Author: admin

Studánku tvoří betonová skruž s nízkou dřevěnou sedlovou stříškou. Nachází se v horní části údolí s názvem Černá rokle, opravena byla v roce 2016. Studánka je pramenem Podhořského potoka, který tvoří osu Černé rokle. Kousek pod pramenem je malé jezírko a níže v rokli vytváří potok několik pěkných vodopádů. Asi o 90 m níže se v rokli nalézá další studánka „V Černé rokli”.

Vzhledem k blízkosti archeologické lokality Na Farkách (ohrazená výspa nad Vltavou) je pravděpodobné, že studánka Bendovka byla zdrojem vody pro první obyvatele Bohnic.

„Bendovka”, také „Nad Černou roklí”

Drahaňská

Nejsilnější pramen je jímán do zakryté skruže o průměru jeden metr, voda vytéká kovovou trubkou do menší tůně zpevněné plochými kameny. Studánka se nachází východně od Drahaňského mlýna, na pravém břehu Drahaňského potoka, kousek od lávky přes Drahaňský potok.

Traduje se, že voda má blahodárné účinky na zrak, jméno Prdlavá však získala podle působení na jiné části lidského organismu 🙂

Haltýř a Havránka

Prameniště v přírodní památce Havránka zahrnuje upravené jímací objekty Trojský haltýř (pobořená zděná jímka na okraji prameniště, zakrytá rozpadající se konstrukcí z dřevěné kulatiny), Pod Haltýřem a neupravený pramen Havránka. Studánky jsou pramenem krátkého a výrazného potoka, zvaného Haltýř.

Pod Čimicemi

Dnes již neznatelný pramen v horní části Zámecké rokle nad bývalou dynamitkou se nacházel v ostré pravotočivé zatáčce údolí při patě svahu na jeho pravé straně. Voda se objevuje níže v údolí jen ve formě kaluží a podmáčeného terénu bez zřetelného vývěru.

V Bohnickém údolí

Dnes již zanesená studánka bez vody. Ukryta je v lese v pravém svahu Bohnického údolí, cca 250 m JV od rohu hřbitova bohnické léčebny. Hledat ji můžete v rokli asi 150 m od horního okraje lesa v místech, kde se rokle začíná zahlubovat.

Takto vypadala studánka v roce 2013, tehdy tu ještě pramenila voda. V létě 2021 je už bez vody, ani nalézt se nám ji nepodařilo. Třeba budete mít více štěstí při svém pátrání vy…

Studny pro léčebnu

Při stavbě léčebny v roce 1908 byly v blízkosti hlavního vstupu vyhloubeny studny pro čerpání pitné vody. Užitková voda se čerpala z Vltavy a byla podzemním potrubím vedena do vodárenské věže. Více info na panelu č. 6.

Rybníky

Rybníček byl obnoven v roce 2019 kousek nad bývalým obecním rybníkem. Ten nechala obec vybudovat v roce 1885 a sloužil zřejmě jako usazovací nádrž před zavedením kanalizace. Obec ho nechala zavézt v roce 1907. Kvůli vedení dešťové kanalizace není obnova v původním místě možná. Rybník navazuje na skalní výchoz, který byl očištěn od náletové vegetace, má vypouštěcí zařízení a bezpečnostní přeliv. Nádrž má plochu cca 650 m2 a hloubku 1,5 m, významná je hlavně jako napajedlo pro ptáky a zvěř, vodní bezobratlé a obojživelníky. Není určena k chovu ryb.

Bohnický

Čimický

První zmínky o rybníku jsou z urbáře z 15. století. V 60. letech 20. století byl vyčištěn a využíván rybáři, sloužil také jako záložní zdroj požární vody. Při výstavbě kanalizace v letech 1977 – 1983 byl rybník vypuštěn, na levém břehu byla budována kmenová stoka F. Po dokončení výstavby se již rybník nepodařilo znovu napustit, protože nově vybudované kanalizace strhly většinu vody v okolí rybníka.

V roce 2000 byl učiněn pokus o napuštění rybníka drenážními vodami svedenými z okolí nynějšího parkoviště u OC Drahaň. Ani toto řešení nevedlo k napuštění rybníka. Až celková revitalizace rybníka spojená s úpravami kanalizační stoky zahájená v dubnu 2005 byla úspěšná a rybník se podařilo znovu napustit. Na jižním konci hráze je informační panel s podrobnými informacemi.

