Velký třesk, rozpínání vesmíru, vznik Sluneční soustavy, bouřlivé období „novorozené“ planety Země, posuny kontinentů, vznik oceánů a moří, horotvorné procesy. To všechno čas od času slýcháme a každý z nás má asi nějakou představu, o co se jedná. Ale umíme si představit, že výsledkem všech těchto procesů je i místo, na kterém právě stojíme?
SOPEČNÁ ČINNOST
Jádro planety Země je žhavé a jeho obrovská energie se na povrchu projevuje sopečnou činností. Prasklinami v zemské kůře se extrémně horké magma, směs roztavených hornin a plynů, dere až na povrch, a tak utváří krajinu.
SOPKY NA ÚZEMÍ ČR
Ačkoli to dnes není na první pohled patrné, i území České republiky bylo formováno sopečnou činností. Nejmladší sopky byly činné (tedy chrlily lávu) ještě na počátku čtvrtohor. I hora Říp, kterou můžeme z Bohnic vidět, je pozůstatek třetihorní sopky. Ještě bližší, ale méně známá stopa sopečné činnosti, je pahorek Kopeč u Odoleny Vody, sotva 20 km odtud. Návrší je tvořeno čedičem, což je ztuhlá láva z vývěru sopky. Umíte vyjmenovat i další pozůstatky sopečné činnosti, které můžeme vidět na území ČR?
MÍSTNÍ NÁZVY
odrážejí geologickou historii území, aniž si to uvědomujeme. Naši předci pozorovali přírodu, aby mohli využívat přírodní zdroje ke svému přežití. Aby se orientovali v krajině, dávali místům jména, která často vznikala spontánně.
V ulici „Na pískovně“ se těžil písek pro stavbu Bohnické léčebny. Prostor po vytěženém písku je dnes využíván jako sportoviště.
Na Pentlovce bývala cihelna a říkalo se tam „Na hliníku“, což je místo, kde se těží „hlína“, surovina na výrobu cihel.
Název „Velká skála“ upozorňuje na to, že se jedná o jeden z nejvyšších skalnatých bodů v okolí.
EROZE
je přirozený proces rozrušování zemského povrchu a přenášení uvolněných materiálů. Hlavní faktory, které způsobují erozi, jsou: teplota, voda, vítr a živé organismy.
KŘEMENCE neboli BULIŽNÍKY
jsou nejtvrdšími horninami na území Prahy. Vznikaly jako usazeniny v místech horkých podmořských pramenů spojených s podmořskou sopečnou činností v době starohor. Velmi tvrdý buližník odolával erozi a proto dnes můžeme vidět téměř souvislý skalnatý hřeben buližníku od vrchu Ládví, přes Čimický háj a Velkou skálu, který na levém břehu Vltavy pokračuje vrchem Suchdol (na mapě vyznačen žlutě).
USAZENINY neboli SEDIMENTY
Zvětralé části povrchu jsou odnášeny nejčastěji vodou. V klidnějších místech (v tůních nebo na mořském dně) se usazují v podobě sypkých usazenin. Jejich zpevněním pak vznikly slepence, pískovce, prachovce a jílovce. Ve čtvrtohorách, v dobách ledových, bylo málo srážek, a proto byl netypicky výrazný i větrný odnos. Na severní straně skalnatého hřebenu Ládví – Čimický háj – Velká Skála – Suchdol bylo v té době závětří, ve kterém se usadily mocné „závěje“ spraší. Právě naváté spraše se staly základem úrodné zemědělské půdy, která dala našim předkům možnost usadit se, vybudovat zemědělství a s ním první lidské civilizace.
ČLOVĚK
Z geologického hlediska člověk ovlivňuje povrch planety velice krátkou dobu, ovšem výrazným způsobem přizpůsobuje krajinu svým potřebám.
Ve starší době kamenné lovci využívali vyvýšené skály jako pozorovatelny při lovu zvěře a dočasné tábořiště. Důkazy k tomu byly nalezeny na vrchu Ládví.
Úrodné sprašové půdy a dostatek pitné vody byly hlavními předpoklady, aby se zde usadili první zemědělci už v mladší době kamenné. Oblast Bohnic a Čimic je od té doby nepřetržitě obydlená, o čemž svědčí archeologické nálezy.
Dalším významným zásahem do krajiny byla výstavba bohnického sídliště v 70. letech 20. století. Úrodná pole se změnila ve staveniště a do oblasti se přistěhovalo velké množství lidí. To vedlo k nadměrné návštěvnosti okolní přírody a její částečné devastaci.
STAROHORY
(před 2 500-539 mil. let)
Vznikaly zárodky dnešních kontinentů. Území Čech se v té době pravděpodobně nacházelo na jižní polokouli, a to na mořském dně. Poblíž vývěrů podmořských horkých pramenů vznikaly buližníky. Život v chladném moři představovaly jednobuněčné organismy (jejich mikroskopické zkameněliny byly objeveny v místních buližnících).
KADOMSKÉ VRÁSNĚNÍ
probíhalo před 550 mil. let, na konci starohor, v souvislosti s pohybem kontinentů. V oblasti, kde se kontinentální desky přibližovaly a srážely, docházelo k vyzdvižení pohoří a následnému ústupu moře. Do současnosti se kadomská pohoří nezachovala, během dlouhé geologické historie byla obroušena erozí. Dodnes ale tvoří základ Českého masivu i celé Evropy.
