Vývoj Čimic v listinách

První doložená písemná zmínka o Čimicích je z roku 1334, kdy jsou Čimice zmiňovány jako majetek pražského probošta Držislava. Probošt vypočítává škody, které utrpěl na svém majetku „in villa Czyemitz”. Podle urbáře ze začátku 15. století zahrnuje majetek pražské kapituly v Čimicích poplužní dvůr, vinice, rybník, lesy a jednoho člověka (pravděpodobně správce). Unikátní je zmínka o rybníku již v době před velkým rozvojem rybníkářství v Čechách.

Listina z 23.2.1334, Archiv pražské kapituly

V době husitské byl církevní majetek zabaven měšťany z Nového města pražského, prameny pohusitského období zachycují časté žměny majitelů čimického dvora, jeho zpustnutí i obnovu. Až z poloviny 16. století pochází důležitý zápis, kterým byla potvrzena dědičná držba Čimic Janu Kelečskému z Kelče. Z této doby je první písemná zmínka o čimické tvrzi. Zmíněná novější tvrz zanikla asi v 17. století a nemáme o ní žádné archeologické poznatky, ani se ji nepodařilo s určitostí ztotožnit se žádnou stavbou, takže nevíme, kde přesně stála. Obě čimické tvrze si ponechávají svá tajemství.

V r. 1570 se majitelem Čimic stal rod Bryknerů z Brukštejna a s ním se ves stala nedílnou součástí libeňského panství. V r. 1662 prodal jeho poslední majitel hrabě Jan Hartvik Nostic libeňské panství Starému městu pražskému a to byla až do r. 1848 poslední čimická vrchnost.

Po reformách rakouské státní správy v r. 1850 vytvořily Čimice jednu politickou obec spolu s obcí Dolní a Horní Chabry.

Původně malá osada s historickým jádrem osídlení v okolí rybníka bez vlastní samosprávy se stala součástí Velké Prahy v r. 1960 a v souvislosti s následující socialistickou výstavbou byla v 70. a 80. letech zbourána historická zástavba starých Čimic a tak smazán i celkový ráz místní kulturní krajiny.

Tajemná čimická středověká tvrz

Záchranný archeologický výzkum Muzea hl. města Prahy přinesl v 80. letech kromě poznatků o nejstarším osídlení Čimic i jeden unikátní překvapivý objev.

Obr. Zaklady tvze na snímku z poloviny 80. let před zbouráním historického jádra Čimic
Obr. Odhalené základy A tvrz B příkop C starší budova s kvádříkovým zdivem

Zahloubený sídelní objekt s vnitřním půdorysem 6,8 × 4,4 m členěný na dva menší prostory byl obehnán kruhovým příkopem o průměru cca 30 metrů. K tvrzi přiléhala menší stavba s vchodem na jihu a hlavní vchodová část na severu. Severní vchod do zahloubeného prostoru byl dobře zachován, do podloží vysekané a vyzděné schody sestupovaly do vstupního otvoru s dochovaným prahem a části ostění portálku. Síla zdi činila 100 cm, jako pojivo bylo užito jílu, malta se uplatnila ve vstupu. Dřevěná nadzemní část stavby byla omítnuta mazanicí.
Vstup do objektu byl ze severní strany mostem přes příkop.

Na severní straně rybníka byly postupně na zahradě bývalého statku čp. 1 odhaleny základy klasické tvrze s kruhovým příkopem a věžovou stavbou. O existenci raně středověké tvrze a přilehlého dvora na území Čimic tehdy nikdo nevěděl a dodnes ani o jejich majitelích nebyly nalezeny žádné písemné zmínky.

Obr. Pohled do suterénu tvrze od severu. Schody sestupující k vstupnému portálku. Foto F. Čáp 1986
Obr. Rekonstrukce čimické tvrzi podle P. Chotěboře

Tvrz zanikla pravděpodobně počátkem 15. století.
O násilném a rychlém zániku tvrze svědčí kromě nálezu popela s vypálenou mazanicí a prejzy v suterénu budovy i nález petlice a svazku klíčů u vchodu.
Čimická lokalita náleží mezi nečetné archeologické doklady počátků panských sídel na našem území, i když její majitel zůstává dodnes neznámým.
Bylo plánováno základy tvrze zachovat a zakomponovat je do parkové úpravy celého areálu OC Drahaň, nakonec byla ale plocha kolem tvrze zasypána a terén navýšen o 2–3 metry.
Místo nálezu bylo prohlášeno nemovitou kulturní památkou v r. 1985.

Obr. Objekty nalezené v objektu tvrze – klíče, očko řetězu, hřebík, podkova
Obr. Suterén tvrze

Dům s románským kvadříkovým zdvihem

Objev tvrze nebyl jediným překvapením – při sondáži v oblasti severní části příkopu se našly pozůstatky jiné stavby, starší než samotná tvrz. Původní objekt byl pravoúhlého tvaru a zanikl zřejmě při výstavbě tvrze. Dochovaná severní stěna objektu vyzděná opukovými kvádříky zbyla asi 50 cm silná, dochovaná délka 670 cm, zachovány zůstaly tři řádky kvádříků.

Obr. Pozůstatky stavby s kvádříkovým zdivem

Stavby z kvádříkového zdiva známe ze starších románských církevních staveb v Praze i okolí, z přelomu 12./13. století také ze staveb bohatých měšťanských domů ve Starém městě pražském. V Čimicích ale žádná sakrální stavba nebyla nalezena, jedná se proto o pozoruhodný doklad šíření kvádříkového obložení staveb do venkovního prostředí bez církevní stavby.

I když o Čimicích do druhé čtvrtiny 14. století nemáme žádné písemné zprávy, unikátní stavební materiál svědčí o vyšším sociálním postavení stavebníka kvádříkového objektu i tvrze.