Tento rybník je zakreslen již na mapách z roku 1750, byl postaven na podmáčených loukách uprostřed Čimického údolí. Dnešní podobu lesního rybníčku získal až ve 20. století, kdy území přestalo být hospodářsky využíváno a okolí rybníka zarostlo bujnou vegetací. Do té doby byla v okolí obdělávaná pole, skály a dno údolí se používaly jako pastviny. Ty zřejmě daly rybníčku jméno – slovní spojení „kozí prtě“ označují kozí pěšiny vyšlapané ve svahu.

K pokusům o opravu rybníka došlo v 2. polovině 20. století, ovšem další desetiletí zanedbané údržby vedla k destrukci hráze a rybník vypadal spíše jako lesní tůň. V roce 2011 byla provedena jeho celková rekonstrukce.

V okolí rybníka bylo v roce 2010 nalezeno 58 druhů rostlin a 125 druhů motýlů. Charakter rybníka asi nejvíce vyhovuje obojživelníkům. Vyskytuje se zde skokan skřehotavý, skokan štíhlý, vzácně i ropucha obecná a dva druhy čolků. Přijďte si je navečer v létě poslechnout…

Koztoprtský

Potoky

Stav potoků ve městech je úzce propojen s výstavbou podzemních sítí. Budovy vyžadují stabilní (a tedy i suché) základy, proto se prameniště drénují (voda se odvádí trubkami do kanalizace), a potoky či rybníky tak mohou vyschnout. Tento osud potkal Čimický i Bohnický potok. Naštěstí lze promyšleným zásahem tento negativní vývoj někdy zastavit a vrátit.

Krátkých vodních toků se v Praze nachází kolem stovky, na našem kopci lze v závislosti na aktuální hladině spodní vody najít tyto potoky:

Bohnický potok

Dříve tekl Bohnickým údolím, vpravo podél Bohnické ulice. Jeho hlavní prameniště bylo nevratně poškozeno již při stavbě léčebny poč. 20. století, zbylá voda byla svedena do dešťové kanalizace. Levobřežní přítoky utrpěly při stavbě sídliště, v dolní části údolí v okolí bývalého Lísku se voda objevuje stále. Magistrát hl. m Prahy chce v dalších etapách projektu obnovy a revitalizace pražských nádrží obnovit Bohnický potok v délce celého údolí.

Čimický potok

Pramení na začátku Čimického údolí, východně od Čimického rybníka, a kvůli výstavbě kanalizace byl v posledních dvaceti letech 20. století téměř zničen. Po citlivé obnově Magistrátem hl. m. Prahy, kdy došlo hlavně k utěsnění kanalizační stoky, potok naplnil rybník a pokračuje západním směrem ke Koztoprtskému rybníčku a dále do Zámecké rokle. V dolní části údolí už je v korytě voda po celý rok. Ústí potoka před areálem bývalé dynamitky si díky překvapivému tvaru můstku všimne i méně pozorný cyklista :).

Drahaňský potok

Vytéká z požární nádrže v horní části obce Dolní Chabry, dále pokračuje kolem čističky odpadních vod a následně vtéká do Drahaňské rokle. Je poměrně vodnatý, níže v údolí se rozlévá do širšího mělkého koryta, do Vltavy ústí nenápadně.

Podhořský potok

Tento krátký potůček, který v malých kaskádách ukrývá ideální podmínky pro malé obratlovce a obojživelníky, tvoří osu Černé rokle.

Haltýř

Pramení v přírodní památce Havránka, jedná se o krátký, ale výrazný potok. Od středověku byl zdrojem vody pro celé osídlení Tróje. Dle písemných dokladů odtud byla od roku 1670 vedena voda dřevěným potrubím do Trojského zámku. Až do 80. let 20. stol., kdy bylo v rámci rekonstrukce zámku přívodní potrubí v celém areálu zámecké zahrady zrušeno, využívala tento vodní zdroj pražská zoologická zahrada.

Na svých výletech jste na vodu v některé její podobě už určitě narazili

Víte, jak se vlastně liší mezi sebou?

Pramen – přirozený vývěr podzemní vody na povrch.

Studánka – pramen upravený tak, aby se z něj dala nabírat voda.

