Zdejší sídliště je ze všech stran obklopené přírodou. K jihu se sklání velká rekreační louka zakončená vrcholem Velké skály, západně navazuje lesík, kde pramení potok Haltýř. Na jihozápadě se rozkládá největší pražská vinice Salabka a západní svahy skrývají několik dobře schůdných cest až ke břehům Vltavy. Černá rokle s Trojským potokem je obklopena velmi strmými a neschůdnými svahy. Bohnické údolí bylo dříve nezalesněné, od středověku zde byly vinice, později i sady, o které se starali i chovanci v roce 1909 založené léčebny. Čimické údolí s dynamitkou ve svém ústí nás dovede kolem Kostoprtského rybníka až do původního centra Čimic, kde měli rybníky dokonce tři. Na východní straně sídliště nás na procházky láká i Čimický háj.
Fauna i flora by tu mohly mít ideální podmínky, ale množství lidí je značně negativně ovlivňuje.
Co tu roste?
Květena vltavského údolí
Nejcennější jsou plochy skalních stepí s dominující tařicí skalní a kostřavou sivou, z dalších druhů je možné zmínit hvozdík kartouzek, sesel sivý, netřesk výběžkatý, ale i chráněný křivatec český, koniklec luční český nebo bělozářku liliovitou. Zvláště v pozdním létě, kdy je již většina druhů odkvetlá, jsou zde nepřehlédnutelné krásně žlutě kvetoucí úbory hvězdnice zlatovlásek. Na mírnějších výslunných svazích s nezapojenou vegetací přechází porosty skalních stepí v teplomilná společenstva s dominující kostřavou walliskou. V lemových společenstvech a na sutích při úpatí skal se objevuje intenzivně vonící třemdava bílá. Velká část území je pokrytá teplomilnými křovinami s dřišťálem obecným, jeřábem břekem, skalníkem celokrajným, duby, hlohy a hojně se šířící trnkou obecnou.
Zalesněná území
V dnešních lesních porostech, zvláště v jižní a západní části území, se vyskytuje řada nepůvodních dřevin, zejména akát, ale i vejmutovka a dub červený. Do budoucna je nezbytné pokračovat s vyřezáváním intenzivně se šířících keřů a dřevin a bránit tak cenné části stepí a skal před postupným zarůstáním.
Proč je dobré mít v lese staré a odumírající stromy?
Les není jenom zásobárnou dřeva, je to také biotop velkého množství organismů. Druhům, které jsou v některé části svého vývoje závislé na mrtvém (odumřelém) a tlejícím dřevě v různém stupni rozkladu, se říká saproxylické organismy – mohou to být houby nebo brouci.
Mozaikova seč
cílem je vytvořit mozaiku různých biotopů, na které jsou vázáni zejména motýli, ale i další druhy bezobratlých živočichů. Je to analogie dřívějšího hospodaření, kdy si každý udržoval své políčko, přičemž na louce zůstával travní porost v různých fázích vývoje. Zejména motýli totiž vyžadují ke svému vývoji pestrou paletu mikrohabitatů. Scelováním pozemků to všechno zaniklo a proto dnes mnohé druhy zaznamenávají dramatický úbytek.
Co tu žije?
Fauna bezobratlých
Exponované stepní plochy jsou bohaté na výskyt teplomilného hmyzu. V přírodní památce (chráněné území, dále PP) Velká skála je evidováno množství mandelinek, střevlíkovitých brouků, bezkřídlých nosatců, z pavouků teplomilní slíďáci a skákavky, sekáči, vzácná kutilka, řada druhů ploštic i tesaříci.
Z rovnokřídlých se zde vyskytuje v posledních letech stále hojnější cvrčivec révový, při toulkách, např. v PP Salabka, před vámi vyletují saranče modrokřídlé a kobylky popelavé, případně křídlaté.
PP Havránka hostí různý blanokřídlý hmyz – zejména hrabalky, paličatky rodu Abia, čmeláky a různé druhy samotářských včel, včetně nápadné drvodělky fialové. Z brouků, kromě suchomilných potemníků, třeba vzácné druhy dřepčíků. U vyhlídky v PP Bohnické údolí lze zahlédnout nápadného pavouka stepníka rudého, u pat skal v písečných trychtýřích číhají na kořist larvy mravkolvů. V PP Trojská (významná stepní lokalita) se vyskytují vzácné vosičky, jejichž další výskyt je na jižní Moravě, Slovensku a v Maďarsku. Častá jsou od řeky zaletující šídla, šidélka a vážky.