Kde v okolí můžete vidět zachované románské kvádřikové zdivo?

V kostele sv. Petra a Pavla v Bohnicích. (foto z kotela sv. Petra a Pavla?)

Ráně středověké osídlení u rybníka

Počátky nepřetržitého osídlení Čimic představují nálezy zásobních jam a zahloubených jednoduchých obydlí s keramickými zlomky jižně od dnešního rybníka. Nejstarší doložené středověké sídliště je spojeno se slovanským osídlením a zůstalo již v blízkosti čimického potoka. Z raného středověku byly také odkryty dva žlaby, které mohly sloužit jako ohrada pro dobytek, dále se našly pozůstatky zemnice nebo polozemnice se stopami ohniště na podlaze.

Obr. Rekonstrukce zahloubeného domu

Jak vypadala polozemnice – obydlí Slovanů?

Jejich domov byl zahlouben do země, vršek tvořila jednoduchá konstrukce ze dřeva, proutí a hlíny, na střechu položili došky ze slámy. Zahloubení snižovalo množství potřebného stavebního materiálu a sloužilo jako tepelná izolace. Dovnitř se sestupovalo po několika stupních. V rohu se nacházelo topeniště, kouř stoupající volně pod střechu odcházel kouřovými otvory. Obydlí nemělo okna, takže kromě kouře ztěžovala život v raně slovanském domě i tma.

Nejstarší osídlení

V souvislosti s plánovanou výstavbou sídliště probíhal na území Čimic v 70. a 80. letech archeologický výzkum, který odkryl bohaté stopy nejstaršího osídlení v okolí. Území Čimic bylo osídleno podle archeologických nálezů již od eneolitu (pozdní doba kamenná, cca 4400–2300 př. n.l.). Nálezy jsou roztroušeny zejména severně a jižně od historického jádra obce, ale také v bývalé cihelně Ing. Berana (u dnešního Bauhausu) a východně v ulici k Ládví.

Obr. Provrtané perleťové kroužky z lastur velevruba
Obr. Zuby psa, vlka a lišky velké 15-40 mm

Jeden z nejbohatších kostrových hrobů kultury se šňůrovou keramikou na našem území byl odkryt v roce 1975 při stavbě domu ve Větrné ul. Kromě keramiky, pazourkového nože a říčních lastur obsahoval čtyři náhrdelníky složené z unikátního počtu celkem 1 435 provrtaných lasturových koleček, 194 zvířecích zubů (hlavně psích) a 36 jejich napodobenin z kosti.

Hroby z doby únětické

Další větší objevy pocházejí z doby únětické kultury pojmenované podle naleziště v nedalekých Uněticích u Roztok (doba bronzová, 2300–800 př. n. l.). Rozsáhlé pohřebiště (mezi ulicemi Čimická a Libčická na jedné straně a Čimická, Žalovská a K Rybníku na straně druhé) tvořilo 21 kostrových hrobů, do kterých byli mrtví uloženi v skrčené poloze na pravý bok, hlavou k jihu spolu s milodary v podobě keramických nádob i měděných záušnic. K úpravě hrobových jam používali kameny.

Obr. Polohy z hrobů v okolí Čimické ulice

Další větší objevy pocházejí z doby únětické kultury pojmenované podle naleziště v nedalekých Uněticích u Roztok (doba bronzová, 2300–800 př. n. l.). Rozsáhlé pohřebiště (mezi ulicemi Čimická a Libčická na jedné straně a Čimická, Žalovská a K Rybníku na straně druhé) tvořilo 21 kostrových hrobů, do kterých byli mrtví uloženi v skrčené poloze na pravý bok, hlavou k jihu spolu s milodary v podobě keramických nádob i měděných záušnic. K úpravě hrobových jam používali kameny. Vědci důkladně zkoumali 16 kosterních pozůstatků z čimických hrobů (12 dospělých a 4 deti).

Co všechno zjistili o životě našich prasousedů?

Podle stavu osvalení a chrupu se zabývali soustavnou těžší fyzickou prací a živili se nekvalitní a špatně upravenou stravou převážně rostlinného původu. I když nejedli sladkosti, stav jejich chrupu byl dosti špatný. Více než kazy je ale trápilo obroušení zubů, často až ke krčkům. Co mohlo způsobit tak silné obroušení? Žvýkaní tuhé stravy, šlach či kůry, dále štěrk nebo písek ve stravě nebo i používaní zubů jako pracovního nástroje. Zuby používali při práci jako kleště, svěrák nebo jako třetí ruku. Průměrný věk dožití v naší skupině byl 44 roků u mužů, 39 u žen a 2,5 u dětí, průměrná výška 169,8 cm u mužů a 165, 2 cm u žen.

21 – Čimice v dávných dobách

21 – Čimice v dávných dobách

Název obce je pravděpodobně odvozen od osobního jména Čamír – zkráceně Čám – znamená ves lidí Čámových.

Polohu vsi určovala kotlina u vodního toku chráněná od západu srázy vltavských břehů a na severu drahaňskou roklí, na východní straně byly lesy – Čimický háj, vrch Ládví a zalesněn byl i vrch na severní straně Čimic zvaný Forstberg (dnešní točna autobusu). Starou kulturní oblast prozrazuje hustá síť cest procházející okolím, i když Čimicemi neprochází žádná z význačných dálkových tras. Oblast byla ale křižovatkou spojů vedoucích od vltavských přechodů v Sedlci a Troji směrem na Chabry a Mělník a přes drahaňskou rokli na Levý Hradec a Brnky. Jižním okrajem katastru procházela cesta z Libně a Kobylis na Bohnice.