Potok – přirozený vodní tok.

Řeka – přirozený vodní tok s větším průtokem, délkou a povodím než potok.

Rybník – vodní nádrž vytvořená člověkem, určená především k chovu ryb a k zadržování vody. Lze v něm regulovat hladinu vody, je spíš mělký.

Jezero – přírodní vodní nádrž, bývá hlubší než rybník.

Retenční nádrž – uměle vytvořená, slouží výhradně k zadržení dešťových srážek, hladina vody je v ní většinou velmi nízká.

Suché poldry – trvale prázdné retenční nádrže sloužící k zachycení vody při povodních.

Přehrady – nádrže s objemem vody větším než 2 mil. m3 nebo hloubkou větší než 9m.

Tůně – malé vodní plochy bez hráze a vypouštěcího zařízení. Slouží hlavně obojživelníkům a vodním bezobratlým, a proto by neměly být zarybňovány. Mohou být součástí vodních toků, ale vyskytují se i samostatně.

Pamatujete si na “netopýra” před hlavním vchodem?

Jednalo se o autobusovou železobetonovou zastávku zastřešenou drátosklem na žlutých ocelových trubkách. Dílo připomínající netopýra s roztaženými křídly bylo postaveno v roce 1986 renomovaným architektem Vladem Miluničem (jedním z autorů Tančícího domu). Umístěním na rozhraní sídliště a ústavu měla zastávka symbolizovat prostředníka mezi těmito dvěma světy.

Když byla v roce 1993 autobusová linka odkloněna jinam, stavba ztratila svůj původní význam, chátrala, a tak byla na žádost Psychiatrické léčebny v roce 2011 demontována.

Milunič spolu s arch. Janem Línkem stojí také za podobou Domova pro seniory Nová slunečnice v Čimicích.

Víte, kdy vznikl festival Mezi ploty?

Po listopadové revoluci zažila léčebna největší rozkvět a otevřela se veřejnosti. V roce 1990 byl založen festival Babí léto se záměrem seznámit veřejnost s poskytovanými službami. Dva roky nato vznikl festival Mezi ploty, původně jako jeho divadelní odnož. Postupně se jeho náplň rozšířila o koncerty, umělecké workshopy, přednášky z oblasti psychiatrie a jiné akce. Oba festivaly mají detabuizovat psychiatrické prostředí a stírat hranice mezi lidmi s duševním onemocněním a bez něj, mezi lidmi za plotem a před ním.

Vliv na vývoj obce

Výstavba ústavu představovala pracovní příležitosti pro budoucí personál i pro ty, kteří se přímo podíleli na stavbě. Počet obyvatel tak značně vzrostl. Zatímco v roce 1900 vykazovalo sčítání obyvatel 679 osob, po otevření ústavu jich v roce 1910 bylo evidováno již 2264 a o jedenáct let později 3150.

S přibývajícími obyvateli se rozrůstaly rodinné domy a vznikaly nové obchody a služby.

Ústav měl také vliv na rozvoj kulturního života v obci. V Divadle se od roku 1932 konala divadelní a hudební představení profesionálních souborů i souborů tvořených pacienty a personálem jako součást terapie. Po únoru 1948 byla činnost divadla zastavena. Znovu svůj provoz zahájilo v roce 1991 a rozšířilo svůj program o společenské a vzdělávací akce. V postranní budově byl později otevřen klub V. kolona, který nabízí koncerty, umělecké workshopy, projekce, výstavy, atd. Personál tvoří většinou klienti psychiatrické nemocnice.

Neopomenutelným přínosem pro Bohničany je nemocniční park, ve kterém jako by se při procházkách zpomalil čas a ztišil ruch velkoměsta.

Je třeba si uvědomit, že sídliště Bohnice bylo vystavěno až v 70. letech 20. století, a tak byl ústav přes 60 let stěžejním objektem obce a na vývoj původně malé vesnice za Prahou měl zásadní vliv.

Kostel jako sklad a tělocvična?

V letech 1951-1956 procházel ústav hlubokým úpadkem. V době studené války se uvažovalo o jeho přeměně na kasárna protivzdušné obrany. Od myšlenky v původním rozsahu bylo nakonec z mnoha důvodů upuštěno, zvláště kvůli přeplněnosti zařízení, jež měla pražské pacienty převzít. Přesto ze všech 36 pavilonů mohl ústav nadále využívat jen 17, zbytek zabrala vojenská správa. Navracení pavilonů trvalo až do roku 1964.

