Co tu roste?

Kuriozity

A zejména musíme zmínit Ústavní hřbitov (přezdívaný Hřbitov bláznů), kde se natáčely ponuré scény z pohřbu do filmu Miloše Formana Amadeus.

Filmy

Amadeus

1984
Režie: Miloš Forman
Hrají: Tom Hulce, F. Murray Abraham, Elizabeth Berridge, Simon Callow, Roy Dotrice, Christine Ebersole, Jeffrey Jones
Popis: Ve Vídni roku 1781 posedne dvorního skladatele Antonia Salieriho (Abraham) nesmírná závist přerůstající v šílenství poté, co si uvědomí, že jemu je božský hudební talent navždy upřen, dostalo se podobného daru nevycválanému a drzému Mozartovi (Tom Hulce). Salieri je odhodlán svého soka zničit jakýmikoliv prostředky. (Warner Bros. CZ)
Zajímavost: Mozartův pohřeb se točil na místním Ústavním hřbitově.

Kaňka do pohádky

1981
Režie: Ota Koval
Hrají: Žaneta Fuchsová, Lukáš Bech, Milena Steinmasslová, Josef Patočka, Oldřich Velen, Vladimír Hrabánek, Zita Kabátová
Popis: Osmiletá Vendulka, na kterou rodiče nemají příliš času, dostane k narozeninám knihu Josefa Lady věnovanou dětem, která je plná kouzelných obrázků a říkadel. Nejkouzelnější je ovšem velká kaňka, kterou Vendulka objeví na začátku knihy. Když se jí dotkne, ocitne se v ateliéru Josefa Lady a v pohádkovém světě.
Zajímavost: Fotografie zachycuje poslední okamžiky nájezdu k Odře, po kterém děti ve filmu sbíhaly.

Vrať se do hrobu

1989
Režie: Milan Šteindler
Hrají: Milan Šteindler, Dana Batulková, Klára Pollertová-Trojanová, Kryštof Koláček, Matěj Peprník, Halina Pawlowská
Popis: Sociolog Víťa Jakoubek je třicátník, otec dvou dětí. Jeho nezáživný život, plný zmatků a banálních katastrof, se změní, když dostane od ředitele úkol prozkoumat hodnotový žebříček čerstvých maturantů. Když si ho na gymnáziu spletou s novým studentem a on se marně snaží omyl vysvětlit, rozhodne se přijmout nečekanou roli, aby snáze pronikl k názorům mladých.
Zajímavost: Chodba paneláku v Hlivické ulici z fotografie, po které chodil Víťa Jakoubek domů pronásledován ukecanou sousedkou, měří neuvěřitelných 108 m.

Obchodní centra

Sídliště

11 – Příroda kolem nás

14 listopadu, 202415 listopadu, 2024admin

Zdejší sídliště je ze všech stran obklopené přírodou. K jihu se sklání velká rekreační louka zakončená vrcholem Velké skály, západně navazuje lesík, kde pramení potok Haltýř. Na jihozápadě se rozkládá největší pražská vinice Salabka a západní svahy skrývají několik dobře schůdných cest až ke břehům Vltavy. Černá rokle s Trojským potokem je obklopena velmi strmými a neschůdnými svahy. Bohnické údolí bylo dříve nezalesněné, od středověku zde byly vinice, později i sady, o které se starali i chovanci v roce 1909 založené léčebny. Čimické údolí s dynamitkou ve svém ústí nás dovede kolem Kostoprtského rybníka až do původního centra Čimic, kde měli rybníky dokonce tři. Na východní straně sídliště nás na procházky láká i Čimický háj.

Fauna i flora by tu mohly mít ideální podmínky, ale množství lidí je značně negativně ovlivňuje.

Co tu roste?

Květena vltavského údolí

Nejcennější jsou plochy skalních stepí s dominující tařicí skalní a kostřavou sivou, z dalších druhů je možné zmínit hvozdík kartouzek, sesel sivý, netřesk výběžkatý, ale i chráněný křivatec český, koniklec luční český nebo bělozářku liliovitou. Zvláště v pozdním létě, kdy je již většina druhů odkvetlá, jsou zde nepřehlédnutelné krásně žlutě kvetoucí úbory hvězdnice zlatovlásek. Na mírnějších výslunných svazích s nezapojenou vegetací přechází porosty skalních stepí v teplomilná společenstva s dominující kostřavou walliskou. V lemových společenstvech a na sutích při úpatí skal se objevuje intenzivně vonící třemdava bílá. Velká část území je pokrytá teplomilnými křovinami s dřišťálem obecným, jeřábem břekem, skalníkem celokrajným, duby, hlohy a hojně se šířící trnkou obecnou.

Zalesněná území

V dnešních lesních porostech, zvláště v jižní a západní části území, se vyskytuje řada nepůvodních dřevin, zejména akát, ale i vejmutovka a dub červený. Do budoucna je nezbytné pokračovat s vyřezáváním intenzivně se šířících keřů a dřevin a bránit tak cenné části stepí a skal před postupným zarůstáním.

Proč je dobré mít v lese staré a odumírající stromy?

Les není jenom zásobárnou dřeva, je to také biotop velkého množství organismů. Druhům, které jsou v některé části svého vývoje závislé na mrtvém (odumřelém) a tlejícím dřevě v různém stupni rozkladu, se říká saproxylické organismy – mohou to být houby nebo brouci.

Mozaikova seč

cílem je vytvořit mozaiku různých biotopů, na které jsou vázáni zejména motýli, ale i další druhy bezobratlých živočichů. Je to analogie dřívějšího hospodaření, kdy si každý udržoval své políčko, přičemž na louce zůstával travní porost v různých fázích vývoje. Zejména motýli totiž vyžadují ke svému vývoji pestrou paletu mikrohabitatů. Scelováním pozemků to všechno zaniklo a proto dnes mnohé druhy zaznamenávají dramatický úbytek.

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Co tu žije?

Fauna bezobratlých

Exponované stepní plochy jsou bohaté na výskyt teplomilného hmyzu. V přírodní památce (chráněné území, dále PP) Velká skála je evidováno množství mandelinek, střevlíkovitých brouků, bezkřídlých nosatců, z pavouků teplomilní slíďáci a skákavky, sekáči, vzácná kutilka, řada druhů ploštic i tesaříci.

Z rovnokřídlých se zde vyskytuje v posledních letech stále hojnější cvrčivec révový, při toulkách, např. v PP Salabka, před vámi vyletují saranče modrokřídlé a kobylky popelavé, případně křídlaté.

PP Havránka hostí různý blanokřídlý hmyz – zejména hrabalky, paličatky rodu Abia, čmeláky a různé druhy samotářských včel, včetně nápadné drvodělky fialové. Z brouků, kromě suchomilných potemníků, třeba vzácné druhy dřepčíků. U vyhlídky v PP Bohnické údolí lze zahlédnout nápadného pavouka stepníka rudého, u pat skal v písečných trychtýřích číhají na kořist larvy mravkolvů. V PP Trojská (významná stepní lokalita) se vyskytují vzácné vosičky, jejichž další výskyt je na jižní Moravě, Slovensku a v Maďarsku. Častá jsou od řeky zaletující šídla, šidélka a vážky.

