byly sokolské maškarní plesy pořádané v určitém rázu podle předem vyhlášeného tématu. Naplňovaly tedy maximálně přání Jindřicha Fügnera, aby „členové Sokola i mimo cvičiště se scházeli, blíže se poznali a takto přátelským svazkem k sobě přilnuli“. Aby se sokolské plesy odlišily od jiných tolik oblíbených „tancovaček”, našel Miroslav Tyrš v Jungmanově slovníku již zapomenuté slovo „šibřinky”. Význam slova – frašky, šašky, žerty – byl naplněn již na prvních šibřinkách v roce 1865, a velmi rychle je převzaly i ostatní sokolské župy. Na plesech se mluvilo jen česky, česky byly tištěny i plakáty, pozvánky a jídelní lístky, taneční pořádky obsahovaly i vlastenecké verše českých básníků, což ještě více podporovalo národní uvědomění. Šibřinky také měly vždy jedno téma, jímž se řídilo nejen oblečení návštěvníků, ale i motivy pozvánek, výzdoby nebo speciálně vyráběných kulis. Jejich autory bývali vynikající výtvarníci své doby. Dnes už šibřinky sice nemají tehdejší apel boje za českou věc, význam pro budování místní komunity jim ale zůstal.