Největší škody byly napáchány na kostele, který plnil funkci tělocvičny a posléze skladu vojenského materiálu. Většina vnitřního vybavení byla zdevastována nebo rozvezena do jiných kostelů. I po opuštění prostor armádou však kostel dále sloužil jako sklad či depozitář soch. Obnovy se dočkal až v roce 1990, kdy byl předán zpět léčebně.

Jak zasáhla druhá světová válka do chodu ústavu?

Období nacistické okupace představovalo pro ústav těžké období: čelil největší kapacitní krizi a do vedení byl dosazen Němec Johann Jurek, který se měl podílet na vyhlazení Lidic. Krizi vyvolalo hromadné rušení obdobných zařízení v zemi a uzavření tří tuberkulózních pavilonů v nemocnici na Bulovce. Pacienti odtud byli přemisťováni právě do Bohnic.

Od roku 1939 působil v ústavu odboj z řad opatrovníků a později jejich potomků, který lidem pronásledovaným nacisty poskytoval útočiště jako fiktivním pacientům a podporoval jejich rodiny. Z první vlny odboje byli všichni odhaleni a posláni na smrt do Osvětimi.

Věž kostela sv. Václava, jeden z nejvyšších bodů v tehdejší Praze, sloužila spojeneckým armádám jako orientační bod pro letecké útoky, a proto okupanti uvažovali o jejím zbourání.

Během květnového povstání v roce 1945 přišli o život tři zaměstnanci ústavu. Jejich jména jsou uvedena na pamětní desce v ústřední budově.

Nepřipomíná vám ústřední budova PNB jiné známé stavby v Praze?

Výstavba administrativní budovy, kostela Sv. Václava i vil pro lékaře a úředníky byla svěřena významnému architektu Václavu Roštlapilovi (1856-1930). Bohnickým stavbám předcházely v autorově tvorbě Strakova akademie (1896), dnešní sídlo vlády ČR, a Akademie výtvarných umění na Letné (1903).

Právě tyto stavby se staly předlohou pro podobu ústřední budovy z roku 1909, v níž Roštlapil smísil neobaroko s prvky secese. Na mozaice štítu je vyobrazena žena, která ukazuje nemocnému cestu do chráněného prostředí ústavu. V administrativní budově od počátku sídlí vedení nemocnice, kanceláře administrativně technického úseku a ústavní lékárna.

Pro pozdější Roštlapilovu tvorbu je příznačná střídmost a čistota stylu. Právě z tohoto období pochází ústavní kostel sv. Václava (1916). Divadlo z roku 1926 bylo dlouho připisováno stejnému autorovi, dnes se ale uvažuje spíše o architektu Josefu Dvořákovi. O těchto i dalších stavbách se dozvíte více na panelu č. 6, který stojí blízko kostela sv. Václava.

Proč je mezi vznikem některých budov skoro dvacetiletý rozdíl?

13 června, 202214 června, 2022admin

V roce 1905 stavební kancelář pod vedením ing. Václava Hellera a arch. Václava Roštlapila zahájila výstavbu komplexu budov, jemuž dala secesní ráz. Areál byl otevřen v roce 1909, další stavební práce přerušila první světová válka, některé pavilony byly využity jako lazarety. Za války byl dokončen pouze kostel sv. Václava. Další budovy byly dokončeny v roce 1924, divadlo až v roce 1932.

Ústav také zajišťoval ubytování pro personál – poblíž administrativní budovy se nacházely vily ředitele, správce i lékařů. Další obytné domy byly postaveny mezi léčebnou a Čimickým hájem, ty v současnosti slouží zaměstnancům a klientům jako alternativní bydlení.

Objekt je zasazen do rozsáhlého parku ve francouzském a anglickému stylu. Ke každému pavilonu byla navržena vlastní zahrada.

Při stavbě pavilonů a při budování krytů v rámci příprav na druhou světovou válku byly objeveny předměty z pravěku.

Celý areál je chráněnou kulturní památkou.

Od kdy zde Psychiatrická nemocnice stojí a proč vznikla právě v Bohnicích?