Nejstarší osídlení

V souvislosti s plánovanou výstavbou sídliště probíhal na území Čimic v 70. a 80. letech archeologický výzkum, který odkryl bohaté stopy nejstaršího osídlení v okolí. Území Čimic bylo osídleno podle archeologických nálezů již od eneolitu (pozdní doba kamenná, cca 4400–2300 př. n.l.). Nálezy jsou roztroušeny zejména severně a jižně od historického jádra obce, ale také v bývalé cihelně Ing. Berana (u dnešního Bauhausu) a východně v ulici k Ládví.

Obr. Provrtané perleťové kroužky z lastur velevruba
Obr. Zuby psa, vlka a lišky velké 15-40 mm

Jeden z nejbohatších kostrových hrobů kultury se šňůrovou keramikou na našem území byl odkryt v roce 1975 při stavbě domu ve Větrné ul. Kromě keramiky, pazourkového nože a říčních lastur obsahoval čtyři náhrdelníky složené z unikátního počtu celkem 1 435 provrtaných lasturových koleček, 194 zvířecích zubů (hlavně psích) a 36 jejich napodobenin z kosti.

Hroby z doby únětické

Další větší objevy pocházejí z doby únětické kultury pojmenované podle naleziště v nedalekých Uněticích u Roztok (doba bronzová, 2300–800 př. n. l.). Rozsáhlé pohřebiště (mezi ulicemi Čimická a Libčická na jedné straně a Čimická, Žalovská a K Rybníku na straně druhé) tvořilo 21 kostrových hrobů, do kterých byli mrtví uloženi v skrčené poloze na pravý bok, hlavou k jihu spolu s milodary v podobě keramických nádob i měděných záušnic. K úpravě hrobových jam používali kameny.

Obr. Polohy z hrobů v okolí Čimické ulice

Další větší objevy pocházejí z doby únětické kultury pojmenované podle naleziště v nedalekých Uněticích u Roztok (doba bronzová, 2300–800 př. n. l.). Rozsáhlé pohřebiště (mezi ulicemi Čimická a Libčická na jedné straně a Čimická, Žalovská a K Rybníku na straně druhé) tvořilo 21 kostrových hrobů, do kterých byli mrtví uloženi v skrčené poloze na pravý bok, hlavou k jihu spolu s milodary v podobě keramických nádob i měděných záušnic. K úpravě hrobových jam používali kameny. Vědci důkladně zkoumali 16 kosterních pozůstatků z čimických hrobů (12 dospělých a 4 deti).

Co všechno zjistili o životě našich prasousedů?

Podle stavu osvalení a chrupu se zabývali soustavnou těžší fyzickou prací a živili se nekvalitní a špatně upravenou stravou převážně rostlinného původu. I když nejedli sladkosti, stav jejich chrupu byl dosti špatný. Více než kazy je ale trápilo obroušení zubů, často až ke krčkům. Co mohlo způsobit tak silné obroušení? Žvýkaní tuhé stravy, šlach či kůry, dále štěrk nebo písek ve stravě nebo i používaní zubů jako pracovního nástroje. Zuby používali při práci jako kleště, svěrák nebo jako třetí ruku. Průměrný věk dožití v naší skupině byl 44 roků u mužů, 39 u žen a 2,5 u dětí, průměrná výška 169,8 cm u mužů a 165, 2 cm u žen.

Ráně středověké osídlení u rybníka

Počátky nepřetržitého osídlení Čimic představují nálezy zásobních jam a zahloubených jednoduchých obydlí s keramickými zlomky jižně od dnešního rybníka. Nejstarší doložené středověké sídliště je spojeno se slovanským osídlením a zůstalo již v blízkosti čimického potoka. Z raného středověku byly také odkryty dva žlaby, které mohly sloužit jako ohrada pro dobytek, dále se našly pozůstatky zemnice nebo polozemnice se stopami ohniště na podlaze.

Obr. Rekonstrukce zahloubeného domu

Jak vypadala polozemnice – obydlí Slovanů?

Jejich domov byl zahlouben do země, vršek tvořila jednoduchá konstrukce ze dřeva, proutí a hlíny, na střechu položili došky ze slámy. Zahloubení snižovalo množství potřebného stavebního materiálu a sloužilo jako tepelná izolace. Dovnitř se sestupovalo po několika stupních. V rohu se nacházelo topeniště, kouř stoupající volně pod střechu odcházel kouřovými otvory. Obydlí nemělo okna, takže kromě kouře ztěžovala život v raně slovanském domě i tma.

Tajemná čimická středověká tvrz

Záchranný archeologický výzkum Muzea hl. města Prahy přinesl v 80. letech kromě poznatků o nejstarším osídlení Čimic i jeden unikátní překvapivý objev.

Obr. Zaklady tvze na snímku z poloviny 80. let před zbouráním historického jádra Čimic
Obr. Odhalené základy A tvrz B příkop C starší budova s kvádříkovým zdivem

Zahloubený sídelní objekt s vnitřním půdorysem 6,8 × 4,4 m členěný na dva menší prostory byl obehnán kruhovým příkopem o průměru cca 30 metrů. K tvrzi přiléhala menší stavba s vchodem na jihu a hlavní vchodová část na severu. Severní vchod do zahloubeného prostoru byl dobře zachován, do podloží vysekané a vyzděné schody sestupovaly do vstupního otvoru s dochovaným prahem a části ostění portálku. Síla zdi činila 100 cm, jako pojivo bylo užito jílu, malta se uplatnila ve vstupu. Dřevěná nadzemní část stavby byla omítnuta mazanicí.
Vstup do objektu byl ze severní strany mostem přes příkop.

Na severní straně rybníka byly postupně na zahradě bývalého statku čp. 1 odhaleny základy klasické tvrze s kruhovým příkopem a věžovou stavbou. O existenci raně středověké tvrze a přilehlého dvora na území Čimic tehdy nikdo nevěděl a dodnes ani o jejich majitelích nebyly nalezeny žádné písemné zmínky.