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Plazi a obojživelníci

Na specifické podmínky ostře zahloubeného říčního údolí se skalnatými svahy je vázán výskyt ještěrky zelené a užovky podplamaté. Právě ta je velmi zranitelným druhem, zejména při migraci ze zimovišť ve skalách k řece, kde loví potravu (hlavně ryby). Z důvodu nevhodně navržené cyklostezky dochází zbytečně k jejím častým úmrtím. Totéž se stává i užovce obojkové, která je také vázána na vodní prostředí (její potravou jsou ale hlavně žáby). Z obojživelníků je velmi významný výskyt čolka velkého, který žije ve vltavských tůních. V bočních údolích kaňonu Vltavy můžeme potkat mloka skvrnitého. Jeho samice kladou larvy do potoků a malých jezírek. Na svých toulkách můžete zejména ve večerních hodinách potkat ropuchu obecnou, o zvukový doprovod se starají skokani skřehotaví. Z hnědých skokanů tady žije skokan štíhlý, vzácněji skokan hnědý.

Motýli

Buližníkový vcholek Velké skály okupují při námluvách a letech otakárci ovocní a fenykloví, běžná je tu babočka admirál, na loukách pod skalami na vojtěšce a jeteli se vyskytují modrásci – krušinoví, kozincoví, černolemí, podobní, tmavohnědí, k podzimu modrásci vikvicoví. Poblíž Velké skály v prostoru bývalé třešňovky na keřích bývalo mnoho ostruháčků – březový, jilmový s kresbou W na rubu dolního křídla, či kapinicový.

Kvůli intenzivnímu kácení keřů – trnek, hlohů, dřišťálu či ptačího zobu – které jsou nezbytnou součástí vývojového cyklu – však ostruháčci na louce pod Velkou skálou zmizeli. Larvám totiž chyběla vhodná potrava.

U ostruháčků je pro určení druhu důležitejší reverz křídel, rub, “zavřená křídla”

Jak daleko létá motýl?

Babočka bodláková nesnáší teploty pod bodem mrazu, a proto odlétá do jižní Evropy a Afriky. Po uschnutí živných rostlin na jihu se vrací do střední Evropy, často pokračuje až do Skandinávie. Před pár lety byly na našem sídlišti stovky migrujících baboček.

Který motýl má voničkový pruh a k čemu mu slouží?

Perleťovec stříbropásek je krásný velký motýl, jehož sameček má na horním křídle voničkové pruhy, samička má křídlo se skvrnami. Voničkový pruh může mít formu tmavších šikmých proužků na líci horního křídla. Je tvořen speciálními šupinkami, které vylučují atraktivní feromony pro přilákání samiček.

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Taky se vám pletou tihle černí fešáci?

Krkavcovití ptáci – krkavec, havran, vrána, i kavka – patří mezi nejinteligentnější druhy ptáků, jsou velmi společenští, dovedou rozpoznávat lidské tváře a umí používat “nástroje”. Peří třech prvních se kovově leskne, zobáky se ale poměrně odlišují. Kavka má jako jediná světlé oči, černou čepičku a matně černé peří.

Ptáci

Ptáků žije v našem okolí široká škála. Zdaleka je slyšitelný do stromu „bubnující“ strakapoud velký i malý, v podrostech nižších keřů a křovin se schovává pěnice slavíková a černohlavá, i mezi domy sídlišť lze zahlédnout žlunu zelenou či žluvu hajní.

Žluva hajní má nezaměnitelně žlutý kabátek a melodický hlas, který volá “pojď na pivo”. Na zimu odlétá do jižní Afriky, cesta jí trvá asi 3 týdny. Zdržuje se spíš v nížinách či lužních lesích.

Žluna zelená patří mezi šplhavce a ti mají drsnější hlasy než pěvci. Zdržuje se ve městech, parcích, má výraznou červenou čepičku a zelenožluté tělo. Poměrně hojný pták s typickým “houpavým letem” – střídá fáze mávání křídel a fázi, kdy má křídla po delší dobu přitisknuta k tělu.

žluVa - je žlutý pěVec, který láká na piVo

žluNa - je zeleNý šplhouN

Kromě zpěvných ptáků – opravdu tu můžete slyšet i slavíka obecného, drozda, budníčka či sedmihláska – obývají sídliště také sovy. Kalous ušatý občas hnízdí na stromech pár metrů před domy (a po dobu, kdy na stromech posedávají mláďata, celé hodiny slyšíte jejich typické houkání).

Patří mezi naše nejhojnější sovy, dostal jméno podle vystouplých peříček, která tvoří “ouška” na hlavě. Rozpětí křídel je 86-98 cm, má velmi jemné peří a proto létá velmi potichu, v noci mláďata volají hlasitě „príih“ a jsou slyšet až 1 km.

Kolem polí hlídkují dravci – káně lesní a poštolka obecná. Ty již několikrát úspěšně zahnízdily na lodžii či parapetu sídlištních domů.

Na rybnících se vyskytuje potápka roháč (největší evropská potápka, typická dlouhým krkem drženým kolmo k hladině a viditelnými „oušky“ na hlavě), lyska černá (s bílým zobákem a „lysinou“ na čele), slípka zelenonohá, častá na rybníku v Čimicích (tmavá s dlouhýma zelenýma nohama a červeným zobákem), a kachny a jejich příbuzní.

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Savci

Vzhledem k exponované poloze se v území vyskytuje omezený počet druhů savců

Lze tu spatřit lasici kolčavu – nejmenší šelmu na světě, která je hnědá a má bílé břicho, štíhlé válcovité tělo s krátkýma nohama a krátkým ocáskem váží cca 250 g, dosahuje 11-26 cm.

O něco větší lasice hranostaj je v létě stejně barevná jako kolčava, ale má špičku ocasu černou. V zimě se, až na černou špičku ocasu, přesrstí do bílé. Bílá hustá srst s typickými černými “puntíky” se dříve používala na luxusní “hermelínové” límce či pláště. Hranostaj váží asi 350 g. Oba druhy dokážou ulovit kořist až do velikosti králíka. Oba druhy lasic jsou značně přizpůsobivé a vyznačují se spíše noční aktivitou, přebíhají ale i ve dne.

Kuna skalní (někdy označovaná i jako domácí) je běžná evropská šelma s velkou bílou náprsenkou, bílými okraji uší a černým čenichem. Je mohutnější, váží až 2 kg a žije samotářsky. Dovede zabít i menší domácí zvíře, často žije na půdách domů, dovede rozkousat kabely plechového miláčka.

Vyskytují se tu i další druhy savců – veverka obecná, zajíc polní, drobní hlodavci, řada drobných hmyzožravců (bělozubky a rejsci), běžně i ježek západní.

Nebojte se netopýrů

Se soumrakem se na obloze místo ladných ptáků objevují netopýři – dráhy jejich letu jsou trhané, protože náhle mění směr pohybu. Jsou to hmyzožravci a potravu vyhledávají mezi korunami stromů, někteří zaznamenají i velké střevlíky pobíhající po zemi. Aktuálně jsou nejohroženější populace žijící v mezerách mezi panely, pod střešní krytinou nebo izolací panelových domů, při zateplování domů jim lidé znemožňují úkryty využít. V místních parcích žije nejčastěji netopýr rezavý a netopýr nejmenší, nad vodní hladinou poletuje netopýr vodní.