Plazi a obojživelníci
Na specifické podmínky ostře zahloubeného říčního údolí se skalnatými svahy je vázán výskyt ještěrky zelené a užovky podplamaté. Právě ta je velmi zranitelným druhem, zejména při migraci ze zimovišť ve skalách k řece, kde loví potravu (hlavně ryby). Z důvodu nevhodně navržené cyklostezky dochází zbytečně k jejím častým úmrtím. Totéž se stává i užovce obojkové, která je také vázána na vodní prostředí (její potravou jsou ale hlavně žáby). Z obojživelníků je velmi významný výskyt čolka velkého, který žije ve vltavských tůních. V bočních údolích kaňonu Vltavy můžeme potkat mloka skvrnitého. Jeho samice kladou larvy do potoků a malých jezírek. Na svých toulkách můžete zejména ve večerních hodinách potkat ropuchu obecnou, o zvukový doprovod se starají skokani skřehotaví. Z hnědých skokanů tady žije skokan štíhlý, vzácněji skokan hnědý.
Motýli
Buližníkový vcholek Velké skály okupují při námluvách a letech otakárci ovocní a fenykloví, běžná je tu babočka admirál, na loukách pod skalami na vojtěšce a jeteli se vyskytují modrásci – krušinoví, kozincoví, černolemí, podobní, tmavohnědí, k podzimu modrásci vikvicoví. Poblíž Velké skály v prostoru bývalé třešňovky na keřích bývalo mnoho ostruháčků – březový, jilmový s kresbou W na rubu dolního křídla, či kapinicový.
Kvůli intenzivnímu kácení keřů – trnek, hlohů, dřišťálu či ptačího zobu – které jsou nezbytnou součástí vývojového cyklu – však ostruháčci na louce pod Velkou skálou zmizeli. Larvám totiž chyběla vhodná potrava.
U ostruháčků je pro určení druhu důležitejší reverz křídel, rub, “zavřená křídla”
Jak daleko létá motýl?
Babočka bodláková nesnáší teploty pod bodem mrazu, a proto odlétá do jižní Evropy a Afriky. Po uschnutí živných rostlin na jihu se vrací do střední Evropy, často pokračuje až do Skandinávie. Před pár lety byly na našem sídlišti stovky migrujících baboček.
Který motýl má voničkový pruh a k čemu mu slouží?
Perleťovec stříbropásek je krásný velký motýl, jehož sameček má na horním křídle voničkové pruhy, samička má křídlo se skvrnami. Voničkový pruh může mít formu tmavších šikmých proužků na líci horního křídla. Je tvořen speciálními šupinkami, které vylučují atraktivní feromony pro přilákání samiček.
Taky se vám pletou tihle černí fešáci?
Krkavcovití ptáci – krkavec, havran, vrána, i kavka – patří mezi nejinteligentnější druhy ptáků, jsou velmi společenští, dovedou rozpoznávat lidské tváře a umí používat “nástroje”. Peří třech prvních se kovově leskne, zobáky se ale poměrně odlišují. Kavka má jako jediná světlé oči, černou čepičku a matně černé peří.
Ptáci
Ptáků žije v našem okolí široká škála. Zdaleka je slyšitelný do stromu „bubnující“ strakapoud velký i malý, v podrostech nižších keřů a křovin se schovává pěnice slavíková a černohlavá, i mezi domy sídlišť lze zahlédnout žlunu zelenou či žluvu hajní.
Žluva hajní má nezaměnitelně žlutý kabátek a melodický hlas, který volá “pojď na pivo”. Na zimu odlétá do jižní Afriky, cesta jí trvá asi 3 týdny. Zdržuje se spíš v nížinách či lužních lesích.
Žluna zelená patří mezi šplhavce a ti mají drsnější hlasy než pěvci. Zdržuje se ve městech, parcích, má výraznou červenou čepičku a zelenožluté tělo. Poměrně hojný pták s typickým “houpavým letem” – střídá fáze mávání křídel a fázi, kdy má křídla po delší dobu přitisknuta k tělu.
žluVa - je žlutý pěVec, který láká na piVo
žluNa - je zeleNý šplhouN
Kromě zpěvných ptáků – opravdu tu můžete slyšet i slavíka obecného, drozda, budníčka či sedmihláska – obývají sídliště také sovy. Kalous ušatý občas hnízdí na stromech pár metrů před domy (a po dobu, kdy na stromech posedávají mláďata, celé hodiny slyšíte jejich typické houkání).