Obr. Pohled do suterénu tvrze od severu. Schody sestupující k vstupnému portálku. Foto F. Čáp 1986
Obr. Rekonstrukce čimické tvrzi podle P. Chotěboře

Tvrz zanikla pravděpodobně počátkem 15. století.
O násilném a rychlém zániku tvrze svědčí kromě nálezu popela s vypálenou mazanicí a prejzy v suterénu budovy i nález petlice a svazku klíčů u vchodu.
Čimická lokalita náleží mezi nečetné archeologické doklady počátků panských sídel na našem území, i když její majitel zůstává dodnes neznámým.
Bylo plánováno základy tvrze zachovat a zakomponovat je do parkové úpravy celého areálu OC Drahaň, nakonec byla ale plocha kolem tvrze zasypána a terén navýšen o 2–3 metry.
Místo nálezu bylo prohlášeno nemovitou kulturní památkou v r. 1985.

Obr. Objekty nalezené v objektu tvrze – klíče, očko řetězu, hřebík, podkova
Obr. Suterén tvrze

Dům s románským kvadříkovým zdvihem

Objev tvrze nebyl jediným překvapením – při sondáži v oblasti severní části příkopu se našly pozůstatky jiné stavby, starší než samotná tvrz. Původní objekt byl pravoúhlého tvaru a zanikl zřejmě při výstavbě tvrze. Dochovaná severní stěna objektu vyzděná opukovými kvádříky zbyla asi 50 cm silná, dochovaná délka 670 cm, zachovány zůstaly tři řádky kvádříků.

Obr. Pozůstatky stavby s kvádříkovým zdivem

Stavby z kvádříkového zdiva známe ze starších románských církevních staveb v Praze i okolí, z přelomu 12./13. století také ze staveb bohatých měšťanských domů ve Starém městě pražském. V Čimicích ale žádná sakrální stavba nebyla nalezena, jedná se proto o pozoruhodný doklad šíření kvádříkového obložení staveb do venkovního prostředí bez církevní stavby.

I když o Čimicích do druhé čtvrtiny 14. století nemáme žádné písemné zprávy, unikátní stavební materiál svědčí o vyšším sociálním postavení stavebníka kvádříkového objektu i tvrze.

Kde v okolí můžete vidět zachované románské kvádřikové zdivo?

V kostele sv. Petra a Pavla v Bohnicích. (foto z kotela sv. Petra a Pavla?)

Tvrz na literárním poli

Víte, že v čimické tvrzi a okolí se odehrává i detektivní příběh ze 13. století? Pražský notář, mistr Petr se chystá na přání čimického pána Rajmunda sepsat závěť a netuší, že bude vyšetřovat i nález dětských kostí v drahanském údolí. Součástí knihy Emmy Riedlové Suďte spravedlivě, je i následující popis čimické tvrze:

„Čimický dvorec, sestávající z vysoké věžovité tvrze a několika menších stavení, se vyděluje od okolí jako kruhový ostrov opevněný vodním příkopem a splétaným plotem. Rozbahněná příjezdová cesta širokým obloukem míjí ves Čimice a k tvrzi vede ze severu kolem hospodářských stavení a přes dřevěný padací mostek.

Čimická tvrz není rozlehlá, ale ční do úctyhodné výšky. Na zděné, polozahloubené přízemí a spodní patro navazuje ještě dřevěná nástavba, omítnutá červenou mazanicí a zastřešená hliněnými prejzy. Ze severu, východu i západu se k tvrzi tisknou menší kamenné i dřevěné přístavky, jak se její obyvatelé postupně snažili rozšířit své obytné prostory.“

Vývoj Čimic v listinách

První doložená písemná zmínka o Čimicích je z roku 1334, kdy jsou Čimice zmiňovány jako majetek pražského probošta Držislava. Probošt vypočítává škody, které utrpěl na svém majetku „in villa Czyemitz”. Podle urbáře ze začátku 15. století zahrnuje majetek pražské kapituly v Čimicích poplužní dvůr, vinice, rybník, lesy a jednoho člověka (pravděpodobně správce). Unikátní je zmínka o rybníku již v době před velkým rozvojem rybníkářství v Čechách.

Listina z 23.2.1334, Archiv pražské kapituly

V době husitské byl církevní majetek zabaven měšťany z Nového města pražského, prameny pohusitského období zachycují časté žměny majitelů čimického dvora, jeho zpustnutí i obnovu. Až z poloviny 16. století pochází důležitý zápis, kterým byla potvrzena dědičná držba Čimic Janu Kelečskému z Kelče. Z této doby je první písemná zmínka o čimické tvrzi. Zmíněná novější tvrz zanikla asi v 17. století a nemáme o ní žádné archeologické poznatky, ani se ji nepodařilo s určitostí ztotožnit se žádnou stavbou, takže nevíme, kde přesně stála. Obě čimické tvrze si ponechávají svá tajemství.

V r. 1570 se majitelem Čimic stal rod Bryknerů z Brukštejna a s ním se ves stala nedílnou součástí libeňského panství. V r. 1662 prodal jeho poslední majitel hrabě Jan Hartvik Nostic libeňské panství Starému městu pražskému a to byla až do r. 1848 poslední čimická vrchnost.

Po reformách rakouské státní správy v r. 1850 vytvořily Čimice jednu politickou obec spolu s obcí Dolní a Horní Chabry.

Původně malá osada s historickým jádrem osídlení v okolí rybníka bez vlastní samosprávy se stala součástí Velké Prahy v r. 1960 a v souvislosti s následující socialistickou výstavbou byla v 70. a 80. letech zbourána historická zástavba starých Čimic a tak smazán i celkový ráz místní kulturní krajiny.