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Rorýsi na sídlišti

Paneláky a jejich ventilační otvory si oblíbili také rorýsi obecní, jelikož jejich přirozená hnízdiště – skalní rozsedliny a duté stromy – nejsou již běžně dostupná. Lze jim nabídnout budky umístěné na panelácích- rorýsovníky.
Stěhovaví rorýsi náleží do řádu svišťounů, kteří patří k nejlepším letcům ptačí říše. Ač vypadají spíše jako vlaštovky, nejbližšími příbuznými jsou kolibříci. Většinu svého života tráví ve vzduchu, kde loví potravu, spí a páří se. Po vylétnutí z hnízda často nemají kontakt se zemí celé měsíce, výzkumem byly potvrzeny i případy, kdy mladý rorýs létal a plachtil nepřetržitě více než rok. Hnízdo slouží výhradně pro vyvedení mláďat. Mají zakrnělé nohy, které jim neumožňují vzlétnout z rovné plochy vzhůru.

Použitá literatura a další zdroje

Texová část: Blanka Rošická
Odborná spolupráce: Daniel Hrčka, Petr Rosendorf, Martin Chochel
Fotografie : Daniel Hrčka, Petr Rosendorf, vithotarek.cz, Tomáš Svačina Zdroje: Motýli a housenky střední Evropy IV., Chráněná území Prahy 8 – brožury Ekocentra Křivatec, Ptáci Evropy, Severní Ameriky a Blízkého východu, Příroda v ČSSR, wikipedia.cz, www.prirodadokapsy.cz, salvia-os.cz, rorysi.cz, ornita.cz

Savci

Vzhledem k exponované poloze se v území vyskytuje omezený počet druhů savců

Vyskytují se tu i další druhy savců – veverka obecná, zajíc polní, drobní hlodavci, řada drobných hmyzožravců (bělozubky a rejsci), běžně i ježek západní.

Nebojte se netopýrů

Ptáci

žluVa - je žlutý pěVec, který láká na piVo

žluNa - je zeleNý šplhouN

Kolem polí hlídkují dravci – káně lesní a poštolka obecná. Ty již několikrát úspěšně zahnízdily na lodžii či parapetu sídlištních domů.

Motýli

U ostruháčků je pro určení druhu důležitejší reverz křídel, rub, “zavřená křídla”

Jak daleko létá motýl?

Který motýl má voničkový pruh a k čemu mu slouží?

Co tu žije?

Fauna bezobratlých

Co tu roste?

Květena vltavského údolí

Zalesněná území

Proč je dobré mít v lese staré a odumírající stromy?

Mozaikova seč

20 – Bohnický obecní hřbitov

13 listopadu, 202415 listopadu, 2024Jan Pešťák

Obecní hřbitov byl založen v roce 1822 v nejzápadnějším cípu farního pozemku kvůli nedostačující kapacitě hřbitova u nedalekého kostela svatého Petra a Pavla. Měl čtyři sektory a zděnou márnici s věžičkou. V roce 1900 byl rozšířen o další čtyři sektory do dnešní velikosti. V roce 1922 ho již nebylo kam rozšířit. Na hřbitově je 23 hrobek, 656 hrobů a 89 urnových hrobů. K roku 1999 tu bylo evidováno 2040 pohřbených, k roku 2024?

První hřbitov v Bohnicích se nacházel kolem kostela sv. Petra a Pavla, který byl vysvěcen v roce 1158. Pohřbívalo se za zdí, kterou byl kostel obehnán, i uvnitř kostela. Zdá se, že výnos Josefa II. z roku 1784 o zákazu pohřbívání uvnitř měst zde nebyl úplně dodržen. V současnosti jsou u kostela k vidění dva náhrobky – jeden pochází z roku 1840 a patří Isaacu Osbornovi a jeho ženě Karolině, rozené Salmové. Druhý náhrobek z roku 1870 patří zesnulým bohnickým kněžím.

Na zdejších hřbitovech se pohřbívali obyvatelé obcí, které byly přifařeny ke kostelu sv. Petra a Pavla, tedy obyvatelé Bohnic, Troje a Podhoří, po jistou dobu i ze Sedlce.

Hugo Toman *1838 †1898

byl český právník, historik, novinář a znalec výtvarného umění. Zabýval se především husitstvím, nizozemským uměním 15.–17. století a českým státním právem.

Pocházel z rodiny městského lékaře. Absolvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a Litomyšli, vystudoval filosofickou (1856–1861) a právnickou (1862–1868) fakultu v Praze. Byl vychovatelem v rodině hraběte Karla Chotka a generála Adolfa von Lützow v Pruském Slezsku. Potom pracoval jako učitel v Brně a Olomouci, kde se také účastnil národního života (spoluzakládal olomoucký českojazyčný časopis Moravan). Jeho vlastenecká činnost vyvolala nevoli nadřízených a roku 1863 byl z učitelského místa propuštěn. Od té doby se věnoval právní praxi. Uskutečnil studijní cesty do Anglie a Skotska. Publikoval právní studie, věnoval se historickému bádání a studiu malířského umění. Shromáždil bohatou sbírku obrazů a rytin. V 70. letech byl zvolen do českého sněmu za města Rychnov nad Kněžnou a Kostelec nad Orlicí. Podílel se na založení Městského muzea pražského a rekonstrukci Anežského kláštera. Byl členem uměleckého výboru na Jubilejní zemské výstavě a o čtyři roky později válečnického oddělení na národopisné výstavě. Zemřel ve své vile na zápal plic.

Karel Vraný *1844 †1907

místní statkář, byl r. 1899 zvolen starostou Bohnic a v roce 1904 věnoval některé své pozemky na stavbu léčebny. Jsou tu pohřbeni i jeho synové Antonín a Václav, kteří zemřeli ve velmi útlém věku, a právník Karel (1873 – 1949), pozdější soudní rada. Další jeho dvě děti – Růžena a Vilém (1881 – 1955) tu pohřbeni nejsou. Vilém byl posledním majitelem rodinného statku. I předkové rodu byli významnými místními občany – Antonín Vraný byl rychtářem už v roce 1804.

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Alois Svoboda *1852 †1929

trojský velkostatkář, československý vlastenec a mecenáš, který věnoval státu Trojský zámek a rozsáhlé pozemky, na nichž později vznikla zoologická a botanická zahrada. Přišel do rodiny Židlických jako vychovatel, později si majitelku zámku vzal za ženu. Byl zdatný hospodář, pozvedl živořící velkostatek do skvěle fungujícího celku. Později modernizoval místní mlékárnu, pivovar a pekárnu. Zpřístupnil Troju lávkou přes plavební kanál a silnicí přes Císařský ostrov, provozoval přívoz, propagoval zlepšení silničního spojení Troji s Prahou a s Bohnicemi, prodloužení autobusových a tramvajových linek do Troje

Pozemky (82 ha – pro srovnání – areál léčebny v Bohnicích má 64 ha) věnoval Alois Svoboda novému státu v roce 1920 k 70. narozeninám T.G.Masaryka a k 250. výročí úmrtí J.A.Komenského s přáním, aby zde byly vybudovány nejrůznější druhy škol a vědeckých ústavů. Eduard Štorch a Stanislav Růžička měli přání zde založit také městečko Růžičkov – školy a bydlení v duchu eubiotiky, nápad byl v r. 1935 zamítnut.
Pražská zoo byla otevřena 28. září 1931, tehdy ještě jako staveniště, na ploše 24 hektarů. Prvním ředitelem se stal profesor Jiří Janda.