Vlivem nových společensko-ekonomických nároků na jedince a prudkým nárůstem populace v druhé polovině 19. století výrazně vzrostl počet lidí s duševními potížemi. Kapacita jediného ústavu pro choromyslné v Praze V Kateřinkách (dnešní Psychiatrická klinika na Karlově) a mimopražských ústavů nestačila, a proto se zemský výbor království českého v roce 1903 rozhodl o založení nového zařízení tohoto typu.

Při výběru pozemků zvítězil velkostatek o 303 hektarech nacházející se v Bohnicích, jež tehdy byly vesnicí s velmi omezenou infrastrukturou. Výbor ho odkoupil od Karla Matouše za 730 000 K, což za tak rozlehlý pozemek v porovnání s ostatními nabídkami představovalo výhodnou koupi. Asi 64 ha z této plochy bylo určeno pro stavby, zbylou část tvořila zemědělská půda. Důležitým kritériem volby byla soběstačnost areálu. Tomu ústav dostál skvěle: měl svou vlastní vodárnou, elektrárnou, kanalizaci, ornou půdu, lesy, vinici Lísek, i vlastní služby – pekárnu, vinárnu, prádelnu, kuchyň, kostel i hřbitov stal se tak autonomním komplexem.

Výhodou byla rovněž odlehlost místa a příroda skýtající potřebný klid. Na přípravných stavebních pracích se podíleli pacienti z Kateřinek a trestanci z pražské věznice.

V roce 1909 zahájil ústav činnost pod vedením ředitele MUDr. Jana Hraše.

Sopečná činnost

Jádro planety Země je žhavé a jeho obrovská energie se na povrchu projevuje sopečnou činností. Prasklinami v zemské kůře se extrémně horké magma, směs roztavených hornin a plynů, dere až na povrch, a tak utváří krajinu.

SOPKY NA ÚZEMÍ ČR

Ačkoli to dnes není na první pohled patrné, i území České republiky bylo formováno sopečnou činností. Nejmladší sopky byly činné (tedy chrlily lávu) ještě na počátku čtvrtohor. I hora Říp, kterou můžeme z Bohnic vidět, je pozůstatek třetihorní sopky. Ještě bližší, ale méně známá stopa sopečné činnosti, je pahorek Kopeč u Odoleny Vody, sotva 20 km odtud. Návrší je tvořeno čedičem, což je ztuhlá láva z vývěru sopky. Umíte vyjmenovat i další pozůstatky sopečné činnosti, které můžeme vidět na území ČR?

3 – Geologická minulost

13 června, 202226 února, 2023admin

Velký třesk, rozpínání vesmíru, vznik Sluneční soustavy, bouřlivé období „novorozené“ planety Země, posuny kontinentů, vznik oceánů a moří, horotvorné procesy. To všechno čas od času slýcháme a každý z nás má asi nějakou představu, o co se jedná. Ale umíme si představit, že výsledkem všech těchto procesů je i místo, na kterém právě stojíme?

SOPEČNÁ ČINNOST

SOPKY NA ÚZEMÍ ČR

MÍSTNÍ NÁZVY

odrážejí geologickou historii území, aniž si to uvědomujeme. Naši předci pozorovali přírodu, aby mohli využívat přírodní zdroje ke svému přežití. Aby se orientovali v krajině, dávali místům jména, která často vznikala spontánně.

V ulici „Na pískovně“ se těžil písek pro stavbu Bohnické léčebny. Prostor po vytěženém písku je dnes využíván jako sportoviště.

Na Pentlovce bývala cihelna a říkalo se tam „Na hliníku“, což je místo, kde se těží „hlína“, surovina na výrobu cihel.

Název „Velká skála“ upozorňuje na to, že se jedná o jeden z nejvyšších skalnatých bodů v okolí.

EROZE

je přirozený proces rozrušování zemského povrchu a přenášení uvolněných materiálů. Hlavní faktory, které způsobují erozi, jsou: teplota, voda, vítr a živé organismy.

KŘEMENCE neboli BULIŽNÍKY

jsou nejtvrdšími horninami na území Prahy. Vznikaly jako usazeniny v místech horkých podmořských pramenů spojených s podmořskou sopečnou činností v době starohor. Velmi tvrdý buližník odolával erozi a proto dnes můžeme vidět téměř souvislý skalnatý hřeben buližníku od vrchu Ládví, přes Čimický háj a Velkou skálu, který na levém břehu Vltavy pokračuje vrchem Suchdol (na mapě vyznačen žlutě).