Patří mezi naše nejhojnější sovy, dostal jméno podle vystouplých peříček, která tvoří “ouška” na hlavě. Rozpětí křídel je 86-98 cm, má velmi jemné peří a proto létá velmi potichu, v noci mláďata volají hlasitě „príih“ a jsou slyšet až 1 km.
Kolem polí hlídkují dravci – káně lesní a poštolka obecná. Ty již několikrát úspěšně zahnízdily na lodžii či parapetu sídlištních domů.
Na rybnících se vyskytuje potápka roháč (největší evropská potápka, typická dlouhým krkem drženým kolmo k hladině a viditelnými „oušky“ na hlavě), lyska černá (s bílým zobákem a „lysinou“ na čele), slípka zelenonohá, častá na rybníku v Čimicích (tmavá s dlouhýma zelenýma nohama a červeným zobákem), a kachny a jejich příbuzní.
Savci
Vzhledem k exponované poloze se v území vyskytuje omezený počet druhů savců
Lze tu spatřit lasici kolčavu – nejmenší šelmu na světě, která je hnědá a má bílé břicho, štíhlé válcovité tělo s krátkýma nohama a krátkým ocáskem váží cca 250 g, dosahuje 11-26 cm.
O něco větší lasice hranostaj je v létě stejně barevná jako kolčava, ale má špičku ocasu černou. V zimě se, až na černou špičku ocasu, přesrstí do bílé. Bílá hustá srst s typickými černými “puntíky” se dříve používala na luxusní “hermelínové” límce či pláště. Hranostaj váží asi 350 g. Oba druhy dokážou ulovit kořist až do velikosti králíka. Oba druhy lasic jsou značně přizpůsobivé a vyznačují se spíše noční aktivitou, přebíhají ale i ve dne.
Kuna skalní (někdy označovaná i jako domácí) je běžná evropská šelma s velkou bílou náprsenkou, bílými okraji uší a černým čenichem. Je mohutnější, váží až 2 kg a žije samotářsky. Dovede zabít i menší domácí zvíře, často žije na půdách domů, dovede rozkousat kabely plechového miláčka.
Vyskytují se tu i další druhy savců – veverka obecná, zajíc polní, drobní hlodavci, řada drobných hmyzožravců (bělozubky a rejsci), běžně i ježek západní.
Nebojte se netopýrů
Se soumrakem se na obloze místo ladných ptáků objevují netopýři – dráhy jejich letu jsou trhané, protože náhle mění směr pohybu. Jsou to hmyzožravci a potravu vyhledávají mezi korunami stromů, někteří zaznamenají i velké střevlíky pobíhající po zemi. Aktuálně jsou nejohroženější populace žijící v mezerách mezi panely, pod střešní krytinou nebo izolací panelových domů, při zateplování domů jim lidé znemožňují úkryty využít. V místních parcích žije nejčastěji netopýr rezavý a netopýr nejmenší, nad vodní hladinou poletuje netopýr vodní.
Rorýsi na sídlišti
Paneláky a jejich ventilační otvory si oblíbili také rorýsi obecní, jelikož jejich přirozená hnízdiště – skalní rozsedliny a duté stromy – nejsou již běžně dostupná. Lze jim nabídnout budky umístěné na panelácích- rorýsovníky.
Stěhovaví rorýsi náleží do řádu svišťounů, kteří patří k nejlepším letcům ptačí říše. Ač vypadají spíše jako vlaštovky, nejbližšími příbuznými jsou kolibříci. Většinu svého života tráví ve vzduchu, kde loví potravu, spí a páří se. Po vylétnutí z hnízda často nemají kontakt se zemí celé měsíce, výzkumem byly potvrzeny i případy, kdy mladý rorýs létal a plachtil nepřetržitě více než rok. Hnízdo slouží výhradně pro vyvedení mláďat. Mají zakrnělé nohy, které jim neumožňují vzlétnout z rovné plochy vzhůru.
Použitá literatura a další zdroje
Texová část: Blanka Rošická
Odborná spolupráce: Daniel Hrčka, Petr Rosendorf, Martin Chochel
Fotografie : Daniel Hrčka, Petr Rosendorf, vithotarek.cz, Tomáš Svačina Zdroje: Motýli a housenky střední Evropy IV., Chráněná území Prahy 8 – brožury Ekocentra Křivatec, Ptáci Evropy, Severní Ameriky a Blízkého východu, Příroda v ČSSR, wikipedia.cz, www.prirodadokapsy.cz, salvia-os.cz, rorysi.cz, ornita.cz