Quido Schwank *1911 †1998

vnuk Aloise Svobody, stavební odborník, bydlel v usedlosti Kazanka. Po r 1989 získal v restituci některé nemovitosti znárodněné v únoru 1948. Jejich výnosy vložil do několika nadací, například Nadace Quido Schwanka – Trója, město v zeleni.

Vladimír Kolář *1928 †1978

pocházel z pražské katolické rodiny, po gymnáziu vystudoval vyšší průmyslovou školu, byl architektem a stavitelem, také velmi zručným řemeslníkem. Po válce ho zcela pohltil skauting, začal budovat vlastní vlčáckou smečku pod 377. oddílem Junáka, získal přezdívku Akela.

V r.1950 byl jako student řádového filosofického institutu v Děčíně zatčen a internován, na nedobrovolných pracech v rámci PTP strávil přes 3 roky života.

Pak se opět zapojil do vedení skautských oddílů, za což byl v roce 1955 odsouzen na 3,5 roku a díky amnestii propuštěn již po 1,5 roce. Jeho život byl kombinací naplňující práce se skauty a pronásledování. V roce 1960 byl znovu odsouzen za protistátní skautskou činnost, ale nakonec díky amnestii byl již v létě 1960 opět propuštěn. Pracovní uplatnění však měl velmi nesnadné, nakonec se stal projektantem Pražského střediska památkové péče.

Od roku 1968 vedl stavební práce na zanedbaném statku Vraných, kde bydlela celá pětičlenná rodina. Zahynul v roce 1978 při stavební kontrole stodoly. Po smrti jeho manželky Marty (†2008) musel jejich syn statek opustit a uvolněná obytná budova prošla renovací. Později se stala sídlem spolku Bohnice žijí.

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Blízko jižní stěny hřbitova jsou hroby místních hospodských

Hroby spojené s vojenskou historií

Rodina Jíchova

hrob rodičů pilota Václava Jíchy, kteří přišli za prací do Bohnic v roce 1920, otec dříve pracoval v léčebně v Dobřanech. Synovo jméno je na náhrobku uvedeno, ale pilot je pohřbený ve Skotsku, kde zahynul. Pamětní desku má na domku rodičů v ulici K pískovně, na bohnické škole v ulici Na Bendovce, kterou navštěvoval jako žák, i na rodném domku v Dnešicích.

plk. Václav Jícha *1914 †1945

Původně akrobatický pilot Václav Jícha se přes Polsko a Francii nakonec dostal k čs. válečným stíhačům, kteří bojovali v Anglii jako součást československých perutí RAF. Získal několik válečných ocenění, např. Záslužný letecký kříž (DFC), později pracoval jako testovací pilot. Zahynul v dopravním letounu při civilní cestě do Skotska.

Karel Körber *1917 †1943

Absolvent pilotní školy v Hradci Králové, v exilu bojoval nejdříve ve Francii, v srpnu 1940 vstoupil do RAF, byl letcem 310. československé stíhací perutě a zahynul v boji nad kanálem La Manche. Byl prvním Čechem, kdo získal Croix de guerre – vyznamenání za chrabrost v boji s nepřítelem, které se uděluje francouzským a spojeneckým vojákům.

četař Arnošt Hrad *1914 †1938

Jeho otec se nevrátil z bojů první světové války a početná rodina se tak potýkala s existenčními problémy. Vyučil se číšníkem, byl odsouzen za drobnou krádež hotovosti a v roce 1933 utekl z domova do Teplic, kde svou zoufalou situaci chtěl řešit sebevraždou. Tu ale neuskutečnil. V roce 1936 narukoval na vojnu, v roce 1937 dokončil poddůstojnickou školu a stal se velitelem stráže u strážního družstva v Králíkách. Vojenská budoucnost ho těšila. Po vyhlášení mobilizace byl natolik zklamán rozkazem opustit bez boje vybudované pohraniční pevnosti, že zoufalou situaci vyřešil protestní sebevraždou. Při vyklízení pěchotního srub KS 14 ”U cihelny” se postřelil služební pistolí a na následky zranění zemřel ještě téhož dne. Zanechal po sobě trojici dopisů, ve kterých svůj čin vysvětloval neochotou opustit hranici odvolávaje se na svou povinnost vůči obraně vlasti a k památce svého otce padlého na východní frontě během první světové války.

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Oběti pražského povstání

Miroslav Jerie *1926 †1945
Josef Nevrkla *1907 †1945
Karel Pokorný *1926 †1945
Stanislav Hübner *1899 †1945
Jiří Jaroš *1924 †1945
Josef Novák *1903 †1945
Bedřich Bukovský *1880 †1945, legionář z 1 sv.v.
Václav Fábera *1903 †1945

Účastníci odboje

Ladislav Chvátal *1912 †1943
Václav Trousil *1888 †1940 Mauthausen, legionář z 1 sv.v.
Karel Bláha *1889 †1943 popraven ve Vratislavi
brigádní generál, vel. pěšího pluku 31 v Jihlavě
František Polák *1888 †1966 legionář z italské fronty

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Symbolem všech padlých v pražském květnovém povstání se stal bronzový reliéf přísahající ruky, kterým byly jednotně označovány pamětní desky rozeseté po pražských ulicích. Autorem je sochař Karel Pokorný. Heslo v dolní části desky bylo původně odvozeno z přísahy Edvarda Beneše nad rakví prezidenta T. G. Masaryka.

Správcem místního hřbitova je více než 20 let Karel Soukup. Jeho otec provozoval místní pohřební ústav už v době před 2. sv. válkou. I v této oblasti byly Bohnice soběstačné – rakve dodával truhlář Gregora, hudbu na pohřbech zajišťoval pan kapelník Melíšek.

Ze vzpomínek Karla Soukupa – “Za války i mrtví zachraňovali – to když do rakve na venkově naložili půlku prasete, nalepili na to “infekce” a neexistoval Němec, který by se dovnitř podíval. Kdyby se na to přišlo, byl by za to provaz.”

Použitá literatura a další zdroje

Textová část: Blanka Rošická
Obrazová část: Blanka Rošická, AHMP, František Malý
Zdroje: Petr Kovařík: Procházky po pražských hřbitovech, Universum
Richard M. Sicha – Arnošt Hrad: Příběh z pohraničí, Pamětní kniha obce Bohnice
vets.cz, svazletcu.cz, wikipedie.cz, svazskautu.cz, vhu.cz

Vývoj Čimic v listinách

První doložená písemná zmínka o Čimicích je z roku 1334, kdy jsou Čimice zmiňovány jako majetek pražského probošta Držislava. Probošt vypočítává škody, které utrpěl na svém majetku „in villa Czyemitz”. Podle urbáře ze začátku 15. století zahrnuje majetek pražské kapituly v Čimicích poplužní dvůr, vinice, rybník, lesy a jednoho člověka (pravděpodobně správce). Unikátní je zmínka o rybníku již v době před velkým rozvojem rybníkářství v Čechách.