USAZENINY neboli SEDIMENTY

Zvětralé části povrchu jsou odnášeny nejčastěji vodou. V klidnějších místech (v tůních nebo na mořském dně) se usazují v podobě sypkých usazenin. Jejich zpevněním pak vznikly slepence, pískovce, prachovce a jílovce. Ve čtvrtohorách, v dobách ledových, bylo málo srážek, a proto byl netypicky výrazný i větrný odnos. Na severní straně skalnatého hřebenu Ládví – Čimický háj – Velká Skála – Suchdol bylo v té době závětří, ve kterém se usadily mocné „závěje“ spraší. Právě naváté spraše se staly základem úrodné zemědělské půdy, která dala našim předkům možnost usadit se, vybudovat zemědělství a s ním první lidské civilizace.

Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

ČLOVĚK

Z geologického hlediska člověk ovlivňuje povrch planety velice krátkou dobu, ovšem výrazným způsobem přizpůsobuje krajinu svým potřebám.

Ve starší době kamenné lovci využívali vyvýšené skály jako pozorovatelny při lovu zvěře a dočasné tábořiště. Důkazy k tomu byly nalezeny na vrchu Ládví.

Úrodné sprašové půdy a dostatek pitné vody byly hlavními předpoklady, aby se zde usadili první zemědělci už v mladší době kamenné. Oblast Bohnic a Čimic je od té doby nepřetržitě obydlená, o čemž svědčí archeologické nálezy.

Dalším významným zásahem do krajiny byla výstavba bohnického sídliště v 70. letech 20. století. Úrodná pole se změnila ve staveniště a do oblasti se přistěhovalo velké množství lidí. To vedlo k nadměrné návštěvnosti okolní přírody a její částečné devastaci.

Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

STAROHORY

(před 2 500-539 mil. let)

Vznikaly zárodky dnešních kontinentů. Území Čech se v té době pravděpodobně nacházelo na jižní polokouli, a to na mořském dně. Poblíž vývěrů podmořských horkých pramenů vznikaly buližníky. Život v chladném moři představovaly jednobuněčné organismy (jejich mikroskopické zkameněliny byly objeveny v místních buližnících).

Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

KADOMSKÉ VRÁSNĚNÍ

probíhalo před 550 mil. let, na konci starohor, v souvislosti s pohybem kontinentů. V oblasti, kde se kontinentální desky přibližovaly a srážely, docházelo k vyzdvižení pohoří a následnému ústupu moře. Do současnosti se kadomská pohoří nezachovala, během dlouhé geologické historie byla obroušena erozí. Dodnes ale tvoří základ Českého masivu i celé Evropy.

Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

PRVOHORY

(před 539-252 mil. let)

Území Čech se zvolna posouvalo na sever, pokleslo a znovu bylo zaplaveno mořem na dalších 125 mil. let. Moře tvořilo asi 120 km široký průliv mezi Plzní a Železnými horami. Velká skála se ocitla pod hladinou moře. Z té doby pocházejí usazeniny jako břidlice, pískovce a vápence.

Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

VARISKÉ VRÁSNĚNÍ

asi před 370 mil. let se opět oblast Evropy začala zvedat, moře ustoupilo a krajina byla vystavena vlivům eroze dalších 270 mil. let. Společné působení vody, větru a měnících se teplot odplavilo měkčí materiály a vypreparovalo buližníkové ostrůvky z prvohorních usazenin.

Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

DRUHOHORY

(před 252-66 mil.let)

Moře se vrátilo potřetí na území dnešní Prahy asi před 98 mil. let., v období pozdní křídy. Velká skála, Ládví a další skalní útvary se staly součástí souostroví malých ostrůvků, o které se tříštil mořský příboj.

MOŘSKÝ PŘÍBOJ

rovněž velmi významně formoval území kolem nás. Jeho vliv je dodnes vidět na přírodní památce Ládví, kde vlny druhohorního moře vymlely do skalnatých útesů prohlubně, ve kterých se usadily příbojem omleté buližníkové valouny. Dále od útesů (celá oblast Kobylis, Bohnic a Čimic) se usazovaly hrubozrnné nazelenalé pískovce. Později hladina moře ještě stoupla, ostrůvky buližníku se ponořily pod hladinu, a v oblasti se usazovaly prachovité slínovce „opuky“ (např. severovýchodně od Velké Skály).

Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

TŘETIHORY

(před 66-2,6 mil.let)

Vlivem vyzvednutí kontinentu před více než 80 miliony let moře opět ustoupilo z území Prahy. Tentokrát nebyl tento proces provázen vrásněním. Pražská kotlina byla na konci třetihor (před 4-5 mil. let) mnohem mělčí a rozlehlejší. Navíc byla bez souvislých lesů a řeka v ní často měnila koryto.

Tou řekou však byla Berounka, v té době hlavní česká řeka. Prahou protékala z jihu na sever a území dnešního města opouštěla v sedle mezi Ďáblickým a Čimickým hájem, v úrovni Kobyliské vozovny, a tekla dále na sever. Labe, v té době méně významná řeka, se vlévalo do Berounky o 200 m dále. Vltava byla v té době malou říčkou, která se vlévala do Berounky kousek od jejich dnešního soutoku. Vlivem zvedání evropské kontinentální desky se vodní poměry změnily. Vltava se stala mohutnější a začala si razit cestu od Šumavy skrz Prahu na sever.

Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

ČTVRTOHORY

(před 2,6 mil. let až doposud)

Období čtvrtohor trvalo v rámci celé historie Země „jen“ 2,6 mil. let (a trvá dodnes), přesto v něm došlo k nejzásadnějším změnám na území Pražské kotliny. Střídaly se doby ledové a meziledové, tedy statisíce let střídání teplot, usazování a eroze. Usazeniny štěrků a písků vytvořily ve čtvrtohorách celkem 11 výrazných teras, podle toho můžeme usuzovat, že proběhlo 11 dob ledových a meziledových. Zbytky jedné z nich, Suchdolské terasy, jsou dodnes součástí Velké skály. Lze je vidět i na vyhlídce Podhoří, kde leží množství hladce opracovaných valounků křemene a dalších naplavených hornin velmi odlišných od hornin utvářejících podloží v této oblasti.

Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

VLTAVA

Na počátku čtvrtohor se Vltava klikatila mělkým údolím na úrovni Velké skály. To znamená, že právě teď stojíte na dně pravěké Vltavy. V dobách meziledových si Vltava postupně vymlela své dnešní koryto. Tvrdé buližníkové skály odolávaly erozi a řeka si našla snazší cestu, posunula se na západ a prorazila 100 m hluboký kaňon mezi Suchdolem a Bohnicemi.

Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

DOBA LEDOVÁ

V dobách ledových byla většina vody vázána v ledovcích a na kontinentu Evropa panovalo velmi suché a chladné podnebí. Silný vítr unášel velké množství prachu. Usazené spraše se staly základem zemědělsky úrodné půdy v této oblasti.

DOBA MEZILEDOVÁ

Po oteplení docházelo k tání ledovců a silným srážkám. Prudké proudy vody erodovaly krajinu. Tak vznikly strmé rokle a svahy, které dnes vidíme v Troji, Bohnicích a Čimicích. I např. Bohnický potok, který je dnes jen nevýrazným potůčkem, v průběhu čtvrtohor vyhloubil Bohnické údolí.

Přečtěte si, co se na ceduli nevešlo.... Chci si přečíst další informace

Použitá literatura a další zdroje

Textová část: Ing. Martina Šichová
Odborná spolupráce: RNDr. Boris Ekrt
Grafické zpracování: Miki Mára

Použitá literatura
ZO ČSOP Křivatec, série publikací Chráněná území Prahy 8 (2006-2013),
Lutovský, Smejtek a kol.: Pravěká Praha, 2005,

Semotanová a kol: Ottův historický atlas Praha, 2015,

Wikipedia, Google mapy

Realizace –červen 2022

Povodně

V srpnu 2002 zatopila pražské metro povodeň, a to i přes uzavření tlakových staničních uzávěrů. Plně pod vodou bylo 8 stanic – Florenc B;C, Vltavská, Nádraží Holešovice, Křižíkova, Invalidovna, Palmovka, Malostranská a Staroměstská. Voda na povrchu dosáhla nadmořské výšky 190m, nejhlubší stanice Florenc B má nástupiště ve 150 m/nm. Do konce září trvalo odčerpávání vody z tunelů, zatopeny byly i dvě vlakové soupravy. Přes centrum byla dlouhodobě zavedena náhradní autobusová doprava – z Bohnic se jezdilo přímým autobusem až na stanici Pražského povstání. Opravy metra vyšly na 7 miliard korun.

