Stojíte před Zámeckou roklí. Jedná se o jednu z mnoha roklí, které zde vybíhají z koryta řeky Vltavy. V okolí se po staletí nacházely především viniční usedlosti. V průběhu devatenáctého století se údolí Vltavy stávalo také oblíbenou destinací pro výlety pražských měšťanů. To bylo umožněno především díky železnici, která byla vybudována na levém břehu a zprovozněna v roce 1850. Dvě desetiletí poté se však dosavadní poklidný charakter lokality zásadně změnil, neboť si místo vyhlídla hamburská firma pro stavbu závodu na výrobu technologické novinky, která právě v této době začala dobývat svět – dynamitu. Firma se jmenovala po svém zakladateli – Alfred Nobel & Co.
Hospodářsko-společenská situace 1850 - 1870
Pro správné pochopení situace je třeba uvést, že se jedná o období, kdy se bouřlivě rozvíjejí mnohé obory lidského konání, dochází k ohromným pokrokům v lidském vědění, budování železnice významně ulehčuje přepravu zboží i osob. Díky nově nabytým politickým a společenským svobodám, vybojovaným v revoluci 1848 a po pádu neoabsolutismu v roce 1859, se lidé sdružují do nejrůznějších spolků, např. v roce 1862 byl založen pražský Sokol, občanům bylo umožněno si volit vlastní samosprávu a starosty na úrovni obcí a okresů atd., to vše na pozadí boje mezi česky a německy hovořící společností. Pro založení dynamitky se zdají být obzvlášť určující dvě události:
Zrušení roboty
Nejdůležitějším úspěchem revolučního roku 1848 bylo bezesporu zrušení robotní povinnosti. Tento osvobozující krok umožnil obyvatelstvu poprvé zcela svobodně hledat zaměstnání. Dochází ke zvýšení již tehdy značného odlivu obyvatelstva ze zemědělství do nově vznikajícího průmyslu, ten však není schopen absorbovat tak velké množství pracovní síly. Společně s velkou porodností to způsobí dlouhodobý přetlak na trhu práce a mnoho lidí je ochotno být zaměstnáno za jakýchkoliv podmínek.
Živnostenský zákon
Potlačení revoluce 1848 a dočasný návrat k absolutismu vedl k omezení politických svobod, ovšem i neoabsolutistická vláda měla zájem na ekonomické liberalizaci za účelem zvýšení hospodářské síly státu. Výsledkem byl velmi pokrokový živnostenský řád z roku 1859, který garantoval svobodný rozvoj podnikání v Rakousko-Uhersku. I díky němu byla umožněna ohromná vlna zakládání nových průmyslových podniků a bank na přelomu 60. a 70. let, kterou utnul až krach na Vídeňské burze v roce 1873.
Kam s ní?
Místo pro výstavbu nové továrny bylo potřeba pečlivě zvolit, aby případný výbuch neohrozil okolní zástavbu. Z logistických důvodů bylo ale preferováno umístění v nejbližším okolí města, pokud možno poblíž železnice. Nejdříve bylo prozkoumáváno okolí Drahanského mlýna. Zde však firma v březnu 1870 narazila na odpor místních zemědělců a jejich samosprávy. Další volba tedy padla na Zámeckou rokli.
Obtíže před výstavbou
I v případě Zámecké rokle došlo k velkému odporu místních obyvatel. Firma Alfred Nobel & Co. tedy svěřila plnou moc pražskému obchodníkovi Augustu Schramovi, který již zastával pozici výhradního distributora dynamitu v Čechách a orientoval se v místním podnikatelském prostředí. Proti projektu vystoupili i silní oponenti, především provozovatel zmiňované železnice, který se bál o bezpečnost vlaků. Celá výstavba totiž probíhala v atmosféře roku 1870, kdy téměř každý týden proběhl novinami článek o výbuchu dynamitu někde v Evropě. Je dnes poměrně těžké vcítit se do tehdejší doby, ale je důležité si uvědomit, že skutečná síla moderních trhavin nebyla veřejnosti vůbec známa a vyvolávala v ní značné obavy. Ke schválení projektu přesto nakonec došlo a na konci léta 1870 továrna začala s výrobou. Továrna v Zámcích se tak stala vůbec první továrnou na dynamit v Rakousko-Uhersku a byla teprve šestou takovou továrnou na světě. O urychlení výstavby a získání nezbytné živnostenské koncese na jaře 1870 se zasazoval i samotný Alfred Nobel. Je možné, že se účastnil jednání přímo v Praze. Konkrétnější informace ovšem nejsou známy. Ke schválení projektu přesto nakonec došlo a na konci léta 1870 se započalo s výrobou. Továrna v Zámcích se tak stala vůbec první továrnou na dynamit v Rakousku-Uhersku a byla teprve šestým takovým místem na světě.