V době husitské byl církevní majetek zabaven měšťany z Nového města pražského, prameny pohusitského období zachycují časté žměny majitelů čimického dvora, jeho zpustnutí i obnovu. Až z poloviny 16. století pochází důležitý zápis, kterým byla potvrzena dědičná držba Čimic Janu Kelečskému z Kelče. Z této doby je první písemná zmínka o čimické tvrzi. Zmíněná novější tvrz zanikla asi v 17. století a nemáme o ní žádné archeologické poznatky, ani se ji nepodařilo s určitostí ztotožnit se žádnou stavbou, takže nevíme, kde přesně stála. Obě čimické tvrze si ponechávají svá tajemství.

V r. 1570 se majitelem Čimic stal rod Bryknerů z Brukštejna a s ním se ves stala nedílnou součástí libeňského panství. V r. 1662 prodal jeho poslední majitel hrabě Jan Hartvik Nostic libeňské panství Starému městu pražskému a to byla až do r. 1848 poslední čimická vrchnost.

Po reformách rakouské státní správy v r. 1850 vytvořily Čimice jednu politickou obec spolu s obcí Dolní a Horní Chabry.

Původně malá osada s historickým jádrem osídlení v okolí rybníka bez vlastní samosprávy se stala součástí Velké Prahy v r. 1960 a v souvislosti s následující socialistickou výstavbou byla v 70. a 80. letech zbourána historická zástavba starých Čimic a tak smazán i celkový ráz místní kulturní krajiny.

Tajemná čimická středověká tvrz

Záchranný archeologický výzkum Muzea hl. města Prahy přinesl v 80. letech kromě poznatků o nejstarším osídlení Čimic i jeden unikátní překvapivý objev.

Zahloubený sídelní objekt s vnitřním půdorysem 6,8 × 4,4 m členěný na dva menší prostory byl obehnán kruhovým příkopem o průměru cca 30 metrů. K tvrzi přiléhala menší stavba s vchodem na jihu a hlavní vchodová část na severu. Severní vchod do zahloubeného prostoru byl dobře zachován, do podloží vysekané a vyzděné schody sestupovaly do vstupního otvoru s dochovaným prahem a části ostění portálku. Síla zdi činila 100 cm, jako pojivo bylo užito jílu, malta se uplatnila ve vstupu. Dřevěná nadzemní část stavby byla omítnuta mazanicí.
Vstup do objektu byl ze severní strany mostem přes příkop.

Na severní straně rybníka byly postupně na zahradě bývalého statku čp. 1 odhaleny základy klasické tvrze s kruhovým příkopem a věžovou stavbou. O existenci raně středověké tvrze a přilehlého dvora na území Čimic tehdy nikdo nevěděl a dodnes ani o jejich majitelích nebyly nalezeny žádné písemné zmínky.

Tvrz zanikla pravděpodobně počátkem 15. století.
O násilném a rychlém zániku tvrze svědčí kromě nálezu popela s vypálenou mazanicí a prejzy v suterénu budovy i nález petlice a svazku klíčů u vchodu.
Čimická lokalita náleží mezi nečetné archeologické doklady počátků panských sídel na našem území, i když její majitel zůstává dodnes neznámým.
Bylo plánováno základy tvrze zachovat a zakomponovat je do parkové úpravy celého areálu OC Drahaň, nakonec byla ale plocha kolem tvrze zasypána a terén navýšen o 2–3 metry.
Místo nálezu bylo prohlášeno nemovitou kulturní památkou v r. 1985.

Dům s románským kvadříkovým zdvihem

Objev tvrze nebyl jediným překvapením – při sondáži v oblasti severní části příkopu se našly pozůstatky jiné stavby, starší než samotná tvrz. Původní objekt byl pravoúhlého tvaru a zanikl zřejmě při výstavbě tvrze. Dochovaná severní stěna objektu vyzděná opukovými kvádříky zbyla asi 50 cm silná, dochovaná délka 670 cm, zachovány zůstaly tři řádky kvádříků.

Stavby z kvádříkového zdiva známe ze starších románských církevních staveb v Praze i okolí, z přelomu 12./13. století také ze staveb bohatých měšťanských domů ve Starém městě pražském. V Čimicích ale žádná sakrální stavba nebyla nalezena, jedná se proto o pozoruhodný doklad šíření kvádříkového obložení staveb do venkovního prostředí bez církevní stavby.

I když o Čimicích do druhé čtvrtiny 14. století nemáme žádné písemné zprávy, unikátní stavební materiál svědčí o vyšším sociálním postavení stavebníka kvádříkového objektu i tvrze.

Kde v okolí můžete vidět zachované románské kvádřikové zdivo?

V kostele sv. Petra a Pavla v Bohnicích. (foto z kotela sv. Petra a Pavla?)

Ráně středověké osídlení u rybníka

Počátky nepřetržitého osídlení Čimic představují nálezy zásobních jam a zahloubených jednoduchých obydlí s keramickými zlomky jižně od dnešního rybníka. Nejstarší doložené středověké sídliště je spojeno se slovanským osídlením a zůstalo již v blízkosti čimického potoka. Z raného středověku byly také odkryty dva žlaby, které mohly sloužit jako ohrada pro dobytek, dále se našly pozůstatky zemnice nebo polozemnice se stopami ohniště na podlaze.

Jak vypadala polozemnice – obydlí Slovanů?

Jejich domov byl zahlouben do země, vršek tvořila jednoduchá konstrukce ze dřeva, proutí a hlíny, na střechu položili došky ze slámy. Zahloubení snižovalo množství potřebného stavebního materiálu a sloužilo jako tepelná izolace. Dovnitř se sestupovalo po několika stupních. V rohu se nacházelo topeniště, kouř stoupající volně pod střechu odcházel kouřovými otvory. Obydlí nemělo okna, takže kromě kouře ztěžovala život v raně slovanském domě i tma.

Nejstarší osídlení

V souvislosti s plánovanou výstavbou sídliště probíhal na území Čimic v 70. a 80. letech archeologický výzkum, který odkryl bohaté stopy nejstaršího osídlení v okolí. Území Čimic bylo osídleno podle archeologických nálezů již od eneolitu (pozdní doba kamenná, cca 4400–2300 př. n.l.). Nálezy jsou roztroušeny zejména severně a jižně od historického jádra obce, ale také v bývalé cihelně Ing. Berana (u dnešního Bauhausu) a východně v ulici k Ládví.

Jeden z nejbohatších kostrových hrobů kultury se šňůrovou keramikou na našem území byl odkryt v roce 1975 při stavbě domu ve Větrné ul. Kromě keramiky, pazourkového nože a říčních lastur obsahoval čtyři náhrdelníky složené z unikátního počtu celkem 1 435 provrtaných lasturových koleček, 194 zvířecích zubů (hlavně psích) a 36 jejich napodobenin z kosti.