PRVOHORY
(před 539-252 mil. let)
Území Čech se zvolna posouvalo na sever, pokleslo a znovu bylo zaplaveno mořem na dalších 125 mil. let. Moře tvořilo asi 120 km široký průliv mezi Plzní a Železnými horami. Velká skála se ocitla pod hladinou moře. Z té doby pocházejí usazeniny jako břidlice, pískovce a vápence.
VARISKÉ VRÁSNĚNÍ
asi před 370 mil. let se opět oblast Evropy začala zvedat, moře ustoupilo a krajina byla vystavena vlivům eroze dalších 270 mil. let. Společné působení vody, větru a měnících se teplot odplavilo měkčí materiály a vypreparovalo buližníkové ostrůvky z prvohorních usazenin.
DRUHOHORY
(před 252-66 mil.let)
Moře se vrátilo potřetí na území dnešní Prahy asi před 98 mil. let., v období pozdní křídy. Velká skála, Ládví a další skalní útvary se staly součástí souostroví malých ostrůvků, o které se tříštil mořský příboj.
MOŘSKÝ PŘÍBOJ
rovněž velmi významně formoval území kolem nás. Jeho vliv je dodnes vidět na přírodní památce Ládví, kde vlny druhohorního moře vymlely do skalnatých útesů prohlubně, ve kterých se usadily příbojem omleté buližníkové valouny. Dále od útesů (celá oblast Kobylis, Bohnic a Čimic) se usazovaly hrubozrnné nazelenalé pískovce. Později hladina moře ještě stoupla, ostrůvky buližníku se ponořily pod hladinu, a v oblasti se usazovaly prachovité slínovce „opuky“ (např. severovýchodně od Velké Skály).
TŘETIHORY
(před 66-2,6 mil.let)
Vlivem vyzvednutí kontinentu před více než 80 miliony let moře opět ustoupilo z území Prahy. Tentokrát nebyl tento proces provázen vrásněním. Pražská kotlina byla na konci třetihor (před 4-5 mil. let) mnohem mělčí a rozlehlejší. Navíc byla bez souvislých lesů a řeka v ní často měnila koryto.
Tou řekou však byla Berounka, v té době hlavní česká řeka. Prahou protékala z jihu na sever a území dnešního města opouštěla v sedle mezi Ďáblickým a Čimickým hájem, v úrovni Kobyliské vozovny, a tekla dále na sever. Labe, v té době méně významná řeka, se vlévalo do Berounky o 200 m dále. Vltava byla v té době malou říčkou, která se vlévala do Berounky kousek od jejich dnešního soutoku. Vlivem zvedání evropské kontinentální desky se vodní poměry změnily. Vltava se stala mohutnější a začala si razit cestu od Šumavy skrz Prahu na sever.
ČTVRTOHORY
(před 2,6 mil. let až doposud)
Období čtvrtohor trvalo v rámci celé historie Země „jen“ 2,6 mil. let (a trvá dodnes), přesto v něm došlo k nejzásadnějším změnám na území Pražské kotliny. Střídaly se doby ledové a meziledové, tedy statisíce let střídání teplot, usazování a eroze. Usazeniny štěrků a písků vytvořily ve čtvrtohorách celkem 11 výrazných teras, podle toho můžeme usuzovat, že proběhlo 11 dob ledových a meziledových. Zbytky jedné z nich, Suchdolské terasy, jsou dodnes součástí Velké skály. Lze je vidět i na vyhlídce Podhoří, kde leží množství hladce opracovaných valounků křemene a dalších naplavených hornin velmi odlišných od hornin utvářejících podloží v této oblasti.
VLTAVA
Na počátku čtvrtohor se Vltava klikatila mělkým údolím na úrovni Velké skály. To znamená, že právě teď stojíte na dně pravěké Vltavy. V dobách meziledových si Vltava postupně vymlela své dnešní koryto. Tvrdé buližníkové skály odolávaly erozi a řeka si našla snazší cestu, posunula se na západ a prorazila 100 m hluboký kaňon mezi Suchdolem a Bohnicemi.
DOBA LEDOVÁ
V dobách ledových byla většina vody vázána v ledovcích a na kontinentu Evropa panovalo velmi suché a chladné podnebí. Silný vítr unášel velké množství prachu. Usazené spraše se staly základem zemědělsky úrodné půdy v této oblasti.
DOBA MEZILEDOVÁ
Po oteplení docházelo k tání ledovců a silným srážkám. Prudké proudy vody erodovaly krajinu. Tak vznikly strmé rokle a svahy, které dnes vidíme v Troji, Bohnicích a Čimicích. I např. Bohnický potok, který je dnes jen nevýrazným potůčkem, v průběhu čtvrtohor vyhloubil Bohnické údolí.
Použitá literatura a další zdroje
Textová část: Ing. Martina Šichová
Odborná spolupráce: RNDr. Boris Ekrt
Grafické zpracování: Miki Mára
Použitá literatura
ZO ČSOP Křivatec, série publikací Chráněná území Prahy 8 (2006-2013),
Lutovský, Smejtek a kol.: Pravěká Praha, 2005,
Semotanová a kol: Ottův historický atlas Praha, 2015,
Wikipedia, Google mapy
Realizace –červen 2022