Václav Huml
(1940–1998)

archeolog Muzea hl. města Prahy, který na počátku osmdesátých let 20. století objevil a odkryl do té doby neznámou tvrz v Čimicích, u níž se mu podařilo zmapovat její vývoj prakticky kompletně od raného až po vrcholný středověk. Právě čimickou tvrz je možné označit plným právem za Humlovu životní lokalitu, její výzkum však již nestihl kompletně zpracovat a zveřejnit.

Použitá literatura a další zdroje

Textová část: Mária Trenklerová
Zdroje: Laval, F. O středověké tvrzi v Čimicích… SMP 2008.
Laval, F. Čimice. In: Průvodce pražskou archeologií. 2017.
Huml, V. K otázce lokalizace panského sídla a dvora v Čimicích… SbSPS 1997.
Huml, V. Stavební podoba nové objevené středověké tvrze v Praze 8 Čimicích. Staletá Praha 1987.
Čimice: urbanistický vývoj. NPÚ, strojopis
Dvořák, K. Chabry-Čimice. 1948
Chochol, J. Antropologické zhodnocení kosterních nálezů… Archaeologica Pragensia 1980.

Vývoj obce

Vývoj obce

Stojíte na místě původního jádra obce Čimice, které na svahu severně nad rybníkem tvořilo několik statků a rolnických domků. Již od 16. století je zde kromě poplužního dvora a tvrze doložená existence dvou chalup – poddanských usedlostí. Zrušení čimického dvora a rozdělení jeho pozemků mezi čimické a chaberské osadníky v době josefínských reforem v letech 1783-1787 položilo základ vlastní obce.

Po zrušení vrchnostenské správy a zavedení obecní samosprávy v roce 1850 vytvořily jednu obec tři osady – Horní a Dolní Chabry a nejmenší Čimice. Kromě starosty byli voleni i dva místostarostové, kteří rozhodovali převážně o věcech hospodaření a majetku.

 

Po vzniku Československa zůstaly Čimice spojené s Chabry a patřily do okresu Praha -venkov (sousední Bohnice se v roce 1922 staly součástí Velké Prahy). Ke zrušení místního zastupitelstva došlo až v době protektorátu, jednotná obec byla přejmenována na Dolní Chabry.

Rozšíření poměrně kompaktního jádra obce nastartoval stavební boom v roce 1928, kdy se začalo s parcelací pozemků na výstavbu rodinných domů mimo rámec vlastní vsi a Čimice se za deset let rozrostly na obec o více než dvou stech popisných číslech. Prvorepubliková zástavba je lemována ulicemi k Ládví a Na Průhonu, severně od jádra obce ulicí Na Zámkách.

Nové obyvatelstvo tvořili především drobní řemeslníci a dělníci, dále zaměstnanci blízkého ústavu pro choromyslné, čemuž odpovídaly i jejich politické preference. Ve volbách do obecního zastupitelstva od roku 1923 zvítězila KSČ, i volený starosta byl členem této strany.

I když se Čimice v meziválečném období vícekrát pokusily o odštěpení od Chaber, k oddělení a připojení k Praze došlo až pokynem shora v roce 1960. S tím souvisela i následná mohutná výstavba sídliště a navazující infrastruktury podle projektu architekta Ing. Bohumila Stuchlého. Hlavní stavební práce probíhaly ve dvou etapách mezi roky 1976 až 1986. Obchodní centrum Draháň bylo zprovozněno v roce 1990. Necitlivé socialistické výstavbě bohužel padlo za oběť historické jádro obce.

Rozvoj obce

Rok Počet domů Počet obyvatel
1564
2 grunty,  dvůr
1788
11
1843
18
64
1890
21
127
1921
35
265
1930
119
811
1940
269
1692
1960
cca 1200
1985
2099 bytů
6977
2001
781 domů a 2705 bytů
6828

Škola

Čimičtí školáci museli docházet za vzděláním do vedlejších obcí. V Dolních Chabrech byla vystavěna první škola v roce 1823 a kromě Čimic ji navštěvovaly i děti z Brnek, Zdib a Veltěže. Od roku 1868 byli čimičtí žáci odškoleni do Bohnic, kde ale pro ně již brzy nebylo místo. Plánovanou výstavbu nové školy v Chabrech zhatila 1. sv. válka a přesun žáků se odkládal dvacet let. Až v roce 1935, kdy ale chaberská škola stále nestála, byly pro potřeby výuky upraveny dvě provizorní učebny v bývalé truhlářské dílně Josefa Muchy v čp. 10 v Čimicích. Po dostavbě nové chaberské školy v roce 1942 se čimická „škola“ využívala jako mateřská školka a děti docházely do Chaber až do výstavby vlastní sídlištní školy. První budova základní školy byla otevřena v březnu 1981 a druhá v září 1982. Školka v čp. 10 fungovala do r. 1960, kdy byla otevřena nová budova (dnešní Centrum pro rodinu Osmička a školka Tři údolí).

Kaple

Kaple

Jedinou památkou na starou čimickou náves je kaple sv. Jana Nepomuckého. Původní výklenková klasicistní kaple stávala v centru obce, při výstavbě obchodního centra byla zbořena a jako volná replika pak postavena na současném místě, již bez zvonu. Čimice patřily původně k prosecké farnosti, v roce 1870 byly přifařeny k Bohnicím.

Průvod z Bohnic ke znovuvysvěcení opravené kaple v r. 1933
Náves s kapličkou, čp. 4. V pozadí točna autobusu
cp 4

Čp. 4

Vlevo čp. 4, vpravo čp. 3 -50. léta

druhá poddanská chalupa, zmiňovaná jako Štěpánovský grunt, byla po zrušení dvora největším statkem v obci. Od roku 1795 ji po více než sto let držel rod Kindlů. Bedřich Kindl, majitel od r. 1883, patřil k významným politicky i společensky činným občanům. Byl dlouholetým čimickým starostou, členem školní rady, podporovatelem kulturních spolků.