Hroby z doby únětické

Další větší objevy pocházejí z doby únětické kultury pojmenované podle naleziště v nedalekých Uněticích u Roztok (doba bronzová, 2300–800 př. n. l.). Rozsáhlé pohřebiště (mezi ulicemi Čimická a Libčická na jedné straně a Čimická, Žalovská a K Rybníku na straně druhé) tvořilo 21 kostrových hrobů, do kterých byli mrtví uloženi v skrčené poloze na pravý bok, hlavou k jihu spolu s milodary v podobě keramických nádob i měděných záušnic. K úpravě hrobových jam používali kameny.

Co všechno zjistili o životě našich prasousedů?

Podle stavu osvalení a chrupu se zabývali soustavnou těžší fyzickou prací a živili se nekvalitní a špatně upravenou stravou převážně rostlinného původu. I když nejedli sladkosti, stav jejich chrupu byl dosti špatný. Více než kazy je ale trápilo obroušení zubů, často až ke krčkům. Co mohlo způsobit tak silné obroušení? Žvýkaní tuhé stravy, šlach či kůry, dále štěrk nebo písek ve stravě nebo i používaní zubů jako pracovního nástroje. Zuby používali při práci jako kleště, svěrák nebo jako třetí ruku. Průměrný věk dožití v naší skupině byl 44 roků u mužů, 39 u žen a 2,5 u dětí, průměrná výška 169,8 cm u mužů a 165, 2 cm u žen.

Hugo Toman a Karel Vraný

13 listopadu, 202414 listopadu, 2024Jan Pešťák

Hugo Toman *1838 †1898

byl český právník, historik, novinář a znalec výtvarného umění. Zabýval se především husitstvím, nizozemským uměním 15.–17. století a českým státním právem.

Karel Vraný * 1844 †1907

Alois Svoboda, Quido Schwank a Vladimír Kolář

13 listopadu, 202414 listopadu, 2024Jan Pešťák

Alois Svoboda *1852 †1929

Quido Schwank *1911 †1998

Vladimír Kolář *1928 †1978

V r.1950 byl jako student řádového filosofického institutu v Děčíně zatčen a internován, na nedobrovolných pracech v rámci PTP strávil přes 3 roky života.

Hroby spojené s vojenskou historií

13 listopadu, 202414 listopadu, 2024Jan Pešťák

Rodina Jíchova

plk. Václav Jícha *1914 †1945

Karel Körber *1917 †1943

četař Arnošt Hrad *1914 †1938

Oběti povstání, účastníci odboje

Oběti pražského povstání

Miroslav Jerie * 1926 † 1945
Josef Nevrkla * 1907 † 1945
Karel Pokorný * 1926 † 1945
Stanislav Hübner * 1899 † 1945
Jiří Jaroš * 1924 † 1945
Josef Novák * 1903 † 1945
Bedřich Bukovský * 1880 † 1945, legionář z 1 sv.v.
Václav Fábera † 1945

Účastníci odboje

Ladislav Chvátal * 1912 † 1943
Václav Trousil * 1888 † 1940 Mauthausen, legionář z 1 sv.v.
Karel Bláha * 1889 † 1943 popraven ve Vratislavi
brigádní generál, vel. pěšího pluku 31 v Jihlavě
František Polák * 1888 † 1966 legionář z italské fronty

21 – Čimice v dávných dobách

13 listopadu, 202415 listopadu, 2024Jan Pešťák

Název obce je pravděpodobně odvozen od osobního jména Čamír – zkráceně Čám – znamená ves lidí Čámových.

Polohu vsi určovala kotlina u vodního toku chráněná od západu srázy vltavských břehů a na severu drahaňskou roklí, na východní straně byly lesy – Čimický háj, vrch Ládví a zalesněn byl i vrch na severní straně Čimic zvaný Forstberg (dnešní točna autobusu). Starou kulturní oblast prozrazuje hustá síť cest procházející okolím, i když Čimicemi neprochází žádná z význačných dálkových tras. Oblast byla ale křižovatkou spojů vedoucích od vltavských přechodů v Sedlci a Troji směrem na Chabry a Mělník a přes drahaňskou rokli na Levý Hradec a Brnky. Jižním okrajem katastru procházela cesta z Libně a Kobylis na Bohnice.

Nejstarší osídlení

Hroby z doby únětické

Co všechno zjistili o životě našich prasousedů?

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Ráně středověké osídlení u rybníka

Jak vypadala polozemnice – obydlí Slovanů?

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Tajemná čimická středověká tvrz

Záchranný archeologický výzkum Muzea hl. města Prahy přinesl v 80. letech kromě poznatků o nejstarším osídlení Čimic i jeden unikátní překvapivý objev.

Dům s románským kvadříkovým zdvihem

Kde v okolí můžete vidět zachované románské kvádřikové zdivo?

V kostele sv. Petra a Pavla v Bohnicích. (foto z kotela sv. Petra a Pavla?)

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Tvrz na literárním poli

Víte, že v čimické tvrzi a okolí se odehrává i detektivní příběh ze 13. století? Pražský notář, mistr Petr se chystá na přání čimického pána Rajmunda sepsat závěť a netuší, že bude vyšetřovat i nález dětských kostí v drahanském údolí. Součástí knihy Emmy Riedlové Suďte spravedlivě, je i následující popis čimické tvrze:

„Čimický dvorec, sestávající z vysoké věžovité tvrze a několika menších stavení, se vyděluje od okolí jako kruhový ostrov opevněný vodním příkopem a splétaným plotem. Rozbahněná příjezdová cesta širokým obloukem míjí ves Čimice a k tvrzi vede ze severu kolem hospodářských stavení a přes dřevěný padací mostek.

Čimická tvrz není rozlehlá, ale ční do úctyhodné výšky. Na zděné, polozahloubené přízemí a spodní patro navazuje ještě dřevěná nástavba, omítnutá červenou mazanicí a zastřešená hliněnými prejzy. Ze severu, východu i západu se k tvrzi tisknou menší kamenné i dřevěné přístavky, jak se její obyvatelé postupně snažili rozšířit své obytné prostory.“

Vývoj Čimic v listinách

Po reformách rakouské státní správy v r. 1850 vytvořily Čimice jednu politickou obec spolu s obcí Dolní a Horní Chabry.

Přečtěte si co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Václav Huml
(1940–1998)

archeolog Muzea hl. města Prahy, který na počátku osmdesátých let 20. století objevil a odkryl do té doby neznámou tvrz v Čimicích, u níž se mu podařilo zmapovat její vývoj prakticky kompletně od raného až po vrcholný středověk. Právě čimickou tvrz je možné označit plným právem za Humlovu životní lokalitu, její výzkum však již nestihl kompletně zpracovat a zveřejnit.

Použitá literatura a další zdroje

Textová část: Mária Trenklerová
Zdroje: Laval, F. O středověké tvrzi v Čimicích… SMP 2008.
Laval, F. Čimice. In: Průvodce pražskou archeologií. 2017.
Huml, V. K otázce lokalizace panského sídla a dvora v Čimicích… SbSPS 1997.
Huml, V. Stavební podoba nové objevené středověké tvrze v Praze 8 Čimicích. Staletá Praha 1987.
Čimice: urbanistický vývoj. NPÚ, strojopis
Dvořák, K. Chabry-Čimice. 1948
Chochol, J. Antropologické zhodnocení kosterních nálezů… Archaeologica Pragensia 1980.

