Karel IV. dal přivézt révu z Rakouska a Burgundska a nechal jí osázet pražské okolí a oblast kolem Karlštejna. Jeho záměrem bylo podpořit viniční podnikání ve velkém rozsahu. Za tímto účelem vydal císař v roce 1358 dvě nařízení – první dne 16. února platné pro Prahu – a druhé dne 12. května platné pro královská města, obě prosazovala zakládání vinic v okruhu tří mil kolem měst. Každý majitel těchto pozemků musel do 14 dnů od vydání nařízení začít zakládat vinice, nebo (pokud tak nechtěl nebo nemohl učinit) mohl jejich pozemky disponovat perkmistr (úředník zřízený k dohledu nad vinicemi). Ten byl oprávněn půdu propůjčit tomu, kdo se k obdělávání vinic přihlásil. Zakladatelé vinic byli prvních 12 let osvobozeni od nájmu a teprve od 13. roku měli platit desátek a královské komoře roční plat, tzv. perkrecht. Vedle této počáteční výhody se vinařům dostalo i trvalé výsady v podobě osvobození na věčné časy od ungeltu (placení cla, pokud by prodávali na městském trhu), zemské berně (daně) a jiných povinností.