Vývoj obce
Stojíte na místě původního jádra obce Čimice, které na svahu severně nad rybníkem tvořilo několik statků a rolnických domků. Již od 16. století je zde kromě poplužního dvora a tvrze doložená existence dvou chalup – poddanských usedlostí. Zrušení čimického dvora a rozdělení jeho pozemků mezi čimické a chaberské osadníky v době josefínských reforem v letech 1783-1787 položilo základ vlastní obce.
Po zrušení vrchnostenské správy a zavedení obecní samosprávy v roce 1850 vytvořily jednu obec tři osady – Horní a Dolní Chabry a nejmenší Čimice. Kromě starosty byli voleni i dva místostarostové, kteří rozhodovali převážně o věcech hospodaření a majetku.
Po vzniku Československa zůstaly Čimice spojené s Chabry a patřily do okresu Praha -venkov (sousední Bohnice se v roce 1922 staly součástí Velké Prahy). Ke zrušení místního zastupitelstva došlo až v době protektorátu, jednotná obec byla přejmenována na Dolní Chabry.
Rozšíření poměrně kompaktního jádra obce nastartoval stavební boom v roce 1928, kdy se začalo s parcelací pozemků na výstavbu rodinných domů mimo rámec vlastní vsi a Čimice se za deset let rozrostly na obec o více než dvou stech popisných číslech. Prvorepubliková zástavba je lemována ulicemi k Ládví a Na Průhonu, severně od jádra obce ulicí Na Zámkách.
Nové obyvatelstvo tvořili především drobní řemeslníci a dělníci, dále zaměstnanci blízkého ústavu pro choromyslné, čemuž odpovídaly i jejich politické preference. Ve volbách do obecního zastupitelstva od roku 1923 vítězila KSČ, i volený starosta byl členem této strany.
I když se Čimice v meziválečném období vícekrát pokusily o odštěpení od Chaber, k oddělení a připojení k Praze došlo až pokynem shora v roce 1960. S tím souvisela i následná mohutná výstavba sídliště a navazující infrastruktury podle projektu architekta Ing. Bohumila Stuchlého. Hlavní stavební práce probíhaly ve dvou etapách mezi roky 1976 až 1986. Obchodní centrum Draháň bylo zprovozněno v roce 1990. Necitlivé socialistické výstavbě bohužel padlo za oběť historické jádro obce.
Rozvoj obce
| Rok | Počet domů | Počet obyvatel |
|---|---|---|
|
1564 |
2 grunty, dvůr |
|
|
1788 |
11 |
|
|
1843 |
18 |
64 |
|
1890 |
21 |
127 |
|
1921 |
35 |
265 |
|
1930 |
119 |
811 |
|
1940 |
269 |
1 692 |
|
1960 |
|
cca 1 200 |
|
1985 |
2 099 bytů |
6 977 |
|
2001 |
781 domů a 2 705 bytů |
6 828 |
|
2003 |
1006 |
6 828 |
Společenský a spolkový život
Sokol v Čimicích se zformoval v roce 1936 a svou činnost zahájil v hostinci u Pospíšilů, kde byla stálá tělocvičná místnost. Sokolové navázali na starší chaberskou i bohnickou jednotu, ve které původně cvičili, protože s narůstajícím počtem obyvatel Čimic již původní kapacity nestačily. Sokol se hned zapojil do společenského a kulturního života obce,ve spolupráci s místními hasiči organizoval loutkové i ochotnické divadlo, společenské, taneční zábavy a koncerty. Již v roce 1937 byl získán pozemek a začala příprava výstavby vlastní sokolovny. Čimický Sokol sdílel osud celorepublikové organizace – přežil zákaz činnosti a perzekuce v době 2. světové války, personální čistky a omezení veškeré společenské aktivity po roce 1948, následné období stagnace i oživení sportovní činnosti spojené s nárůstem členů, především žáků, v souvislosti s výstavbou čimického sídliště. V současnosti celá budova sokolovny prošla citlivou rekonstrukcí a činnost TJ Sokol Čimice zdárně pokračuje.
Hasiči
Velký požár postihl obec v r. 1890 a pomáhala ho hasit i bohnická a chaberská jednotka. Později získaly Čimice vlastní hasičskou stříkačku a ustanovily i místní sdružení dobrovolných hasičů. V roce 1938 byla na hasičskou zbrojnici upravena budova čp. 13, zbořena byla v 60. letech. Na fotce je vidět věž hasičárny, která byla přestavěna ze stodoly čp. 2 v akci Z r. 1961. Ve zbrojnici se také promítalo kino a hrála hudba, v zimě i k bruslení na rybníku.
Hospody
Ač Čimice neměly vlastní kostel ani školu, o hospody nouze nebyla. Nejstarší hospoda u Pospíšilů čp. 18 fungovala u rybníka již na konci 19. století. V roce 1932 byl přistavěn taneční sál a místo se stalo centrem všech zábav i veřejného života. Hospoda sloužila i jako volební místnost a debatní klub politických stran. Po vyvlastnění po roce 1948 hospoda nesla název Hostinec U rybníka. Původní štít s nápisem zanikl nedávno přestavbou na penzion (čínská restaurace a hotel Bambus zahrada). Na severní straně návsi v č.p. 21 fungovala od začátku 20. století hospoda u Vaňků a nejmladším hostincem byl hostinec u Knittlů v č.p. 33.