Náves s kapličkou, čp. 4. V pozadí točna autobusu
Čp. 5 - Dvůr. Statek patřil rodině Bohuslavů, později rodině Hladkých

Po jeho smrti byl statek pronajímán, koncem třicátých let zde hospodařil  František Kočí, který jako národní správce pak převzal i statek čp.3. Po roce 1948 přešel do užívání JZD Dolní Chabry s obdobnou péčí jako č.p. 3, později byl ve správě ČKD Dukla Karlín využíván jako sklad. Odstraněn byl kvůli výstavbě obchodního centra na přelomu let 1986/87.

bourani

Čp. 3

jedna ze dvou původních poddanských chalup, v r. 1654 připomínaná jako Soldátovský grunt. V roce 1788 chalupu získal Josef Schwab, který provdal dceru za Josefa Bohuslava z Hostivaře a jejich synové pak získali další usedlosti v Čimicích (č. 2 a 5). Po emigraci posledních majitelů po roce 1948 byla usedlost přidělena JZD Chabry, v budově byla ustájena prasata, koně a později dobytek. „Dvůr je rozblácený, teče po něm volně hnojůvka… okna a dveře jsou prohnilá a netěsní… znečištění studny je takové, že voda není vhodná ani pro napájení dobytka“ čteme ve zprávě hospodářského odboru v roce 1960. Neudržovaný objekt proto byl v následujícím roce odstraněn.

Bourání statku na začátku 60. let
hostinec_V.Knitla

Hospody

Ochotníci před hospodou u Pospíšilů

Ač Čimice neměly vlastní kostel ani školu, o hospody nouze nebyla. Nejstarší hospoda u Pospíšilů čp. 18 fungovala u rybníka již na konci 19. století. V roce 1932 byl přistavěn taneční sál a místo se stalo centrem všech zábav i veřejného života. Hospoda sloužila i jako volební místnost a debatní klub politických stran. Po vyvlastnění po roce 1948 hospoda nesla název Hostinec U rybníka. Původní štít s nápisem zanikl nedávno přestavbou na penzion (čínská restaurace a hotel Bambus zahrada). Na severní straně návsi v č.p. 21 fungovala od začátku 20. století hospoda u Vaňků a nejmladším hostincem byl hostinec u Knittlů v č.p. 33.

Ze schůze zastupitelstva, r. 1905
„Přípis ok. hejtm. v Karlíně, zda obec svoluje, by p. Fel. Vaňkovi, hostinskému v Čimicích uděleno bylo povolení ku provozování vedlejšího výčepu lihovin. V příčině té usneseno nenamítati ničeho proti tomu, by mohl jmenovaný hostinský hostům svým sklenkou likeru jemnějšího posloužiti, ovšem tím niketerak nepovoluje obec by tento každému, který schválně jen na kořalku přijde, posloužiti v každém množství, a tak vlastně poboční kořaleční obchod zaváděti.“

Pohled do ulice Brandýská

Čp. 1

původní dvůr – panský statek a příslušící hospodářské budovy – si po jeho zrušení na konci 18. století rozdělilo více zájemců. První známý majitel je k roku 1788  Tomáš Janocha. Z doby majitele Františka Pěknice z přelomu 19. a 20. století pochází zpráva „o tajemné chodbě se studánkou ve sklepě, kterou majitel se svíčkou prošel, ale pak z opatrnosti vchod zazdít nechal“. Pověsti říkají, že chodba vedla do Bohnic, do Chaber nebo odbočovala přes Čimický háj až do Kobylis. Statek od r. 1912 vlastnila rodina Holasova a odstraněn byl v 2. polovině 80. let.

prvni maj

Společenský a spolkový život

Sokol v Čimicích se zformoval v roce 1936 a svou činnost zahájil v hostinci u Pospíšilů, kde byla stálá tělocvičná místnost. Sokolové navázali na starší chaberskou i bohnickou jednotu, ve které původně cvičili, protože s narůstajícím počtem obyvatel Čimic již původní kapacity nestačily. Sokol se hned zapojil do společenského a kulturního života obce,ve spolupráci s místními hasiči organizoval loutkové i ochotnické divadlo, společenské, taneční zábavy a  koncerty. Již v roce 1937 byl získán pozemek a začala příprava výstavby vlastní sokolovny. 

Členové Sportovního sdružení Čimice fungující v době zákazu sokola během 2. sv. války
Májová veselice v obci v roce 1958
Čimická (dřive Pražská) ulice 30. léta 20. století
Rybník sloužil nejen hasičům

Hasiči

Velký požár postihl obec v r. 1890 a pomáhala ho hasit i bohnická a chaberská jednotka. Později získaly Čimice vlastní hasičskou stříkačku a ustanovily i místní sdružení  dobrovolných hasičů. V roce  1938 byla na hasičskou zbrojnici upravena budova čp. 13, zbořena byla v 60. letech. Na fotce je vidět věž hasičárny, která byla přestavěna ze stodoly čp. 2 v akci Z r. 1961. Ve zbrojnici se také promítalo kino a hrála hudba, v zimě i k bruslení na rybníku.

23 – Obec Čimice

23 – Obec Čimice

Vývoj obce

Stojíte na místě původního jádra obce Čimice, které na svahu severně nad rybníkem tvořilo několik statků a rolnických domků. Již od 16. století je zde kromě poplužního dvora a tvrze doložená existence dvou chalup – poddanských usedlostí. Zrušení čimického dvora a rozdělení jeho pozemků mezi čimické a chaberské osadníky v době josefínských reforem v letech 1783-1787 položilo základ vlastní obce.

