Od kdy zde Psychiatrická nemocnice stojí a proč vznikla právě v Bohnicích?
Vlivem nových společensko-ekonomických nároků na jedince a prudkým nárůstem populace v druhé polovině 19. století výrazně vzrostl počet lidí s duševními potížemi. Kapacita jediného ústavu pro choromyslné v Praze V Kateřinkách (dnešní Psychiatrická klinika na Karlově) a mimopražských ústavů nestačila, a proto se zemský výbor království českého v roce 1903 rozhodl o založení nového zařízení tohoto typu.
Při výběru pozemků zvítězil velkostatek o 303 hektarech nacházející se v Bohnicích, jež tehdy byly vesnicí s velmi omezenou infrastrukturou. Výbor ho odkoupil od Karla Matouše za 730 000 K, což za tak rozlehlý pozemek v porovnání s ostatními nabídkami představovalo výhodnou koupi. Asi 64 ha z této plochy bylo určeno pro stavby, zbylou část tvořila zemědělská půda. Důležitým kritériem volby byla soběstačnost areálu. Tomu ústav dostál skvěle: měl svou vlastní vodárnou, elektrárnou, kanalizaci, ornou půdu, lesy, vinici Lísek, i vlastní služby – pekárnu, vinárnu, prádelnu, kuchyň, kostel i hřbitov stal se tak autonomním komplexem.
Výhodou byla rovněž odlehlost místa a příroda skýtající potřebný klid. Na přípravných stavebních pracích se podíleli pacienti z Kateřinek a trestanci z pražské věznice.
V roce 1909 zahájil ústav činnost pod vedením ředitele MUDr. Jana Hraše.
Proč je mezi vznikem některých budov skoro dvacetiletý rozdíl?
V roce 1905 stavební kancelář pod vedením ing. Václava Hellera a arch. Václava Roštlapila zahájila výstavbu komplexu budov, jemuž dala secesní ráz. Areál byl otevřen v roce 1909, další stavební práce přerušila první světová válka, některé pavilony byly využity jako lazarety. Za války byl dokončen pouze kostel sv. Václava. Další budovy byly dokončeny v roce 1924, divadlo až v roce 1932.
Ústav také zajišťoval ubytování pro personál – poblíž administrativní budovy se nacházely vily ředitele, správce i lékařů. Další obytné domy byly postaveny mezi léčebnou a Čimickým hájem, ty v současnosti slouží zaměstnancům a klientům jako alternativní bydlení.
Objekt je zasazen do rozsáhlého parku ve francouzském a anglickému stylu. Ke každému pavilonu byla navržena vlastní zahrada.
Při stavbě pavilonů a při budování krytů v rámci příprav na druhou světovou válku byly objeveny předměty z pravěku.
Celý areál je chráněnou kulturní památkou.
Nepřipomíná vám ústřední budova PNB jiné známé stavby v Praze?
Výstavba administrativní budovy, kostela Sv. Václava i vil pro lékaře a úředníky byla svěřena významnému architektu Václavu Roštlapilovi (1856-1930). Bohnickým stavbám předcházely v autorově tvorbě Strakova akademie (1896), dnešní sídlo vlády ČR, a Akademie výtvarných umění na Letné (1903).
Právě tyto stavby se staly předlohou pro podobu ústřední budovy z roku 1909, v níž Roštlapil smísil neobaroko s prvky secese. Na mozaice štítu je vyobrazena žena, která ukazuje nemocnému cestu do chráněného prostředí ústavu. V administrativní budově od počátku sídlí vedení nemocnice, kanceláře administrativně technického úseku a ústavní lékárna.
Pro pozdější Roštlapilovu tvorbu je příznačná střídmost a čistota stylu. Právě z tohoto období pochází ústavní kostel sv. Václava (1916). Divadlo z roku 1926 bylo dlouho připisováno stejnému autorovi, dnes se ale uvažuje spíše o architektu Josefu Dvořákovi. O těchto i dalších stavbách se dozvíte více na panelu č. 6, který stojí blízko kostela sv. Václava.
Jak zasáhla druhá světová válka do chodu ústavu?
Období nacistické okupace představovalo pro ústav těžké období: čelil největší kapacitní krizi a do vedení byl dosazen Němec Johann Jurek, který se měl podílet na vyhlazení Lidic. Krizi vyvolalo hromadné rušení obdobných zařízení v zemi a uzavření tří tuberkulózních pavilonů v nemocnici na Bulovce. Pacienti odtud byli přemisťováni právě do Bohnic.
Od roku 1939 působil v ústavu odboj z řad opatrovníků a později jejich potomků, který lidem pronásledovaným nacisty poskytoval útočiště jako fiktivním pacientům a podporoval jejich rodiny. Z první vlny odboje byli všichni odhaleni a posláni na smrt do Osvětimi.
Věž kostela sv. Václava, jeden z nejvyšších bodů v tehdejší Praze, sloužila spojeneckým armádám jako orientační bod pro letecké útoky, a proto okupanti uvažovali o jejím zbourání.
Během květnového povstání v roce 1945 přišli o život tři zaměstnanci ústavu. Jejich jména jsou uvedena na pamětní desce v ústřední budově.
Kostel jako sklad a tělocvična?
