spiritualni

Spirituální péče – hagioterapie

Tato léčebná metoda odvozuje svůj název z řeckých slov „therapeia“ – péče, léčba, a „hagios“ – svatý, čistý, posvátný. Představuje směr skupinové existenciální psychoterapie, jehož cílem je očištění života od dysfunkčních vzorců chování, a jedním z jejích nástrojů je projektivní práce s posvátnými, v tomto případě biblickými texty. V České republice se používá od roku 1992, zejména při léčbě látkově závislých, věřících i nevěřících. 

 

Bezprostředním cílem hagioterapie je posilování zralých algoritmů lidské psychiky v oblasti existenciálních a hodnotových struktur. Vzdáleným cílem hagioterapie je proměna životního vzorce neseného emocí nespokojené touhy po tom, co člověk nemá („homo economicus“), v životní vzorec nesený emocí radostné vděčnosti za to, co člověk má („homo religiosus“). Termíny homo economicus a homo religiosus jsou blízké tomu, co Erich Fromm označuje jako životní modus „mít“ a „být“ a proměna charakteru člověka od modu „mít“ k modu „být“ představuje totéž, co bývá v oblasti spirituality označováno termínem obrácení, probuzení, znovuzrození či osvícení.

 

Na rozdíl od pastorační terapie hagioterapie nevychází z premisy existence Boha, ale z premisy všeobecné přítomnosti náboženských struktur v lidské psychice. Na rozdíl od pastorace a životního koučování k dosahování životních cílů užívá psychoterapeutických postupů. 

Pradelna

Prádelna a ústřední lázně – fotky

V archivu Psychiatrické léčebny jsme našli i další obrázky z prádelny

mandl-léčebna Bohnice - fotka
mandl-léčebna Bohnice - popisek fotky

druhá strana fotky je naštěstí popsaná, a tak víme, že horní obrázek ukazuje

 

žehlící lis fy Jean Michel z Francie s výkonem 5000 prostěradel za směnu, který uměl prostěradla i automaticky skládat

4 pračky - léčebna Bohnice

tenhle obrázek ukazuje  4 prací automaty fy Lapauw z Belgie s výkonem 8 q suchého prádla za hodinu

 

pračky - léčebna Bohnice - popisek
prádelna- léčebna Bohnice - hala s pračkami
Kostel sv. Václava

Kostel sv. Václava

Víte, že věž secesního kostela sv. Václava v léčebně měla být za 2. sv. války zbořena, jelikož byla velmi dobrým orientačním bodem? Víte, že se v léčebně ukrývali fiktivní pacienti, ve skutečnosti odvážlivci zapojení do krytí atentátníků na říšského protektora? Odhalil tuto skutečnost příslušník SA Johan Jurek, který byl tou dobou správcem léčebny?

6-Kostel-a-zazemi-lecebny

6 – Kostel a zázemí léčebny

Léčebnu v Bohnicích její zakladatelé od počátku zamýšleli jako nezávislé zařízení. Ústav měl nejen vlastní zdroje pitné a užitkové vody nebo teplárnu, ale také prádelnu, pekárnu, kostel i hřbitov. Patřil k němu také statek s pozemky, na kterých bylo možné hospodařit a zajistit tak dostupnost potravin a zároveň účinnou pracovní terapii. I stavba areálu byla zajištěna do jisté míry z „vlastních zdrojů“ – nad Vltavou, blízko hradiště Zámka, se lámal stavební kámen, písek se těžil v místech pozdějšího sportoviště v ulici Na pískovně a také v Čimicích, v areálu byla i cihelna.

 

Stavba na zelené louce

Na projekt nového pavilonového Ústavu pro choromyslné v Bohnicích proběhl konkurz v roce 1904. První cenu získal návrh Václava Hellera, na druhém místě skončil návrh Václava Roštlapila. Vedení projektu bylo svěřeno V. Hellerovi, podle návrhu V. Roštlapila vznikly kostel sv. Václava, hlavní administrativní budova a vily pro lékaře. Jako první se začala u Vltavy stavět čerpací stanice na vodu, od roku 1906 pak vzniklo prvních 6 pavilonů, tzv. kolonie pro práceschopné, a 4 domy pro zaměstnance. Do roku 1912 stálo celkem 28 léčebných pavilonů a provozní objekty, administrativní budova i areál statku.

