Existence bohnické léčebny volala po kultivovaném spojení s městem, a proto Elektrické podniky připravily projekt tramvajové tratě od tehdejší konečné na libeňské Vychovatelně před hlavní bránu ústavu. Součástí tratě měla být i nákladní vlečka pro obsluhu ústavního zázemí. V Podhajských polích se uvažovalo o stavbě vozovny. V roce 1924 byl nakonec postaven jen úsek do Kobylis (do dnešní zastávky Ke Stírce).
Nejreálnějším spojením s Prahou se ukázal autobus. Už v roce 1922 do Bohnic dojížděla také jedna z prvních poválečných autobusových linek Československé pošty na území Prahy (pův. č. 683, později 701). Šlo ale jen o jediný pár spojů, takže význam linky byl poměrně malý, i když spoj byl veden z centra města.
Protože však od roku 1925 Elektrické podniky hl. m. Prahy také už úspěšně provozovaly autobusovou dopravu, ukázalo se ekonomičtější zavést do Bohnic pravidelnou městskou linku od konečné tramvaje.
A tak v úterý 10. srpna 1926 zahájila provoz čtvrtá pražská autobusová linka. Byla označena písmenem C a provoz zajišťoval zpočátku v přibližně hodinovém intervalu jediný vůz. V době návštěv ústavu byl interval poloviční. Linka dojížděla až do středu Bohnic, ke kostelu. Ve 30. letech se v ranní špičce jezdilo už v 15 minutovém intervalu třemi autobusy. Od 31. prosince 1951 nese nejstarší bohnická linka číslo 102. Obyvatelé Čimic chodili na zastávku Ubikace, která se nacházela v místech, kde je dnes Lidl.