Zde Vložte Text Nadpisu
Dříve než dynamit se pro trhačské práce používal nitroglycerin, byl však příliš nestálý a nepředvídatelně třaskavý. Mnoho států práci s ním zakázalo. I Nobel byl prý nucen přesunout svou laboratoř na loď kotvící na jezeře Mälaren. A nakonec se mu po mnoha pokusech povedlo získat tvarovatelnou hmotu, se kterou bylo možné manipulovat relativně bezpečně, dynamit.
Neštěstí v továrně
Bohužel se brzy naplnily obavy z výbuchu dynamitu, neboť s odstupem pouhých dvou měsíců dynamitka na přelomu let 1870/1871 hned dvakrát za sebou explodovala. Oba výbuchy si dohromady vyžádaly život 15 zaměstnanců továrny, z většiny velmi mladých dělníků z okolních vesnic. Nejmladšímu Václavu Brožkovi z Bohnic bylo pouhých 16 let. Tragédie vyvolaly opětovnou reakci místních, kteří se neúspěšně snažili získat úřední rozhodnutí pro uzavření továrny. Sepsali petici, kterou zaslali českému místodržitelství a i příslušnému ministerstvu ve Vídni. Zároveň před trestním soudem stanul i ředitel továrny František Zábranský, ale příčina exploze byla nakonec přisouzena neopatrnosti jednoho z dělníků. V následujících letech a desetiletích došlo v dynamitce k dalším výbuchům. Naštěstí již ale neměly tak velké množství obětí.
Vztah vedení továrny s obcí a dělnictvem
Vedení firmy se snažilo udržovat přátelské vztahy s obcí Bohnice. Pravidelně věnovalo menší finanční obnosy na dobročiné účely v obci, např. při 25. výročí založení továrny darovalo 100 zlatých místním chudým. Dělníci měli rovněž přístup k tehdy ne samozřejmým sociálním výhodám, v roce 1887 byla kupříkladu postavena závodní jídelna a osm bytů, ovšem z dlouhodobého pohledu ke zlepšování pracovních podmínek docházelo pouze pozvolna. O práci v dynamitce byl mezi obyvatelstvem poměrně zájem, najít nové pracovníky netrvalo nikdy příliš dlouho.
Dynamit
Dobový tisk pečlivě zaznamenával události, ke kterým v dynamitce docházelo – seriózní česky psané Národní listy přinášely v rubrice Denní zprávy poměrně objektivní informace, nejrůznější humoristické plátky a rubriky si příliš servítky nebraly. Text vlevo je inzerát z Národních listů na podporu prodeje uveřejněný již v klidnějším období 4. července 1871. Mnoho informací lze nalézt i v obecní kronice – Pamětní knize obce Bohnické.
Období rozvoje - do roku 1918
Po prvních složitých letech čekal dynamitku relativně stabilní vývoj. Mimo jiné došlo ke zlepšení bezpečnosti práce a to především díky modernější konstrukci zcela nově postavených výrobních prostor. Nadále se zvětšovalo množství vyrobeného dynamitu. Z původních 150 tun v roce 1871 na 300 tun v roce 1885, vrcholu 500 tun ročně bylo dosaženo na počátku 20. století. Zámecká továrna nicméně přestala být unikátní kvůli zakládání dalších závodů na dynamit v habsburské monarchii, především daleko většího v Prešpurku (Bratislavě), otevřeného v roce 1873. Chybějící přímé napojení na železnici a nemožnost další expanze ve stísněném údolí byly nepřekonatelnými překážkami, kvůli kterým se provoz bohnické dynamitky stal ekonomicky neperspektivním. Po vzniku Československé republiky byla výroba dynamitu jako strategické suroviny umístěna do vznikající semtínské továrny u Pardubic, která získala výhradní státní monopol na výrobu výbušných látek.