Ústavní hospodářství

Areál dnešní socioterapeutické farmy byl hotový v roce 1911. Ke statku patřilo 140 ha polí, ústav odtud získával mléko až od 80 krav a brambory. Již po založení zde pracovali pacienti a pokračovali v tom, i když v roce 1926 přešel statek pod zemský správní výbor. Objekt spravoval od roku 1953 státní statek, léčebna ho převzala zpět počátkem 90. let. Nyní zde sídlí také útulek pro opuštěné kočky, koňské stáje se využívají i pro soukromé účely.

Pohřební dům

Pohřební dům vznikl v roce 1909 u zdi v severní části areálu. Kromě malé obřadní síně pro poslední rozloučení byla jeho součástí i pitevna s chladícími boxy pro těla zemřelých. Pohřbívalo se na nedalekém ústavním hřbitově. Patologicko-anatomické oddělení dnešní PN Bohnice ukončilo činnost v roce 2004, nyní zde sídlí společnost poskytující služby lidem s autismem.

Druhá vlna výstavby

Během 1. sv. války byl dokončen kostel sv. Václava, ostatní výstavba se zastavila. Až s příchodem nové republiky vyrostlo do roku 1924 v jihozápadní části areálu dalších 8 pavilonů, z nichž se stalo zemské sanatorium pro movitější pacienty. Ti mohli mít například vlastní zařízení pokojů a lepší stravu, k dispozici jim byly také tenisové kurty a knihovna. Sanatorium nakonec ještě doplnilo ústavní divadlo dokončené roku 1932. Celkový počet lůžek ústavu tehdy dosáhl 1 986.

Divadlo

Divadlo, dokončeno v roce 1932, stavitelé propojili s původními budovami sanatoria zimními zahradami. Hlediště nabízelo 240 míst, jeviště disponovalo moderním vybavením a do roku 1938 zde působil ochotnický spolek, do kterého se zapojovali zaměstnanci léčebny. Po zabrání části ústavu armádou v roce 1951 zde vznikla na čas centrální kuchyně a do budovy divadla se přestěhovalo vedení léčebny s jeho správou. Provoz divadla byl obnoven až v roce 1991 pod názvem Divadlo Za plotem a konají se v něm kromě představení také filmová promítání, koncerty a přednášky. V jedné ze zimních zahrad sídlí terapeutická kavárna V. kolona.

Administrativní budova

Stavbu se secesní výzdobou navrhl architekt Václav Roštlapil, kolaudace proběhla roku 1910. Štít zdobí mozaika od akad. malíře Františka Urbana, na níž ženská postava ukazuje nemocným cestu do léčebny. V budově se původně nacházely například telefonní centrála, knihovna a místnosti pro příjem a návštěvy pacientů, dodnes slouží jako sídlo ředitelství a lékárna. Součástí objektu je také konferenční sál.

Zásobování vodou

Věžový vodojem vysoký cca 45 m, jehož autorem je V. Roštlapil, byl napojený na čerpací stanici na Tříkrálce, která od roku 1907 dodávala užitkovou vodu z Vltavy více než 2 km dlouhým potrubím. Ve vodojemu fungovaly tři nádrže, největší ve vrchní části sloužila pro užitkovou vodu, pod ní byla nádrž na teplou vodu, nejníže nádrž pro potřeby ústředních lázní. Po připojení na veřejný vodovod v roce 1972 byla vodárna odstavena, v roce 1996 prošla fasáda věže rekonstrukcí. Pitnou vodu dodávaly ústavu tři studně u administrativní budovy a jedna v Čimicích, shromažďovala se v zemním vodojemu, odkud vedlo potrubí do centrální kuchyně a divadla. U ostatních pavilonů byly k dispozici ruční pumpy.