Po zrušení vrchnostenské správy a zavedení obecní samosprávy v roce 1850 vytvořily jednu obec tři osady – Horní a Dolní Chabry a nejmenší Čimice. Kromě starosty byli voleni i dva místostarostové, kteří rozhodovali převážně o věcech hospodaření a majetku.

 

prekryv
Projekce aktuální mapy Čimic do plánu z roku 1914

Po vzniku Československa zůstaly Čimice spojené s Chabry a patřily do okresu Praha -venkov (sousední Bohnice se v roce 1922 staly součástí Velké Prahy). Ke zrušení místního zastupitelstva došlo až v době protektorátu, jednotná obec byla přejmenována na Dolní Chabry.

Rozšíření poměrně kompaktního jádra obce nastartoval stavební boom v roce 1928, kdy se začalo s parcelací pozemků na výstavbu rodinných domů mimo rámec vlastní vsi a Čimice se za deset let rozrostly na obec o více než dvou stech popisných číslech. Prvorepubliková zástavba je lemována ulicemi k Ládví a Na Průhonu, severně od jádra obce ulicí Na Zámkách.

Nové obyvatelstvo tvořili především drobní řemeslníci a dělníci, dále zaměstnanci blízkého ústavu pro choromyslné, čemuž odpovídaly i jejich politické preference. Ve volbách do obecního zastupitelstva od roku 1923 vítězila KSČ, i volený starosta byl členem této strany.

I když se Čimice v meziválečném období vícekrát pokusily o odštěpení od Chaber, k oddělení a připojení k Praze došlo až pokynem shora v roce 1960. S tím souvisela i následná mohutná výstavba sídliště a navazující infrastruktury podle projektu architekta Ing. Bohumila Stuchlého. Hlavní stavební práce probíhaly ve dvou etapách mezi roky 1976 až 1986. Obchodní centrum Draháň bylo zprovozněno v roce 1990. Necitlivé socialistické výstavbě bohužel padlo za oběť historické jádro obce.

Rozvoj obce

Rok Počet domů Počet obyvatel
1564
2 grunty,  dvůr
1788
11
1843
18
64
1890
21
127
1921
35
265
1930
119
811
1940
269
1 692
1960
cca 1 200
1985
2 099 bytů
6 977
2001
781 domů a 2 705 bytů
6 828
2003
1006
6 828

Společenský a spolkový život

Sokol v Čimicích se zformoval v roce 1936 a svou činnost zahájil v hostinci u Pospíšilů, kde byla stálá tělocvičná místnost. Sokolové navázali na starší chaberskou i bohnickou jednotu, ve které původně cvičili, protože s narůstajícím počtem obyvatel Čimic již původní kapacity nestačily. Sokol se hned zapojil do společenského a kulturního života obce,ve spolupráci s místními hasiči organizoval loutkové i ochotnické divadlo, společenské, taneční zábavy a  koncerty. Již v roce 1937 byl získán pozemek a začala příprava výstavby vlastní sokolovny. Čimický Sokol sdílel osud celorepublikové organizace – přežil zákaz činnosti a perzekuce v době 2. světové války, personální čistky a omezení veškeré společenské aktivity po roce 1948, následné období stagnace i oživení sportovní činnosti spojené s nárůstem členů, především žáků, v souvislosti s výstavbou čimického sídliště. V současnosti celá budova sokolovny prošla citlivou rekonstrukcí a činnost TJ Sokol Čimice zdárně pokračuje. 

prvni maj
Májová veselice v obci v roce 1958
hokej sport
Členové Sportovního sdružení Čimice fungující v době zákazu sokola během 2. sv. války
Rybník hasicarna
Rybník sloužil nejen hasičům
hlavni ulice pohled
Čimická (dřive Pražská) ulice 30. léta 20. století

Hasiči

Velký požár postihl obec v r. 1890 a pomáhala ho hasit i bohnická a chaberská jednotka. Později získaly Čimice vlastní hasičskou stříkačku a ustanovily i místní sdružení  dobrovolných hasičů. V roce  1938 byla na hasičskou zbrojnici upravena budova čp. 13, zbořena byla v 60. letech. Na fotce je vidět věž hasičárny, která byla přestavěna ze stodoly čp. 2 v akci Z r. 1961. Ve zbrojnici se také promítalo kino a hrála hudba, v zimě i k bruslení na rybníku.

Hospody

u Pospisilu
Ochotníci před hospodou u Pospíšilů

Ač Čimice neměly vlastní kostel ani školu, o hospody nouze nebyla. Nejstarší hospoda u Pospíšilů čp. 18 fungovala u rybníka již na konci 19. století. V roce 1932 byl přistavěn taneční sál a místo se stalo centrem všech zábav i veřejného života. Hospoda sloužila i jako volební místnost a debatní klub politických stran. Po vyvlastnění po roce 1948 hospoda nesla název Hostinec U rybníka. Původní štít s nápisem zanikl nedávno přestavbou na penzion (čínská restaurace a hotel Bambus zahrada). Na severní straně návsi v č.p. 21 fungovala od začátku 20. století hospoda u Vaňků a nejmladším hostincem byl hostinec u Knittlů v č.p. 33.

