Stezka Bohnice Čimice Trója
Barokních statků bylo na návsi více, do dnešních dob se nejlépe zachoval statek Vraných (Antonín Vraný byl kolem roku 1840 rychtářem, Karel Vraný od r. 1900 starostou). Dnes se tu můžete zapojit do aktivit nabízených spolkem Bohnice žijí.
Kostel sv. Petra a Pavla byl založen už v roce 1158, o čemž podává svědectví tzv. autentika – dokument z pera vyšehradského kanovníka Gervasia o vysvěcení kostela za přítomnosti českého krále Vladislava I. a jeho manželky Jitky.
Architekt Václav Havránek dostal koncem 60. let lákavý úkol – na velké mírně svažité a k západu skloněné stráni postavit sídliště pro 30 000 obyvatel. Dnes jsou Bohnice jednou z nejoblíbenějších sídlištních adres. Víte který dům je nejstarší, který nejdelší a který má dokonce svůj vlastní volební okrsek?
Víte, že věž secesního kostela sv. Václava v léčebně měla být za 2. sv. války zbořena, jelikož byla velmi dobrým orientačním bodem? Víte, že se v léčebně ukrývali fiktivní pacienti, ve skutečnosti odvážlivci zapojení do krytí atentátníků na říšského protektora? Odhalil tuto skutečnost příslušník SA Johan Jurek, který byl tou dobou správcem léčebny?
Kostel má půdorys latinského kříže, hlavní loď je 5 metrů široká a 9 metrů dlouhá. Všechny klenby, charakteristické nízké placky, pocházejí z doby poslední velké přestavby v roce 1805. Na pravé straně je k presbytáři připojena sakristie a k předsíni točité schodiště vedoucí na kruchtu s varhanami. Na stavbě převládají malebné architektonické prvky baroka.
Farní kronika zaznamenala existenci několika dnes nedochovaných staveb přináležejících původnímu kostelu – kostnici, zvonici a předsíň kostela (tzv. sínec).
Protokol z vizitace bohnické farnosti pražským arcijáhnem Pavlem z Janovic z března 1380 uvádí, že ve farním kostele se nacházel jeden pozlacený stříbrný pohár, jeden starý misál, tři ornáty, jedna konvice atd.
Pro hlavní oltář sv. Petra a Pavla namaloval roce 1807 obrazy světců Josef Bergler. |Jeho dílem je i obraz nad vchodem do sakristie – Ukřižovaný.
Před rokem 1744 byl postaven na straně sakristie druhý oltář, zasvěcený Panně Marii. František Neffe, držitel vinice Lísek a “U třech králků”, a jeho žena Eleonora věnovali kostelu sošky Panny Marie Altottingské, dílo umělecky hodnotné, zachované v kostele dodnes včetně korunky a žezla.
V polovině 20. století prošel interiér bohnického kostela zásadní rekonstrukcí. Akademická malířka Vilma Vrbová-Kotrbová se svým manželem Františkem Kotrbou vytvořili nový působivý interiér harmonickým spojením starších a moderních uměleckých prvků výzdoby.
Třetí oltář sv. Kříže pod kazatelnou vytvořil František Kotrba s použitím starších plastik.
Jesličky vystavované ve vánočním čase vytvořila v letech 1953-1954 Vilma Vrbová-Kotrbová.
Během posledních oprav interiéru Karel Stádník zrestauroval řadu soch, po jeho smrti v roce 2011v započatých pracech na Mariánském oltáři a kazatelně pokračovali jeho synové.
Kostel sv. Petra a Pavla v Bohnicích byl pro svou kulturní a historickou hodnotu prohlášen kulturní památkou České republiky
Výstavba administrativní budovy, kostela Sv. Václava i vil pro lékaře a úředníky byla svěřena významnému architektu Václavu Roštlapilovi (1856-1930). Bohnickým stavbám předcházely v autorově tvorbě Strakova akademie (1896), dnešní sídlo vlády ČR, a Akademie výtvarných umění na Letné (1903).
Právě tyto stavby se staly předlohou pro podobu ústřední budovy z roku 1909, v níž Roštlapil smísil neobaroko s prvky secese. Na mozaice štítu je vyobrazena žena, která ukazuje nemocnému cestu do chráněného prostředí ústavu. V administrativní budově od počátku sídlí vedení nemocnice, kanceláře administrativně technického úseku a ústavní lékárna.
