Po prvních složitých letech čekal dynamitku relativně stabilní vývoj. Mimo jiné došlo ke zlepšení bezpečnosti práce a to především díky modernější konstrukci zcela nově postavených výrobních prostor. Nadále se zvětšovalo množství vyrobeného dynamitu. Z původních 150 tun v roce 1871 na 300 tun v roce 1885, vrcholu 500 tun ročně bylo dosaženo na počátku 20. století. Zámecká továrna nicméně přestala být unikátní kvůli zakládání dalších závodů na dynamit v habsburské monarchii, především daleko většího v Prešpurku (Bratislavě), otevřeného v roce 1873. Chybějící přímé napojení na železnici a nemožnost další expanze ve stísněném údolí byly nepřekonatelnými překážkami, kvůli kterým se provoz bohnické dynamitky stal ekonomicky neperspektivním. Po vzniku Československé republiky byla výroba dynamitu jako strategické suroviny umístěna do vznikající semtínské továrny u Pardubic, která získala výhradní státní monopol na výrobu výbušných látek.
Období změn
Po první světové válce firma Dynamit Nobel prostor továrny nejdříve pronajala a později i prodala konstruktérovi Františku Janečkovi (zakladateli značky Jawa), který zde v roce 1923 začal plnit granáty vz. 21 pro Československou armádu. Státní zakázky však ve druhé polovině dvacátých let skončily a závod znovu hledal využití. Později se zde zhotovovali např. kancelářské potřeby pod značkou Gamma. Zbrojní výroba se sem vrátila za druhé světové války. V období státního socialismu se v továrních prostorách vyráběla mj. zábavní pyrotechnika. Naposledy se dynamitka uzavřela v roce 1994.