Spirituální péče – hagioterapie

26 února, 202326 února, 2023Blanka Rošická

Tato léčebná metoda odvozuje svůj název z řeckých slov „therapeia“ – péče, léčba, a „hagios“ – svatý, čistý, posvátný. Představuje směr skupinové existenciální psychoterapie, jehož cílem je očištění života od dysfunkčních vzorců chování, a jedním z jejích nástrojů je projektivní práce s posvátnými, v tomto případě biblickými texty. V České republice se používá od roku 1992, zejména při léčbě látkově závislých, věřících i nevěřících.

Bezprostředním cílem hagioterapie je posilování zralých algoritmů lidské psychiky v oblasti existenciálních a hodnotových struktur. Vzdáleným cílem hagioterapie je proměna životního vzorce neseného emocí nespokojené touhy po tom, co člověk nemá („homo economicus“), v životní vzorec nesený emocí radostné vděčnosti za to, co člověk má („homo religiosus“). Termíny homo economicus a homo religiosus jsou blízké tomu, co Erich Fromm označuje jako životní modus „mít“ a „být“ a proměna charakteru člověka od modu „mít“ k modu „být“ představuje totéž, co bývá v oblasti spirituality označováno termínem obrácení, probuzení, znovuzrození či osvícení.

Na rozdíl od pastorační terapie hagioterapie nevychází z premisy existence Boha, ale z premisy všeobecné přítomnosti náboženských struktur v lidské psychice. Na rozdíl od pastorace a životního koučování k dosahování životních cílů užívá psychoterapeutických postupů.

Centrální kuchyně a pekárna – fotky

26 února, 202326 února, 2023Blanka Rošická

Připravené jídlo se rozváželo do jednotlivých pavilonů.

Tam se potom vydávalo pacientům.

Objevili jsme fotku personálu kuchyně z roku 1965 i se jmény jednotlivých zaměstnanců

Kuchyně z horního ochozu

Prádelna a ústřední lázně – fotky

26 února, 202326 února, 2023Blanka Rošická

V archivu Psychiatrické léčebny jsme našli i další obrázky z prádelny

druhá strana fotky je naštěstí popsaná, a tak víme, že horní obrázek ukazuje

žehlící lis fy Jean Michel z Francie s výkonem 5000 prostěradel za směnu, který uměl prostěradla i automaticky skládat

tenhle obrázek ukazuje 4 prací automaty fy Lapauw z Belgie s výkonem 8 q suchého prádla za hodinu

Vlachovo kvarteto

30 června, 202213 července, 2022Jan Pešťák

je synonymem tradiční české interpretace komorní hudby na světové úrovni. Založil ho v roce 1950 tehdy 27letý Josef Vlach (1. housle) společně s Václavem Snítilem (2. housle), Soběslavem Soukupem (viola) a Viktorem Moučkou (violoncello). V roce 1954 na post violisty nastoupil Josef Koďousek a rok poté na hudební soutěži v belgickém Lutychu získalo kvarteto 1. cenu a tím se dostalo do širšího hudebního povědomí. V roce 1957 se kvarteto stalo komorním souborem Československého rozhlasu. Soubor začal pravidelně nahrávat hudební snímky (celkem asi 160 titulů) a vyjíždět na nejvýznamnější hudební festivaly celého světa, odkud se vracíval ověnčen úspěchy. Josef Koďousek v něm působil do roku 1970.

Klidnější chovanci ústavu choromyslných, kteří pracují na poli, se účastnili prvních “obžínek” – průvodu i tanečního veselí – aby oslavili ukončení letošní sklizně.

Kurt Freund (1914– 1996)

československý a kanadský psychiatr a sexuolog.

V 50. letech se v Praze zabýval léčbou homosexuality a začátkem 60. let se stal odpůrcem její léčby a jeho studie přispěly k dekriminalizaci homosexuálních styků. Od roku 1968 působil v psychiatrickém institutu v kanadském Torontu, kde založil sexuologické pracoviště, které dosud nese jeho jméno. Ve své knize Homosexualita u muže (Praha 1962) Freund zahrnul identická dvojčata, která byla ve většině případu buď homosexuální či heterosexuální. Tím potvrdil geneticky zdroj homosexuality, stále kontroverzní předmět debat po celém světě.

Stanislav Grof 1931

americký psychiatr českého původu, jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie.

Zkoumal využití změněných stavů vědomí pro léčení a vyvinul metodu holotropního dýchání. Začínal ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze Bohnicích u doc. Jiřího Roubíčka, kde zkoušel v průběhu 50. let vliv LSD na pocity a stavy vědomí , i vlastního. Grof byl jedním z desítek lékařů, kteří s touto látkou v socialistickém Československu legálně experimentovali. Poté začal studovat použití psychotropních látek v jiných kulturách a náboženstvích včetně mysticismu a různých koncepcí spirituality jako protipól západní medicíny, která se podle jeho slov tyto zážitky snaží patologizovat. Po srpnu 1968 zůstal na stipendijním pobytu v USA již natrvalo. Po sametové revoluci v roce 1989 se několikrát vrátil do Československa. Od 90. let se opět začal věnovat psaní, jeho knihy na pomezí medicíny, psychologie, mystiky, kulturologie a filosofie byly přeloženy do několika jazyků.

“Jednoho dne přišla velká krabice plná ampulí. V přiloženém dopise bylo napsáno, o jakou látku jde, a prosba, jestli bychom ji nevyzkoušeli a nepodali Sandozu nějaké hlášení. Původní dojem byl, že LSD je schopno na pár hodin navodit psychózu, což by mohl být užitečný zážitek pro psychiatry. (…) Když jsem pozoroval, že na každého účinkuje jinak, došlo mi, že nenavozuje psychózu, nýbrž je nespecifickým katalyzátorem. Neboli – zážitky a vize neprodukuje, nýbrž vytahuje z hlubokého podvědomí. Od té chvíle jsem začal vidět LSD jako nástroj, který může pro psychiatrii znamenat to samé jako mikroskop v biologii nebo teleskop v astronomii.”

— Stanislav Grof

Lubomír Hanzlíček (1916 - 1984)

profesor psychiatrie, patřil k nejvzdělanějším osobnostem své doby, ovládal šestnáct jazyků, osm z nich plynně.

Po studiích nastoupil v r. 1947 na pražskou psychiatrickou kliniku prof. Zdeňka Myslivečka jako asistent. Po krátkém působení v Bohnicích přešel 1954 jako primář do Psychiatrické léčebny v Dobřanech (u Plzně). Zhumanizoval zacházení s pacienty, zmodernizoval jejich léčbu a intenzivně se zabýval rozvojem a možnostmi rehabilitace a psychoterapie psychotiků. Věnoval se intenzivně psychofarmakologii, biochemii a biologické psychiatrii. Byl ředitelem Výzkumného ústavu psychiatrického v Bohnicích, později sepsal Psychiatrickou encyklopedii.