Pro pozdější Roštlapilovu tvorbu je příznačná střídmost a čistota stylu. Právě z tohoto období pochází ústavní kostel sv. Václava (1916). Divadlo z roku 1926 bylo dlouho připisováno stejnému autorovi, dnes se ale uvažuje spíše o architektu Josefu Dvořákovi. O těchto i dalších stavbách se dozvíte více na panelu č. 6, který stojí blízko kostela sv. Václava.
V roce 1905 stavební kancelář pod vedením ing. Václava Hellera a arch. Václava Roštlapila zahájila výstavbu komplexu budov, jemuž dala secesní ráz. Areál byl otevřen v roce 1909, další stavební práce přerušila první světová válka, některé pavilony byly využity jako lazarety. Za války byl dokončen pouze kostel sv. Václava. Další budovy byly dokončeny v roce 1924, divadlo až v roce 1932.
Ústav také zajišťoval ubytování pro personál – poblíž administrativní budovy se nacházely vily ředitele, správce i lékařů. Další obytné domy byly postaveny mezi léčebnou a Čimickým hájem, ty v současnosti slouží zaměstnancům a klientům jako alternativní bydlení.
Objekt je zasazen do rozsáhlého parku ve francouzském a anglickému stylu. Ke každému pavilonu byla navržena vlastní zahrada.
Při stavbě pavilonů a při budování krytů v rámci příprav na druhou světovou válku byly objeveny předměty z pravěku.
Celý areál je chráněnou kulturní památkou.
Impozantní secesní stavba od architekta Roštlapila začala vznikat v prosinci 1914. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1916 a podíleli se na ní také váleční zajatci. O tři roky později se kostel dočkal svého vysvěcení. Na výzdobě kostela se podílela řada umělců: autorem hlavního oltáře a nástěnných fresek byl Jakub Obrovský, vstupní portál a výzdobu interiéru vytvořil Celda Klouček, z vnějšku nalezneme obrazy Jindřicha Hlavína z glazovaných dlaždic.
Věž zakončená měděnou bání dosahuje výšky 55 metrů a koncem 2. svět. války jí hrozilo zbourání. Nacisté se totiž obávali, že bude sloužit jako orientační bod pro spojenecké bombardéry, nakonec však od plánu ustoupili. Takové štěstí neměl interiér kostela, který byl zničen nebo převezen například do kostela sv. Vojtěcha v Libni. Od roku 1951 totiž kostel sv. Václava stejně jako část areálu ústavu obsadila armáda a později se z něj stalo skladiště. Po sametové revoluci započala obnova a kostel se dočkal nového interiéru. K opětovnému vysvěcení došlo v roce 1993.
Stavbu se secesní výzdobou navrhl architekt Václav Roštlapil, kolaudace proběhla roku 1910. Štít zdobí mozaika od akad. malíře Františka Urbana, na níž ženská postava ukazuje nemocným cestu do léčebny. V budově se původně nacházely například telefonní centrála, knihovna a místnosti pro příjem a návštěvy pacientů, dodnes slouží jako sídlo ředitelství a lékárna. Součástí objektu je také konferenční sál.
Během 1. sv. války byl dokončen kostel sv. Václava, ostatní výstavba se zastavila. Až s příchodem nové republiky vyrostlo do roku 1924 v jihozápadní části areálu dalších 8 pavilonů, z nichž se stalo zemské sanatorium pro movitější pacienty. Ti mohli mít například vlastní zařízení pokojů a lepší stravu, k dispozici jim byly také tenisové kurty a knihovna. Sanatorium nakonec ještě doplnilo ústavní divadlo dokončené roku 1932. Celkový počet lůžek ústavu tehdy dosáhl 1 986.
Na projekt nového pavilonového Ústavu pro choromyslné v Bohnicích proběhl konkurz v roce 1904. První cenu získal návrh Václava Hellera, na druhém místě skončil návrh Václava Roštlapila. Vedení projektu bylo svěřeno V. Hellerovi, podle návrhu V. Roštlapila vznikly kostel sv. Václava, hlavní administrativní budova a vily pro lékaře. Jako první se začala u Vltavy stavět čerpací stanice na vodu, od roku 1906 pak vzniklo prvních 6 pavilonů, tzv. kolonie pro práceschopné, a 4 domy pro zaměstnance. Do roku 1912 stálo celkem 28 léčebných pavilonů a provozní objekty, administrativní budova i areál statku.