Období změn
Po první světové válce firma Dynamit Nobel prostor továrny nejdříve pronajala a později i prodala konstruktérovi Františku Janečkovi (zakladateli značky Jawa), který zde v roce 1923 začal plnit granáty vz. 21 pro Československou armádu. Státní zakázky však ve druhé polovině dvacátých let skončily a závod znovu hledal využití. Později se zde zhotovovaly např. kancelářské potřeby pod značkou Gamma. Zbrojní výroba se sem vrátila za druhé světové války. V období socialismu se v továrních prostorách vyráběla mj. zábavní pyrotechnika. Naposledy se dynamitka uzavřela v roce 1994.
Šrámovka – efektivní využití odpadů z dynamitky
Za pozornost stojí také příběh již zmíněného Augusta Schrama, který se podílel na zakládání dynamitky. Dostal nápad, jak zužitkovat přebytečné kyseliny, vzniklé při výrobě dynamitu, které se do té doby odváděly do Vltavy. Rozhodl se o pár set metrů jižněji postavit chemickou továrnu, kde se tyto kyseliny využívaly pro výrobu umělých hnojiv, především superfosfátu. S výrobou pravděpodobně započal již v roce 1871, i když oficiální povolení získal až v roce 1874. Z jeho podnikání vznikla firma A. Schram, která zůstala pod majetkovou kontrolou rodiny Schramů až do roku 1945. Kromě zdejšího závodu firma založila také továrnu v Poštorné u Břeclavi (dnešní Fosfa) a v Lovosicích (dnešní Lovochemie).
Významné osobnosti spjaté s dynamitkou
Alfred Nobel (1833-1896)
Narodil se ve Stockholmu ve Švédsku do rodiny průmyslníka, ale velkou část mládí prožil také v Rusku, kde jeho otec podnikal ve zbrojním průmyslu. Dlouhá léta rovněž strávil na studijních cestách po USA. Měl tři bratry, ale nejmladší z nich, Emil, zahynul při explozi v rodinné továrně. Tehdy se Alfred rozhodl učinit výrobu bezpečnější. V roce 1867 si nechal patentovat výrobu dynamitu, který vznikl smícháním tekutého nitroglycerínu s křemelinou. Podílel se na výstavbě 90 továren na výrobu dynamitu ve 20 státech, vlastnil 355 patentů a získal díky svému podnikání obrovský majetek.
Raimund Ballabene (1850-1933)
Na doporučení prof. Gintla vstoupil tento mladý chemik v roce 1871 do služeb Nobelova koncernu, a sice jako laborant v Zámcích. Velmi rychle začal zastávat zodpovědnější pozice po celé Evropě, stal se ředitelem závodu v Prešpurku (Bratislavě). Do Zámků se vrátil v roce 1906, kde až do své smrti v roce 1933 obýval tovární vilu.
Isidor Trauzl (1840-1929)
Do dynamitky v Zámcích se poprvé dostal z pozice setníka rakouské armády, který měl dohlédnout na bezproblémovou výrobu vojensky významného dynamitu. Pomohl se zásadním zlepšením bezpečnostních postupů po tragických výbuších z přelomu let 1870/1871. Jeho schopnosti rozeznalo i vedení firmy, které ho zaměstnalo a Trauzl stoupal ve firemní hierarchii až na místo ředitele všech továren v Rakousko-Uhersku.
Wilhelm Gintl (1843-1908)
Profesor chemie na Německé vysoké škole technické v Praze, který byl pověřen státním dohledem nad továrnou. Ve všech úředních řízeních spjatých s dynamitkou dodával odborné posudky, zároveň měl vřelé vztahy s firmou Alfred Nobel & Co. i s Augustem Schramem.
Proč je po Alfredu Nobelovi pojmenovaná Nobelova cena?
Když v roce 1888 zemřel Nobelův bratr Ludvig, mnoho novin omylem vydalo nekrolog Alfreda, ve kterých byl označován jako „obchodník se smrtí“. Ten byl zhrozen, že by se měl tímto způsobem po své skutečné smrti zapsat do historie, a tak se ve své závěti rozhodl darovat většinu svého obrovského jmění do fondu, z něhož bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě. Finanční ocenění k ceně je vypláceno z úroků z uložených peněz. Poprvé byla Nobelova cena udělena v roce 1901, od roku 1968 se uděluje i v oboru ekonomie. Dnes je Nobelova cena považována za nejvyšší ocenění, kterého může umělec, vědec nebo státník dosáhnout.