Centrální kuchyně a pekárna

Ke kuchyni patřilo řeznictví, pekárna a kantýna pro zaměstnance. Ústavní řezníci měli kromě bourání masa také na starost výčep lehkého piva, které se skladovalo spolu s mlékem a ledem ve sklepích. V pekárně pracovalo po skončení 1. sv. války 18 pekařů. Chléb a pečivo se každý den vozily také do ústavu v Kateřinkách a do přilehlé porodnice a nalezince. Soběstačnost ústavu v zajišťování potravin, k čemuž přispívaly také vlastní zahradnictví se statkem, nenarušila tolik tíživá situace za 2. sv. války, jako převzetí části ústavu armádou v letech 1951–1956. Kromě 19 pavilonů tehdy armáda obsadila centrální kuchyni i další zásadní provozy, ústav přišel také o statek s polnostmi. Ústavní kuchyně se musela přestěhovat do budovy divadla, vedle původní kuchyně pak vznikla nová třípatrová budova jídelny pro vojáky, nynější ubytovna.

Kostel sv. Václava

Impozantní secesní stavba od architekta Roštlapila začala vznikat v prosinci 1914. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1916 a podíleli se na ní také váleční zajatci. O tři roky později se kostel dočkal svého vysvěcení. Na výzdobě kostela se podílela řada umělců: autorem hlavního oltáře a nástěnných fresek byl Jakub Obrovský, vstupní portál a výzdobu interiéru vytvořil Celda Klouček, z vnějšku nalezneme obrazy Jindřicha Hlavína z glazovaných dlaždic.

Věž zakončená měděnou bání dosahuje výšky 55 metrů a koncem 2. svět. války jí hrozilo zbourání. Nacisté se totiž obávali, že bude sloužit jako orientační bod pro spojenecké bombardéry, nakonec však od plánu ustoupili. Takové štěstí neměl interiér kostela, který byl zničen nebo převezen například do kostela sv. Vojtěcha v Libni. Od roku 1951 totiž kostel sv. Václava stejně jako část areálu ústavu obsadila armáda a později se z něj stalo skladiště. Po sametové revoluci započala obnova a kostel se dočkal nového interiéru. K opětovnému vysvěcení došlo v roce 1993.

Hlavní kotelna

Kotelna měla původně čtyři parní kotle pro potřeby kuchyně a prádelny. Pára se využívala také pro ohřev užitkové vody pro pavilony. Další dva trubkové kotle se využívaly pro ohřev topné vody. Roku 1936 získala kotelna nové kotle systému Wiesner, které byly v provozu dalších 33 let, kdy začala fungovat nová centrální kotelna na lehké topné oleje. V areálu existovaly i menší kotelny, např. v sanatoriu.

Prádelna a ústřední lázně

V jedné budově sídlila dohromady prádelna s ústředními lázněmi a elektrocentrálou. Prádelna s káděmi, kotly a bubnovými pračkami byla vybavena také sušárnou. Patřily k ní i správkárna oblečení, v níž pracovaly rovněž pacientky, a krejčovská dílna, kde se šilo nové oblečení pro nemocné. Ústřední lázně pro chodící nemocné disponovaly 14 vanami a sprchami, byly v nich ale i kabinky s vanami pro zaměstnance a jejich příbuzné.

Podzemní chodby

Voda z kotelny určená k vytápění spolu s užitkovou vodou z vodárenské věže se po areálu ústavu rozváděla 2 850 m dlouhými podzemními chodbami, v nichž bylo umístěno také elektrické vedení. Tento kolektor propojoval všechny pavilony a díky nim bylo možné provádět také opravy potrubí přímo pod povrchem.

Víte, kolik toho takové městečko „snědlo”?

Historické zdroje uvádějí, že po dokončení celého areálu se zde měsíčně zpracovalo 10 tun masa (tolik váží dva sloni), ročně pak v kuchyni spotřebovali 24 vagonů brambor (to by byla váha 48 slonů) a 5 000 hl mléka (zaplnilo by 50 vagonů), piva se za rok vypilo na 1 500 hl (15 vagonů). Roční spotřeba mouky dosahovala 550 tun (tolik váží stádo 110 slonů nebo 5 obrovských velryb).

Pro chytré hlavičky

Kolik váží slon a kolik velryba?

slon váží 5 tun

samice velryby váží 110 tun

Kolik tun se vejde do vagonu?