Ze schůze zastupitelstva, r. 1905
„Přípis ok. hejtm. v Karlíně, zda obec svoluje, by p. Fel. Vaňkovi, hostinskému v Čimicích uděleno bylo povolení ku provozování vedlejšího výčepu lihovin. V příčině té usneseno nenamítati ničeho proti tomu, by mohl jmenovaný hostinský hostům svým sklenkou likeru jemnějšího posloužiti, ovšem tím niketerak nepovoluje obec by tento každému, který schválně jen na kořalku přijde, posloužiti v každém množství, a tak vlastně poboční kořaleční obchod zaváděti“

hostinec_V.Knitla
Pohled do ulice Brandýská

Víte, že v ulici K Ládví (v místě, kde stojí Albert) byla úřadovna finanční stráže? Stála na tzv. potravní čáře – administrativní hranici, kde se vybírala daň za potraviny dovážené do Prahy. Daň vznikla v roce 1829 kolem velkých měst Rakouska-Uherska a zrušena byla v roce 1942.  Domek zvaný akcíz tu byl zbourán, dochoval se např. v Kobylisích u konečné tramvaje nebo v Sedlci.

Bohníček

Až si půjdete prohlédnout ceduli v terénu, uvidíte navíc i konkrétní umístění jednotlivých objektů přímo v mapě. To abyste nezůstali koukat jenom na monitor počítače 🙂

Bohníček

Čp. 1

původní dvůr – panský statek a příslušící hospodářské budovy – si po jeho zrušení na konci 18. století rozdělilo více zájemců. První známý majitel je k roku 1788  Tomáš Janocha. Z doby majitele Františka Pěknice z přelomu 19. a 20. století pochází zpráva „o tajemné chodbě se studánkou ve sklepě, kterou majitel se svíčkou prošel, ale pak z opatrnosti vchod zazdít nechal“. Pověsti říkají, že chodba vedla do Bohnic, do Chaber nebo odbočovala přes Čimický háj až do Kobylis. Statek od r. 1912 vlastnila rodina Holasova a odstraněn byl v 2. polovině 80. let.

Čp. 2

původně hospodářská budova dvora, prvním majitelem byl v r. 1782 Václav Löfler. Od poloviny 19. století ho vlastnila rodina Bohuslavova. Budova s devíti bytovými jednotkami byla odstraněna v roce 1978.

Statek
Statek čp. 2, r. 1924. Zdroj: Ahmp
Statek 50 leta
Statek čp. 2, 50. léta. Zdroj: NPÚ

Čp. 3

jedna ze dvou původních poddanských chalup, v r. 1654 připomínaná jako Soldátovský grunt. V roce 1788 chalupu získal Josef Schwab, který provdal dceru za Josefa Bohuslava z Hostivaře a jejich synové pak získali další usedlosti v Čimicích (č. 2 a 5). Po emigraci posledních majitelů po roce 1948 byla usedlost přidělena JZD Chabry, v budově byla ustájena prasata, koně a později dobytek. „Dvůr je rozblácený, teče po něm volně hnojůvka… okna a dveře jsou prohnilá a netěsní… znečištění studny je takové, že voda není vhodná ani pro napájení dobytka“ čteme ve zprávě hospodářského odboru v roce 1960. Neudržovaný objekt proto byl v následujícím roce odstraněn.

bourani
Bourání statku na začátku 60. let

Čp. 4

cp 4
Vlevo čp. 4, vpravo čp. 3 -50. léta. Zdroj: NPÚ

druhá poddanská chalupa, zmiňovaná jako Štěpánovský grunt, byla po zrušení dvora největším statkem v obci. Od roku 1795 ji po více než sto let držel rod Kindlů. Bedřich Kindl, majitel od r. 1883, patřil k významným politicky i společensky činným občanům. Byl dlouholetým čimickým starostou, členem školní rady, podporovatelem kulturních spolků.

Kaplicka a c.4
Náves s kapličkou, čp. 4. V pozadí točna autobusu
Č.p.5 - dvůr
Čp. 5 - Dvůr. Statek patřil rodině Bohuslavů, později rodině Hladkých

Po jeho smrti byl statek pronajímán, koncem třicátých let zde hospodařil  František Kočí, který jako národní správce pak převzal i statek čp.3. Po roce 1948 přešel do užívání JZD Dolní Chabry s obdobnou péčí jako č.p. 3, později byl ve správě ČKD Dukla Karlín využíván jako sklad. Odstraněn byl kvůli výstavbě obchodního centra na přelomu let 1986/87.

cimice letecky
Pohled na zbytek původního jádra Čimic severně nad rybníkem před výstavbou OC Draháň v pol. 80. let

Kaple

Jedinou památkou na starou čimickou náves je kaple sv. Jana Nepomuckého. Původní výklenková klasicistní kaple stávala v centru obce, při výstavbě obchodního centra byla zbořena a jako volná replika pak postavena na současném místě, již bez zvonu. Čimice patřily původně k prosecké farnosti, v roce 1870 byly přifařeny k Bohnicím.

kaple-pruvod-velka
Průvod z Bohnic ke znovuvysvěcení opravené kaple v r. 1933
kaple
Náves s kapličkou

Škola

Čimičtí školáci museli docházet za vzděláním do vedlejších obcí. V Dolních Chabrech byla vystavěna první škola v roce 1823 a kromě Čimic ji navštěvovaly i děti z Brnek, Zdib a Veltěže. Od roku 1868 byli čimičtí žáci odškoleni do Bohnic, kde ale pro ně již brzy nebylo místo. Plánovanou výstavbu nové školy v Chabrech zhatila 1. sv. válka a přesun žáků se odkládal dvacet let. Až v roce 1935, kdy ale chaberská škola stále nestála, byly pro potřeby výuky upraveny dvě provizorní učebny v bývalé truhlářské dílně Josefa Muchy v čp. 10 v Čimicích. Po dostavbě nové chaberské školy v roce 1942 se čimická „škola“ využívala jako mateřská školka a děti docházely do Chaber až do výstavby vlastní sídlištní školy. První budova základní školy byla otevřena v březnu 1981 a druhá v září 1982. Školka v čp. 10 fungovala do r. 1960, kdy byla otevřena nová budova (dnešní Centrum pro rodinu Osmička a školka Tři údolí).