Ze schůze zastupitelstva, r. 1905
„Přípis ok. hejtm. v Karlíně, zda obec svoluje, by p. Fel. Vaňkovi, hostinskému v Čimicích uděleno bylo povolení ku provozování vedlejšího výčepu lihovin. V příčině té usneseno nenamítati ničeho proti tomu, by mohl jmenovaný hostinský hostům svým sklenkou likeru jemnějšího posloužiti, ovšem tím niketerak nepovoluje obec by tento každému, který schválně jen na kořalku přijde, posloužiti v každém množství, a tak vlastně poboční kořaleční obchod zaváděti“
Víte, že v ulici K Ládví (v místě, kde stojí Albert) byla úřadovna finanční stráže? Stála na tzv. potravní čáře – administrativní hranici, kde se vybírala daň za potraviny dovážené do Prahy. Daň vznikla v roce 1829 kolem velkých měst Rakouska-Uherska a zrušena byla v roce 1942. Domek zvaný akcíz tu byl zbourán, dochoval se např. v Kobylisích u konečné tramvaje nebo v Sedlci.
Až si půjdete prohlédnout ceduli v terénu, uvidíte navíc i konkrétní umístění jednotlivých objektů přímo v mapě. To abyste nezůstali koukat jenom na monitor počítače 🙂
Čp. 1
původní dvůr – panský statek a příslušící hospodářské budovy – si po jeho zrušení na konci 18. století rozdělilo více zájemců. První známý majitel je k roku 1788 Tomáš Janocha. Z doby majitele Františka Pěknice z přelomu 19. a 20. století pochází zpráva „o tajemné chodbě se studánkou ve sklepě, kterou majitel se svíčkou prošel, ale pak z opatrnosti vchod zazdít nechal“. Pověsti říkají, že chodba vedla do Bohnic, do Chaber nebo odbočovala přes Čimický háj až do Kobylis. Statek od r. 1912 vlastnila rodina Holasova a odstraněn byl v 2. polovině 80. let.
Čp. 2
původně hospodářská budova dvora, prvním majitelem byl v r. 1782 Václav Löfler. Od poloviny 19. století ho vlastnila rodina Bohuslavova. Budova s devíti bytovými jednotkami byla odstraněna v roce 1978.
Čp. 3
jedna ze dvou původních poddanských chalup, v r. 1654 připomínaná jako Soldátovský grunt. V roce 1788 chalupu získal Josef Schwab, který provdal dceru za Josefa Bohuslava z Hostivaře a jejich synové pak získali další usedlosti v Čimicích (č. 2 a 5). Po emigraci posledních majitelů po roce 1948 byla usedlost přidělena JZD Chabry, v budově byla ustájena prasata, koně a později dobytek. „Dvůr je rozblácený, teče po něm volně hnojůvka… okna a dveře jsou prohnilá a netěsní… znečištění studny je takové, že voda není vhodná ani pro napájení dobytka“ čteme ve zprávě hospodářského odboru v roce 1960. Neudržovaný objekt proto byl v následujícím roce odstraněn.
Čp. 4
druhá poddanská chalupa, zmiňovaná jako Štěpánovský grunt, byla po zrušení dvora největším statkem v obci. Od roku 1795 ji po více než sto let držel rod Kindlů. Bedřich Kindl, majitel od r. 1883, patřil k významným politicky i společensky činným občanům. Byl dlouholetým čimickým starostou, členem školní rady, podporovatelem kulturních spolků.
Po jeho smrti byl statek pronajímán, koncem třicátých let zde hospodařil František Kočí, který jako národní správce pak převzal i statek čp.3. Po roce 1948 přešel do užívání JZD Dolní Chabry s obdobnou péčí jako č.p. 3, později byl ve správě ČKD Dukla Karlín využíván jako sklad. Odstraněn byl kvůli výstavbě obchodního centra na přelomu let 1986/87.
Kaple
Jedinou památkou na starou čimickou náves je kaple sv. Jana Nepomuckého. Původní výklenková klasicistní kaple stávala v centru obce, při výstavbě obchodního centra byla zbořena a jako volná replika pak postavena na současném místě, již bez zvonu. Čimice patřily původně k prosecké farnosti, v roce 1870 byly přifařeny k Bohnicím.
Škola
Čimičtí školáci museli docházet za vzděláním do vedlejších obcí. V Dolních Chabrech byla vystavěna první škola v roce 1823 a kromě Čimic ji navštěvovaly i děti z Brnek, Zdib a Veltěže. Od roku 1868 byli čimičtí žáci odškoleni do Bohnic, kde ale pro ně již brzy nebylo místo. Plánovanou výstavbu nové školy v Chabrech zhatila 1. sv. válka a přesun žáků se odkládal dvacet let. Až v roce 1935, kdy ale chaberská škola stále nestála, byly pro potřeby výuky upraveny dvě provizorní učebny v bývalé truhlářské dílně Josefa Muchy v čp. 10 v Čimicích. Po dostavbě nové chaberské školy v roce 1942 se čimická „škola“ využívala jako mateřská školka a děti docházely do Chaber až do výstavby vlastní sídlištní školy. První budova základní školy byla otevřena v březnu 1981 a druhá v září 1982. Školka v čp. 10 fungovala do r. 1960, kdy byla otevřena nová budova (dnešní Centrum pro rodinu Osmička a školka Tři údolí).