Do vagonu se vejde 10 tun.

Kolik slonů váží vagon brambor?

Když víme, že do vagonu se vejde 10 tun a slon váží 5 tun, tak vagon brambor váží jako dva sloni.

Použitá literatura a další zdroje

Textová část: Michal Kalina

Grafická úprava: Miki Mára

Realizace – červen 2022

Použitá literatura

Heveroch, Frabša: Zemské ústavy pro choromyslné v Čechách, Zemský správní výbor v Čechách, 1926

Tichý Josef: Historie bohnické psychiatrie v letech 1903–2005, Galén, 2006

Další zdroje

cs.wikipedia.org

www.bohnice.cz

Mapový podklad: © 2015 Google Inc, used with permission. Google and the Google logo are registered trademarks of Google Inc.
Fotografie

Archiv PN Bohnice, Shutterstock.com

2-psychiatricka-nemocnice

2 – Psychiatrická nemocnice

Od kdy zde Psychiatrická nemocnice stojí a proč vznikla právě v Bohnicích?

Vlivem nových společensko-ekonomických nároků na jedince a prudkým nárůstem populace  v druhé polovině 19. století výrazně vzrostl počet lidí s duševními potížemi. Kapacita jediného ústavu pro choromyslné v Praze V Kateřinkách (dnešní Psychiatrická klinika na Karlově) a mimopražských ústavů nestačila, a proto se zemský výbor království českého v roce 1903 rozhodl o založení nového zařízení tohoto typu.

Při výběru pozemků zvítězil velkostatek o 303 hektarech nacházející se v Bohnicích, jež tehdy byly vesnicí s velmi omezenou infrastrukturou. Výbor ho odkoupil od Karla Matouše za 730 000 K, což za tak rozlehlý pozemek v porovnání s ostatními nabídkami představovalo výhodnou koupi. Asi 64 ha z této plochy bylo určeno pro stavby, zbylou část tvořila zemědělská půda. Důležitým kritériem volby byla soběstačnost areálu.  Tomu ústav dostál skvěle: měl svou vlastní vodárnou, elektrárnou, kanalizaci,  ornou půdu, lesy, vinici Lísek,  i vlastní  služby – pekárnu, vinárnu, prádelnu, kuchyň, kostel i hřbitov stal se tak autonomním komplexem.

Výhodou byla rovněž odlehlost místa a příroda skýtající potřebný klid. Na přípravných stavebních pracích se podíleli  pacienti z Kateřinek a trestanci z pražské věznice.

 V roce 1909 zahájil ústav činnost pod vedením ředitele MUDr. Jana Hraše.

Proč je mezi vznikem některých budov skoro dvacetiletý rozdíl?

V roce 1905 stavební kancelář pod vedením ing. Václava  Hellera a arch. Václava Roštlapila zahájila výstavbu komplexu budov, jemuž dala secesní ráz. Areál byl otevřen v roce 1909, další stavební práce přerušila první světová válka, některé pavilony byly využity jako lazarety.  Za války byl dokončen pouze kostel sv. Václava.  Další budovy byly dokončeny v roce 1924, divadlo až v roce 1932.

Projektant Rošta
Pohled k prvním domkům v obci, 1924

Ústav také zajišťoval ubytování pro personál – poblíž administrativní budovy se nacházely vily ředitele,  správce i lékařů. Další obytné domy byly postaveny mezi léčebnou a Čimickým hájem, ty v současnosti slouží  zaměstnancům a klientům jako alternativní bydlení.

Objekt je zasazen do rozsáhlého parku ve francouzském a anglickému stylu. Ke každému pavilonu byla navržena vlastní zahrada.

Při stavbě pavilonů a při budování krytů v rámci příprav na druhou světovou válku byly objeveny předměty z pravěku.

Celý areál je chráněnou kulturní památkou.

Nepřipomíná vám ústřední budova PNB jiné známé stavby v Praze?

Výstavba administrativní budovy, kostela Sv. Václava i vil pro lékaře a úředníky byla svěřena významnému architektu Václavu Roštlapilovi (1856-1930). Bohnickým stavbám předcházely v autorově tvorbě Strakova akademie (1896), dnešní sídlo vlády ČR, a Akademie výtvarných umění na Letné (1903).

