Stezka Bohnice Čimice Trója
Barokních statků bylo na návsi více, do dnešních dob se nejlépe zachoval statek Vraných (Antonín Vraný byl kolem roku 1840 rychtářem, Karel Vraný od r. 1900 starostou). Dnes se tu můžete zapojit do aktivit nabízených spolkem Bohnice žijí.
Díky výnosu krále Karla IV. i zde vznikaly vinice a v pozdějších dobách i viniční usedlosti.
Podíváme se, které se zachovaly až do dnešních dnů, a kde vlastně stávaly – Popelářka, Sklenářka, Tříkrálka, Vavrouška, Pazderka…
Anglický rod Osbornů se stal po roce 1820 nejvýznamnějším vlastníkem pozemků v Bohnicích, členové rodu sídlili v bohnickém zámečku, v tzv. horním dvoru. Velkou měrou přispěli k rozvoji obce a jejich domy se staly prvním sídlem nově budované léčebny.
Kostel má půdorys latinského kříže, hlavní loď je 5 metrů široká a 9 metrů dlouhá. Všechny klenby, charakteristické nízké placky, pocházejí z doby poslední velké přestavby v roce 1805. Na pravé straně je k presbytáři připojena sakristie a k předsíni točité schodiště vedoucí na kruchtu s varhanami. Na stavbě převládají malebné architektonické prvky baroka.
Farní kronika zaznamenala existenci několika dnes nedochovaných staveb přináležejících původnímu kostelu – kostnici, zvonici a předsíň kostela (tzv. sínec).
Protokol z vizitace bohnické farnosti pražským arcijáhnem Pavlem z Janovic z března 1380 uvádí, že ve farním kostele se nacházel jeden pozlacený stříbrný pohár, jeden starý misál, tři ornáty, jedna konvice atd.
Pro hlavní oltář sv. Petra a Pavla namaloval roce 1807 obrazy světců Josef Bergler. |Jeho dílem je i obraz nad vchodem do sakristie – Ukřižovaný.
Před rokem 1744 byl postaven na straně sakristie druhý oltář, zasvěcený Panně Marii. František Neffe, držitel vinice Lísek a “U třech králků”, a jeho žena Eleonora věnovali kostelu sošky Panny Marie Altottingské, dílo umělecky hodnotné, zachované v kostele dodnes včetně korunky a žezla.
V polovině 20. století prošel interiér bohnického kostela zásadní rekonstrukcí. Akademická malířka Vilma Vrbová-Kotrbová se svým manželem Františkem Kotrbou vytvořili nový působivý interiér harmonickým spojením starších a moderních uměleckých prvků výzdoby.
Třetí oltář sv. Kříže pod kazatelnou vytvořil František Kotrba s použitím starších plastik.
Jesličky vystavované ve vánočním čase vytvořila v letech 1953-1954 Vilma Vrbová-Kotrbová.
Během posledních oprav interiéru Karel Stádník zrestauroval řadu soch, po jeho smrti v roce 2011v započatých pracech na Mariánském oltáři a kazatelně pokračovali jeho synové.
Kostel sv. Petra a Pavla v Bohnicích byl pro svou kulturní a historickou hodnotu prohlášen kulturní památkou České republiky
původně hospodářská budova dvora, prvním majitelem byl v r. 1782 Václav Löfler. Od poloviny 19. století ho vlastnila rodina Bohuslavova. Budova s devíti bytovými jednotkami byla odstraněna v roce 1978.
druhá poddanská chalupa, zmiňovaná jako Štěpánovský grunt, byla po zrušení dvora největším statkem v obci. Od roku 1795 ji po více než sto let držel rod Kindlů. Bedřich Kindl, majitel od r. 1883, patřil k významným politicky i společensky činným občanům. Byl dlouholetým čimickým starostou, členem školní rady, podporovatelem kulturních spolků.
Po jeho smrti byl statek pronajímán, koncem třicátých let zde hospodařil František Kočí, který jako národní správce pak převzal i statek čp.3. Po roce 1948 přešel do užívání JZD Dolní Chabry s obdobnou péčí jako č.p. 3, později byl ve správě ČKD Dukla Karlín využíván jako sklad. Odstraněn byl kvůli výstavbě obchodního centra na přelomu let 1986/87.
jedna ze dvou původních poddanských chalup, v r. 1654 připomínaná jako Soldátovský grunt. V roce 1788 chalupu získal Josef Schwab, který provdal dceru za Josefa Bohuslava z Hostivaře a jejich synové pak získali další usedlosti v Čimicích (č. 2 a 5). Po emigraci posledních majitelů po roce 1948 byla usedlost přidělena JZD Chabry, v budově byla ustájena prasata, koně a později dobytek. „Dvůr je rozblácený, teče po něm volně hnojůvka… okna a dveře jsou prohnilá a netěsní… znečištění studny je takové, že voda není vhodná ani pro napájení dobytka“ čteme ve zprávě hospodářského odboru v roce 1960. Neudržovaný objekt proto byl v následujícím roce odstraněn.
