyk – němčina. Ta postupně zcela ovládla úřední písemnosti české části rakouského soustátí. Většina písemných pramenů sloužila církevní správě.

Druhy písemných pramenů

 Listiny
přináší svědectví o právním jednání. V rané fázi středověku sloužily například k pojištění dříve nabytého nemovitého majetku církevních řádů, institucí a hodnostářů. Byly základem středověkých archivů.

 Konfirmační knihy
úřední knihy kanceláře generálního vikáře pražského arcibiskupa vedené od roku 1354. Zápisem do nich byl na návrh patrona (majitele) kostela potvrzen farář ke konkrétnímu kostelu a mohl se ujmout správy farnosti.

 Matriky
evidence narozených (pokřtěných), oddaných a zemřelých se běžně objevují v Čechách v polovině 17. století a byly vedeny na farách. Teprve reformami Josefa II. v letech 1781 a 1784 dostaly matriky jednotný formulář a pro stát je vedly farní úřady.

 Knihy počtů kostelního záduší
financování oprav kostela a bohoslužeb zabezpečoval fond, tzv. kostelní záduší. Knihy vedli kostelníci, kteří zapisovali, co přijali od jednotlivých farníků pro kostel a co vydali na provoz a údržbu kostela.

 Farní kronika
Původně šlo o opisy konzistoriálních dekretů a pastýřských listů, které poskytovaly informace týkající se stavu majetku a farnosti. Vydáním dekretu r. 1835 bylo nařízeno rozšíření zaznamenávaných údajů na duchovní záležitosti, vývoj v obci a farnosti.

Jako projev kultury doby

Kostel má půdorys latinského kříže, hlavní loď je 5 metrů široká a 9 metrů dlouhá. Všechny klenby, charakteristické nízké placky, pocházejí z doby poslední velké přestavby v roce 1805. Na pravé straně je k presbytáři připojena sakristie a k předsíni točité schodiště vedoucí na kruchtu s varhanami. Na stavbě převládají malebné architektonické prvky baroka.

  • Farní kronika zaznamenala existenci několika dnes nedochovaných staveb přináležejících původnímu kostelu – kostnici, zvonici a předsíň kostela (tzv. sínec).

  • Protokol z vizitace bohnické farnosti pražským arcijáhnem Pavlem z Janovic z března 1380 uvádí, že ve farním kostele se nacházel jeden pozlacený stříbrný pohár, jeden starý misál, tři ornáty, jedna konvice atd.

  • Pro hlavní oltář sv. Petra a Pavla namaloval  roce 1807 obrazy světců Josef Bergler. |Jeho dílem je i obraz nad vchodem do sakristie – Ukřižovaný.

  • Před rokem 1744 byl postaven na straně sakristie druhý oltář, zasvěcený Panně Marii. František Neffe, držitel vinice Lísek a “U třech králků”, a jeho žena Eleonora věnovali kostelu sošky Panny Marie Altottingské, dílo umělecky hodnotné, zachované v kostele dodnes včetně korunky a žezla.

  • V polovině 20. století prošel interiér bohnického kostela zásadní rekonstrukcí. Akademická malířka Vilma Vrbová-Kotrbová se svým manželem Františkem Kotrbou vytvořili nový působivý interiér harmonickým spojením starších a moderních uměleckých prvků výzdoby.

  • Třetí oltář sv. Kříže pod kazatelnou vytvořil František Kotrba s použitím starších plastik.

  • Jesličky vystavované ve vánočním čase vytvořila v letech 1953-1954 Vilma Vrbová-Kotrbová.

  • Během posledních oprav interiéru Karel Stádník zrestauroval řadu soch, po jeho smrti v roce 2011v započatých pracech na Mariánském oltáři a kazatelně pokračovali jeho synové.

  • Kostel sv. Petra a Pavla v Bohnicích byl pro svou kulturní a historickou hodnotu prohlášen kulturní památkou  České republiky

Jak byla objevena autentika?

Do kostela v Bohnicích měl být instalován oltář ze zrušeného kláštera paulánů na Staroměstském náměstí. Při rozebírání původního oltáře v roce 1790 byla pod oltářním kamenem objevena olověná truhlice s listinou a hedvábnými tobolkami s ostatky svatých. Nebyly tam ale všechny v listině jmenované, buď nebyly ani vloženy nebo byly v průběhu let odstraněny.

Zvony jako hlas Boha

Ke každému kostelu patří zvony, bývá jich v kostele několik. Liší se váhou (těžší zvon má hlubší hlas), účelem (kdy a proč se na něj zvoní) i  jménem (největší zvon má často jméno patrona kostela). Původně byly zvony jenom v klášterech a byly malé, měly proto slabší hlas. Od 10. století se rozšířily i do kostelů, potřebovaly mít silnější hlas, aby mohly svolávat věřící z větší dálky.

V době, kdy nebyly běžné hodiny a hodinky, určovalo zvonění čas, dávalo dnům řád. Zvonění zvalo k modlitbě, oznamovalo úmrtí, ale i nebezpečí a svolávalo lidi na pomoc nebo oznamovalo mimořádnou událost (návštěvu panovníka, konec války…..). Pravidelné zvonění k modlitbě, při které se poklekávalo, se opakovalo ráno, v poledne a večer. Proto se říká, že zvoní klekání. Lidé proto věděli, kdy vstávat, kdy obědvat a kdy zahnat děti za pec. A děti věděly, že do klekání musí být doma, protože když to nestihnou do posledního úderu zvonu, vezme si je polednice nebo klekánice.

zvon
Zvon Hranáč, 147 kg. Zabaven 1916

Druhy zvonů podle zvonění

Velký zvon

  • zval věřící (dříve tedy všechny obyvatele) ke mši velebným zvukem “bim – bam”
  • v den pohřbu se zvonilo za zesnulé na jednu hranu zvonu zvukem “ bim – bim”.

Menší zvon

  • zval k běžným modlitbám

Nejmenší zvon

  • umíráček – cinkal hned, když bylo oznámeno úmrtí místního farníka. Podle zvonění se zvonům říkalo třeba i poledník, slavík či umíráček

Bohnické zvony

Z původního souboru čtyř zvonů se dodnes dochoval pouze nejmenší a nejstarší zvon, práce zvonaře Stanislava z r. 1638. V prosinci 1916 byly 2 ze 3 zvonů kostela sv. Petra a Pavla sneseny, zabaveny byly i zvony z obou hřbitovů a trojské kaple sv. Kláry. V lednu 1917 byly spolu se zvony z Chaber, Zdib a Klecan odvezeny pro válečné účely. Poslední rozloučení s každodenním průvodcem mnoho místních oplakalo.

Bohníček

Po válce se lidé složili na koupi dvou nových zvonů a tak v květnu 1923 mohly být vysvěceny.

Zdálo se, že s novými zvony už bude dobře. Za druhé světové války byly zvony znovu odvezeny. Do zvonice kostela se dva zvony, sv. Petr a sv. Pavel,vrátily až na konci roku 1999, odlity byly mistrem Petrem Manouškem ze Zbraslavi.