Alfred Nobel (1833-1896)
Narodil se ve Stockholmu ve Švédsku do rodiny průmyslníka, ale velkou část mládí prožil také v Rusku, kde jeho otec podnikal ve zbrojním průmyslu. Dlouhá léta rovněž strávil na studijních cestách po USA. Měl tři bratry, ale nejmladší z nich, Emil, zahynul při explozi v rodinné továrně. Tehdy se Alfred rozhodl učinit výrobu bezpečnější. V roce 1867 si nechal patentovat výrobu dynamitu, který vznikl smícháním tekutého nitroglycerínu s křemelinou. Podílel se na výstavbě 90 továren na výrobu dynamitu ve 20 státech, vlastnil 355 patentů a získal díky svému podnikání obrovský majetek.
Raimund Ballabene (1850-1933)
Na doporučení prof. Gintla vstoupil tento mladý chemik v roce 1871 do služeb Nobelova koncernu, a sice jako laborant v Zámcích. Velmi rychle začal zastávat zodpovědnější pozice po celé Evropě, stal se ředitelem závodu v Prešpurku (Bratislavě). Do Zámků se vrátil v roce 1906, kde až do své smrti v roce 1933 obýval tovární vilu.
Isidor Trauzl (1840-1929)
Do dynamitky v Zámcích se poprvé dostal z pozice setníka rakouské armády, který měl dohlédnout na bezproblémovou výrobu vojensky významného dynamitu. Pomohl se zásadním zlepšením bezpečnostních postupů po tragických výbuších z přelomu let 1870/1871. Jeho schopnosti rozeznalo i vedení firmy, které ho zaměstnalo a Trauzl stoupal ve firemní hierarchii až na místo ředitele všech továren v Rakousko-Uhersku.
Wilhelm Gintl (1843-1908)
Profesor chemie na Německé vysoké škole technické v Praze, který byl pověřen státním dohledem nad továrnou. Ve všech úředních řízeních spjatých s dynamitkou dodával odborné posudky, zároveň měl vřelé vztahy s firmou Alfred Nobel & Co. i s Augustem Schramem.