Dožínky

jsou oslavou ukončení žní, podobné je vinobraní či dočesná (po sklizni chmele). Příkladem obyčejů je předání posledního uvázaného snopu obilí hospodáři, který si ho ponechal do příští sklizně. Typická byla i společná cesta z pole, při které měli lidé na hlavách věnce s květy a klasy, stejně byly ozdobeny i jejich nástroje. Dožínkový věnec se nechával v domě až do jarní setby. V polovině 19. století byly dožínky slaveny prakticky na celém českém území,  počátkem 20. století  zahrnovaly průvody selské jízdy a tančení české besedy. Z původní tradičně zemědělské oslavy se v průběhu 20. století stala společenská akce volně spojená s ukončením sklizně.