 Právě tyto stavby se staly předlohou pro podobu ústřední budovy z roku 1909, v níž Roštlapil smísil neobaroko s prvky secese. Na mozaice štítu je vyobrazena žena, která ukazuje nemocnému cestu do chráněného prostředí ústavu. V administrativní budově od počátku sídlí vedení nemocnice, kanceláře administrativně technického úseku a ústavní lékárna.

Pro pozdější Roštlapilovu tvorbu je příznačná střídmost a čistota stylu. Právě z tohoto období pochází ústavní kostel sv. Václava (1916). Divadlo z roku 1926 bylo dlouho připisováno stejnému autorovi, dnes se ale uvažuje spíše o architektu Josefu Dvořákovi. O těchto i dalších stavbách se dozvíte více na panelu č. 6, který stojí blízko kostela sv. Václava.

Jak zasáhla druhá světová válka do chodu ústavu?

pokoj s pacienty
Pavilon č. 8 určený pro 26 osob, skutečný stav 81 osob

Období nacistické okupace představovalo pro ústav těžké období: čelil největší kapacitní krizi a do vedení byl dosazen Němec Johann Jurek, který se měl podílet na vyhlazení Lidic. Krizi vyvolalo hromadné rušení obdobných zařízení v zemi a uzavření tří tuberkulózních pavilonů v nemocnici na Bulovce. Pacienti odtud byli přemisťováni právě do Bohnic.

Od roku 1939 působil v ústavu odboj z řad opatrovníků a později jejich potomků, který lidem pronásledovaným nacisty poskytoval útočiště jako fiktivním pacientům a podporoval jejich rodiny. Z první vlny odboje byli všichni odhaleni a posláni na smrt do Osvětimi.

Věž kostela sv. Václava, jeden z nejvyšších bodů v tehdejší Praze, sloužila spojeneckým armádám jako orientační bod pro letecké útoky, a proto okupanti uvažovali o jejím zbourání.

Během květnového povstání v roce 1945 přišli o život tři zaměstnanci ústavu. Jejich jména jsou uvedena na pamětní desce v ústřední budově.

Kostel jako sklad a tělocvična?

PNB plánek
Zeleně: oblast zabraná armádou v r. 1951-1956

V letech 1951-1956 procházel ústav hlubokým úpadkem. V době studené války se uvažovalo o jeho přeměně na kasárna protivzdušné obrany. Od myšlenky v původním rozsahu bylo nakonec z mnoha důvodů upuštěno, zvláště kvůli přeplněnosti zařízení, jež měla pražské pacienty převzít. Přesto ze všech 36 pavilonů mohl ústav nadále využívat jen 17, zbytek zabrala vojenská správa. Navracení pavilonů trvalo až do roku 1964.

Největší škody byly napáchány na kostele, který plnil funkci tělocvičny a posléze skladu vojenského materiálu. Většina vnitřního vybavení byla zdevastována nebo rozvezena do jiných kostelů. I po opuštění prostor armádou však kostel dále sloužil jako sklad či depozitář soch. Obnovy  se dočkal až v roce 1990, kdy byl předán zpět léčebně.

kostel Bohnice
Stav po opuštění armádou
Zaplněný kostel z kůru
Znovuvysvěcení kostela v r. 1993

Vliv na vývoj obce

Výstavba ústavu představovala pracovní příležitosti  pro budoucí personál i pro ty, kteří se přímo podíleli na stavbě.  Počet obyvatel  tak značně vzrostl. Zatímco v roce 1900 vykazovalo sčítání obyvatel 679 osob, po otevření ústavu jich v roce 1910 bylo evidováno již 2264 a o jedenáct let později 3150.

S přibývajícími obyvateli se rozrůstaly rodinné domy a vznikaly nové obchody a služby.