Pracovní zapojení nemocných

Nemocní pracovali v Bohnicích od samého počátku nového ústavu, když se zapojili do jeho výstavby. Už v roce 1904 dorazilo na pomocné práce několik desítek žen a mužů z Kateřinek, prvních šest pavilonů pak představovalo tzv. kolonii pro práceschopné. Postupem času pacienti působili ve všech provozech ústavu: v zemědělství, v zahradnictví, při údržbě parku a komunikací, v kuchyni, prádelně, v dílnách i při úklidu na odděleních.

V 50. letech 20. století i kvůli záboru nemocnice armádou pokleslo množství práceschopných pacientů. Přesto za ředitele Karla Dobíška získala pracovní terapie odborné vedení a stala se součástí jednotlivých pavilonů. Ženy se především věnovaly šití, pletení či tkaní látek. Muži vyráběli například bytové doplňky. Léčebna také spolupracovala s továrnou na hračky Tofa. Zapojení pacientů do pracovní rehabilitace a činnostní terapie pokračuje v Bohnicích i po sametové revoluci, ať už v budově Centrální terapie, v detašovaných pracovištích a na samotných odděleních, tak na socioterapeutické farmě.

Rozdělení pavilonů

V roce 1912 měl ústav 28 léčebných pavilonů. Osm z nich bylo vyčleněno pro neklidné, další pro klidné a méně klidné nemocné. Dva pavilony sloužily pro upoutané na lůžko, další pro znečišťující se a pro nemocné tuberkulózou. Speciální pavilon byl pro vyšetření zločinců. Zbývající části tvořila pracovní kolonie či izolace. Celkem měla v té době léčebna 1 774 lůžek. Jejich počet se zvýšil dostavbou pavilonů sanatoria pro movitější pacienty v roce 1924. Během okupace nacisté do Bohnic nastěhovali pacienty některých zrušených léčeben, dále například obyvatele nalezince nebo ústavu pro hluchoněmé. Po roce 1948 bylo zrušeno sanatorium a rozdělování pacientů do tříd podle výše plateb za léčbu. K zásadní změně došlo po obsazení větší části areálu armádou v roce 1951, kdy léčebně zůstalo jen 17 pavilonů. V té době se také začal měnit charakter ústavu z převážně detenčního na léčebný. V 60. letech se s postupným navrácením budov od armády zavedlo nové označení pavilonů od 1 do 36.

Výzkumný ústav psychiatrický

Prvním ředitelem byl v roce 1961 jmenován profesor Lubomír Hanzlíček, autor rozsáhlé Psychiatrické encyklopedie, působili zde psychiatři Stanislav Grof či Kurt Freund. Základním posláním ústavu byla „vědecká a výzkumná činnost zaměřená na zjišťování, prevenci a remediaci rizikových faktorů, jež ohrožují duševní zdraví jedince“. Po roce 1990 došlo ke změně názvu na Psychiatrické centrum Praha, z něhož pod vedením Cyrila Höschla vzešel v roce 2015 Národní ústav duševního zdraví. Ten má sídlo ve středočeských Klecanech.

Spirituální péče

Zahrnuje psychiatrickou a duchovní péči, jejichž vztah se v průběhu času vyvíjel v souladu se stupněm svobody celé společnosti. Po vzniku léčebny oba dva druhy péče probíhaly vedle sebe více méně nezávisle, v době nesvobody stály ideologicky proti sobě, v současnosti se prolínají v celostní péči o pacienty, ale také o jejich příbuzné, stejně tak jako o zaměstnance, anebo o návštěvníky nemocnice. Současný tým spirituální péče tvoří evangelický a husitský farář, katolický kněz, terapeuti, zakladatel hagioterapie – psychiatr Prokop Remeš a nemocniční kaplan.

Léčba po sametové revoluci

Po pádu komunistického režimu se zřizovatelem léčebny stalo ministerstvo zdravotnictví. Jako první v Česku zahájilo činnost roku 1991 bohnické Centrum krizové intervence (CKI), které poskytuje poradenství, ambulantní péči i krátkodobé hospitalizace. S návratem zemědělského hospodářství pod správu léčebny se rozběhla pracovní terapie na socioterapeutické farmě. Rozšířil se rehabilitační primariát, který pro své aktivity kromě Centrální terapie, kde funguje například keramická či šperkařská dílna, využívá i další pracoviště. V září 1991 se začaly v Divadle Za plotem konat pravidelná představení a přednášky, areál léčebny se více otevřel veřejnosti také pořádáním festivalů Mezi ploty a Babí léto. Na přelomu let 1999/2000 došlo k přerozdělení lůžek v léčebně tak, aby byla oddělena akutní léčba od následné péče podle diagnóz pacientů. Tomu odpovídá i rozdělení na stávajících 17 primariátů.

Nemocnice dnes

V roce 2013 se z psychiatrické léčebny stala Psychiatrická nemocnice Bohnice. Ve stejném roce byla v Česku schválena Strategie reformy psychiatrické péče. Cílem strategie je především přenést péči z velkých léčeben a nemocnic na komunitní úroveň. Reforma dále počítá s provázáním zdravotních i sociálních služeb či s rozšiřováním psychiatrických oddělení v běžných nemocnicích. Za podpory fondů EU běží od roku 2018 pilotní projekty Center duševního zdraví, která mají umožnit léčbu pacientů v domácím prostředí. V roce 2021 začala PN Bohnice v rámci reformy snižovat počty lůžek.

Experimenty a věda v 60. letech

Od 1. ledna 1961 začal v areálu působit Výzkumný ústav psychiatrický, který sídlil v pavilonech č. 19 a 23. Prvním ředitelem byl jmenován profesor Lubomír Hanzlíček a působil zde také psychiatr Stanislav Grof, který roku 1968 emigroval do USA. Právě on prováděl v Bohnicích experimenty s možností využití drogy LSD při léčbě, do kterých se v Československu zapojila řada známých osobností včetně zpěváka Karla Gotta. Na druhou stranu se léčebna, které státní orgány průběžně navyšovaly počty lůžek, potýkala od 60. let s trvalým nedostatkem personálu.

Léčba v 70. a 80. letech

Během 70. let vzrůstal počet pacientů, a to kvůli rostoucímu počtu obyvatel Prahy i nedostatku sociálních služeb. Zároveň přibývalo nemocných v důchodovém věku a pacientů závislých na alkoholu a návykových látkách. Materiální i personální zajištění léčebny přitom zůstávalo nedostatečné. Léčebna se snažila zmírňovat nedostatky podáváním modernějších psychofarmak a antidepresiv, která umožňovala další snižování průměrné ošetřovací doby. Pozvolna docházelo i k zvyšování počtu lékařů a psychologů a vytváření zázemí pro jejich práci. V roce 1981 vznikl primariát rehabilitace, který pod vedením Jana Cimického spojil fyzioterapii s centrální pracovní terapií či divadelními aktivitami. V roce 1986 byl přebudován původně infekční pavilon pro léčbu závislosti na alkoholu, ve stejném roce bylo v pavilonu 7 zřízeno samostatné sexuologické oddělení pod vedením Slavoje Brichcína. Koncem 80. let se z vily vedle administrativní budovy stal centrální příjem nemocných.

Léčba do roku 1918