původní dvůr – panský statek a příslušící hospodářské budovy – si po jeho zrušení na konci 18. století rozdělilo více zájemců. První známý majitel je k roku 1788 Tomáš Janocha. Z doby majitele Františka Pěknice z přelomu 19. a 20. století pochází zpráva „o tajemné chodbě se studánkou ve sklepě, kterou majitel se svíčkou prošel, ale pak z opatrnosti vchod zazdít nechal“. Pověsti říkají, že chodba vedla do Bohnic, do Chaber nebo odbočovala přes Čimický háj až do Kobylis. Statek od r. 1912 vlastnila rodina Holasova a odstraněn byl v 2. polovině 80. let.
přízemní objekt v areálu ZOO, jde o viniční domek ze 17. století.
na místě původní vinice s lisem byla po 30leté válce vystavěna barokní usedlost. Hospodářské budovy postupně zanikly, ale obytná část byla v roce 1986 zrekonstruována.
byl postaven nejpozději v 16. století mezi vinicemi Bouchalka a U Lisu. Objekt s dobře zdokumentovanou historií byl zbořen v roce 1973 kvůli vedle stojící Schuckově vile, kde bydlel budoucí prezident Husák.
vinice s lisem je doložena již v 17. století, po roce 1860 byl objekt adaptován na pomologickou školu, dnes je součástí Elektrotechnického ústavu a prochází rekonstrukcí pro vinařství Zilvar.
původně poddanský grunt, později viniční usedlost, nahrazená roku 1892 v blízkosti vystavěnou novorenesanční vilou, kde později bydlel Svatopluk Čech.
usedlost na samém jižním okraji bohnického sídliště, tvoří ji obytná budova s patrem a hospodářské přízemní objekty. Hezky opravená budova slouží k bydlení.
jedná se o viniční lis z poč. 17. století později rozšířený o obytnou patrovou budovu a hospodářské objekty. V 50. letech 20. stol. zde byla založena nová vinice a budovy se opět staly zázemím vinařů. Dnes je objekt zrekonstruován, celý areál byl zmodernizován a velkoryse doplněn dalšími obytnými budovami. Na Salabce se stále zpracovává víno, a to i pro vinici Máchalku.
původní viniční usedlost ze 17. století je z daleka viditelná budova severně od ZOO. Bylo to letní sídlo měšťanského majitele, ač se někdy mylně označuje jako katovna nebo větrný mlýn.
bývalá viniční usedlost stojí dosud izolovaně v lukách severně od ZOO. Dochovaly se mohutné opěráky u budov, dnes opravená.
usedlost postavená po roce 1805 na pozemcích bývalých vinic, obývána do poloviny 20. století, pak opuštěna a zbořena.
byla zemědělská usedlost u vyústění bohnického údolí, nacházela se na břehu Vltavy jižně od dnešního psího útulku. Součástí usedlosti bla i vinice a mlýn. Objekt byl v roce 1910 zbourán.
usedlost s malým lisem na severním úbočí bohnického údolí, v roce 1866 byl zbořen. Několik generací nazývalo ruinu „Zbořeňák“. Ale můstek a studnu můžete nalézt i vy, zkuste to…
zemědělská usedlost na západním okraji bohnického sídliště. Dodnes je zde patrný barokní štít, budova je ve velmi špatném stavu.
odrážejí geologickou historii území, aniž si to uvědomujeme. Naši předci pozorovali přírodu, aby mohli využívat přírodní zdroje ke svému přežití. Aby se orientovali v krajině, dávali místům jména, která často vznikala spontánně.
V ulici „Na pískovně“ se těžil písek pro stavbu Bohnické léčebny. Prostor po vytěženém písku je dnes využíván jako sportoviště.
Na Pentlovce bývala cihelna a říkalo se tam „Na hliníku“, což je místo, kde se těží „hlína“, surovina na výrobu cihel.
Název „Velká skála“ upozorňuje na to, že se jedná o jeden z nejvyšších skalnatých bodů v okolí.
Téma vývoje cest zpracovává i odborná literatura, kterou můžeme vřele doporučit. Jedná se například o tyto tituly:
autoři – Pavel Bolina, Václav Cílek, Tomáš Klimek
nakladatelství Academia
autor – Tomáš Klimek
nakladatelství Dokořán
(máme k dispozici několik výtisků po 250,- Kč, více info blankarosi@seznam.cz)