Ústav měl také vliv na rozvoj kulturního života v obci. V Divadle se od roku 1932 konala divadelní a hudební představení profesionálních souborů i souborů tvořených pacienty a personálem jako součást terapie. Po únoru 1948 byla činnost divadla zastavena. Znovu svůj provoz zahájilo v roce 1991 a rozšířilo svůj program o společenské a vzdělávací akce. V postranní budově byl později otevřen klub V. kolona, který nabízí koncerty, umělecké workshopy, projekce, výstavy, atd. Personál tvoří většinou klienti psychiatrické nemocnice.

Neopomenutelným přínosem pro Bohničany je nemocniční park, ve kterém jako by se při procházkách zpomalil čas a ztišil ruch velkoměsta.

Je třeba si uvědomit, že sídliště Bohnice bylo vystavěno až v 70. letech 20. století, a tak byl ústav přes 60 let stěžejním objektem obce a na vývoj původně malé vesnice za Prahou měl zásadní vliv.

Víte, kdy vznikl festival Mezi ploty?

Po listopadové revoluci zažila léčebna největší rozkvět a otevřela se veřejnosti. V roce 1990 byl založen festival Babí léto se záměrem seznámit veřejnost s poskytovanými službami. Dva roky nato vznikl festival Mezi ploty, původně jako jeho divadelní odnož. Postupně se jeho náplň rozšířila o koncerty, umělecké workshopy, přednášky z oblasti psychiatrie a jiné akce. Oba festivaly mají detabuizovat psychiatrické prostředí a stírat hranice mezi lidmi s duševním onemocněním a bez něj, mezi lidmi za plotem a před ním.

mezi ploty 2
Festival Mezi ploty r. 1995
mezi ploty 1
Koncert, r. 1992

Pamatujete si na “netopýra” před hlavním vchodem?

Jednalo se o autobusovou železobetonovou zastávku zastřešenou drátosklem na žlutých ocelových trubkách. Dílo připomínající netopýra s roztaženými křídly bylo postaveno v roce 1986 renomovaným architektem Vladem Miluničem (jedním z autorů Tančícího domu).  Umístěním na rozhraní sídliště a ústavu měla zastávka symbolizovat prostředníka mezi těmito dvěma světy.

Když byla v roce 1993 autobusová linka odkloněna jinam, stavba ztratila svůj původní význam, chátrala, a tak byla na žádost Psychiatrické léčebny v roce 2011 demontována.

Milunič spolu s arch. Janem Línkem stojí také za podobou Domova pro seniory Nová slunečnice v Čimicích.

Jak se měnila jména ústavu v průběhu let?

  • 1.

    …....... zemský ústav pro choromyslné v Bohnicích (1909-1947)
  • 2.

    Zemský …....... pro duševně a nervově choré v Praze VIII-Bohnicích (1947-1948)
  • 3.

    Léčebna pro …........ mozkové v Praze VIII-Bohnicích (1948)
  • 4.

    Státní …....... psychiatrická v Praze 8-Bohnicích (1948-1999)
  • 5.

    …......... léčebna Bohnice (1999-30. 6. 2013)
  • 6.

    Psychiatrická …....... Bohnice (od 1. 7. 2013)
Bohníček
Zobrazit řešení 1.

Královský

Zobrazit řešení 2.

ústav

Zobrazit řešení 3.

choroby

Zobrazit řešení 4.

léčebna

Zobrazit řešení 5.

Psychiatrická

Zobrazit řešení 6.

nemocnice

Použitá literatura a další zdroje

Textovou část připravila Mgr. Andrea Avramopulosová

Odborné konzultace: MUDr. Ivan David, Csc., Luboš Chlad, Dis.

Grafická úprava: Lucie Vavřinová

Realizováno – červen 2022

Použitá litratura

J. Tichý: Historie bohnické psychiatrie v letech 1903-2005.

A. Heveroch, A. Frabža: Zemské ústavy pro choromyslné, 1926, NA
Výpisky z Historie Bohnic, seps. Bedřichem Vytoušem
Architekura ČSR 2/89: „Netopýr a nebo snad jiná inspirace?”, H. Řepková

Archiv DPP

Fotografie – Archiv Psychiatrické nemocnice Bohnice

Další zdroje

Více informací o Psychiatrické nemocnici Bohnice naleznete na www.bohnice.cz