V letech 1951-1956 procházel ústav hlubokým úpadkem. V době studené války se uvažovalo o jeho přeměně na kasárna protivzdušné obrany. Od myšlenky v původním rozsahu bylo nakonec z mnoha důvodů upuštěno, zvláště kvůli přeplněnosti zařízení, jež měla pražské pacienty převzít. Přesto ze všech 36 pavilonů mohl ústav nadále využívat jen 17, zbytek zabrala vojenská správa. Navracení pavilonů trvalo až do roku 1964.
Největší škody byly napáchány na kostele, který plnil funkci tělocvičny a posléze skladu vojenského materiálu. Většina vnitřního vybavení byla zdevastována nebo rozvezena do jiných kostelů. I po opuštění prostor armádou však kostel dále sloužil jako sklad či depozitář soch. Obnovy se dočkal až v roce 1990, kdy byl předán zpět léčebně.
Vliv na vývoj obce
Výstavba ústavu představovala pracovní příležitosti pro budoucí personál i pro ty, kteří se přímo podíleli na stavbě. Počet obyvatel tak značně vzrostl. Zatímco v roce 1900 vykazovalo sčítání obyvatel 679 osob, po otevření ústavu jich v roce 1910 bylo evidováno již 2264 a o jedenáct let později 3150.
S přibývajícími obyvateli se rozrůstaly rodinné domy a vznikaly nové obchody a služby.
Ústav měl také vliv na rozvoj kulturního života v obci. V Divadle se od roku 1932 konala divadelní a hudební představení profesionálních souborů i souborů tvořených pacienty a personálem jako součást terapie. Po únoru 1948 byla činnost divadla zastavena. Znovu svůj provoz zahájilo v roce 1991 a rozšířilo svůj program o společenské a vzdělávací akce. V postranní budově byl později otevřen klub V. kolona, který nabízí koncerty, umělecké workshopy, projekce, výstavy, atd. Personál tvoří většinou klienti psychiatrické nemocnice.
Neopomenutelným přínosem pro Bohničany je nemocniční park, ve kterém jako by se při procházkách zpomalil čas a ztišil ruch velkoměsta.
Je třeba si uvědomit, že sídliště Bohnice bylo vystavěno až v 70. letech 20. století, a tak byl ústav přes 60 let stěžejním objektem obce a na vývoj původně malé vesnice za Prahou měl zásadní vliv.
Víte, kdy vznikl festival Mezi ploty?
Po listopadové revoluci zažila léčebna největší rozkvět a otevřela se veřejnosti. V roce 1990 byl založen festival Babí léto se záměrem seznámit veřejnost s poskytovanými službami. Dva roky nato vznikl festival Mezi ploty, původně jako jeho divadelní odnož. Postupně se jeho náplň rozšířila o koncerty, umělecké workshopy, přednášky z oblasti psychiatrie a jiné akce. Oba festivaly mají detabuizovat psychiatrické prostředí a stírat hranice mezi lidmi s duševním onemocněním a bez něj, mezi lidmi za plotem a před ním.
Pamatujete si na “netopýra” před hlavním vchodem?
Jednalo se o autobusovou železobetonovou zastávku zastřešenou drátosklem na žlutých ocelových trubkách. Dílo připomínající netopýra s roztaženými křídly bylo postaveno v roce 1986 renomovaným architektem Vladem Miluničem (jedním z autorů Tančícího domu). Umístěním na rozhraní sídliště a ústavu měla zastávka symbolizovat prostředníka mezi těmito dvěma světy.
Když byla v roce 1993 autobusová linka odkloněna jinam, stavba ztratila svůj původní význam, chátrala, a tak byla na žádost Psychiatrické léčebny v roce 2011 demontována.
Milunič spolu s arch. Janem Línkem stojí také za podobou Domova pro seniory Nová slunečnice v Čimicích.
Jak se měnila jména ústavu v průběhu let?
-
…....... zemský ústav pro choromyslné v Bohnicích (1909-1947)
-
Zemský …....... pro duševně a nervově choré v Praze VIII-Bohnicích (1947-1948)
-
Léčebna pro …........ mozkové v Praze VIII-Bohnicích (1948)
-
Státní …....... psychiatrická v Praze 8-Bohnicích (1948-1999)
-
…......... léčebna Bohnice (1999-30. 6. 2013)
-
Psychiatrická …....... Bohnice (od 1. 7. 2013)
Královský
ústav
choroby
léčebna
Psychiatrická
nemocnice
Použitá literatura a další zdroje
Textovou část připravila Mgr. Andrea Avramopulosová
Odborné konzultace: MUDr. Ivan David, Csc., Luboš Chlad, Dis.
Grafická úprava: Lucie Vavřinová
Realizováno – červen 2022
Použitá litratura
J. Tichý: Historie bohnické psychiatrie v letech 1903-2005.
A. Heveroch, A. Frabža: Zemské ústavy pro choromyslné, 1926, NA
Výpisky z Historie Bohnic, seps. Bedřichem Vytoušem
Architekura ČSR 2/89: „Netopýr a nebo snad jiná inspirace?”, H. Řepková
Archiv DPP
Fotografie – Archiv Psychiatrické nemocnice Bohnice
Další zdroje
Více informací o Psychiatrické nemocnici Bohnice naleznete na www.bohnice.cz