Tamburašové

Na přelomu 19. a 20. století doslova zachvátila střední Evropu a české země, především pak jejich česky mluvící obyvatele, obliba tamburašské hudby. Jedná se o hudbu pocházející ze slovanských oblastí bývalé Jugoslávie, charakteristický zvuk spočívá v souhře mnoha drnkacích loutnových nástrojů. Vlna obliby má i důvod v pocitu slovanské vzájemnosti, ještě posílené zážitky vojáků z balkánských bojišť 1. světové války. Někteří bohničtí si tedy asi přivezli bisernici či kontrašici (dnes bychom je označili za malé kytarky), brač, kontrabrač, tamburici, bugárii nebo dokonce berde (měla nejhlubší tón a velikost dnešního kontrabasu)… a podnítili tak vznik dokonce i dvou dalších spolků – I. klub mandolinistů v Bohnicích (působil v letech 1921-1939) a  Sbor tamburašů zemských zaměstnanců v Praze Bohnicích (1922-1937). 

Sbor tamburašů r. 1921
Spolkový katastr