V roce 2004 se hlavním přestupním uzlem mezi metrem a autobusy stala stanice Kobylisy.

Tramvaj nebo metro?

Severní pražská sídliště s velkým počtem obyvatel jsou dnes odkázána pouze na autobusy. O zavedení tramvajové dopravy se znovu uvažovalo i v polovině 60. let při projektování systému podpovrchové tramvaje. Později byla do této části Prahy navržena prodloužená trať metra C, ale v roce 1999 bylo rozhodnuto o tzv. krátké variantě mimo sídliště. Zvažovalo se také zavedení trolejbusové dopravy v celém Severním Městě a v polovině 90. let byly opět vypracovány nové projekty tramvajových tratí;

myšlenka na zavedení kolejových dopravních prostředků se prostě “tu a tam vrací”.

Výstavba sídliště – změny v autobusové dopravě

12 června, 202214 června, 2022admin

Zásadní změny dopravní obsluhy Bohnic přinesla výstavba sídliště. S rychle přibývajícím počtem obyvatel, v závislosti na obydlování jednotlivých domů, se začaly zavádět nové autobusové linky. Nejdříve zahájily v únoru 1975 provoz tři linky vedené Lodžskou a Zhořeleckou ulicí č. 177 (Sídliště Bohnice – Hloubětín), 183 (Sídliště Bohnice – Ke Stírce), 202 (Sídliště Bohnice – Čakovice), tedy linky zajišťující dopravu k průmyslovým závodům v Praze 9 a napáječ tramvaje. K nim přibyla v dubnu téhož roku noční linka 505 na Stírku a v květnu byly zavedeny linky 200 (Sídliště Bohnice – Sokolovská, zajišťující přímé spojení na metro, dnešní Florenc) a linka 201 do oblasti Kbel.

V roce 1976 zahájily provoz dvě linky k obsluze zastávky Sídliště Bohnice Jih (pozděj-

ší Mazurská či Krakov): č. 144 (na tehdejší nám. Krasnoarmějců, dnes nám. Jana Palacha) a 209 (na Stírku). V roce 1978 byly autobusové linky prodlouženy Mazurskou ulicí na novou smyčku (dnes Poliklinika Mazurská). Od roku 1973 jezdila linka č. 152 z Kobylis přes Čimice až do Dolních Chaber.

V roce 1984 bylo prodlouženo metro do Holešovic a řada autobusů byla zavedena k zastávce metra Fučíkova. V roce 1982 opustila tradiční „stodvojka“ ulici Ústavní, kde pak ještě nějaký čas, jen ve středu a v neděli, jezdila účelová linka 54 (454). Po jejím zrušení v roce 1993 už městská doprava tuto tradiční trasu nevyužívá. Od roku 1982 jezdí městské autobusy také ulicemi K Pazderkám a Bohnickou.

V roce 1984 získaly autobusové spojení Zámky prostřednictvím linky 236 a 102.

Přívozy

Přívozy na Podbabě v Sedlci byly dopravní nezbytností. Na přelomu 19. a 20. století byly lodě tak velké, že pojaly i pohřební povoz s koňmi a průvodem. Dynamitka provozovala vlastní přívoz přímo před továrnou – převážela své produkty na protější břeh k železnici. Od roku 1897 přívoz provozovala obec Bohnice, před rokem 1989 určitě vozil zaměstnankyně Osvobozené domácnosti do provozovny na místě dnešního psího útulku. V roce 2005 byl obnoven sedlecký přívoz, o rok později ten podbabský, dnes je provozuje společnost Pražské Benátky.

Spojení s městem – hromadná doprava

Existence bohnické léčebny volala po kultivovaném spojení s městem, a proto Elektrické podniky připravily projekt tramvajové tratě od tehdejší konečné na libeňské Vychovatelně před hlavní bránu ústavu. Součástí tratě měla být i nákladní vlečka pro obsluhu ústavního zázemí. V Podhajských polích se uvažovalo o stavbě vozovny. V roce 1924 byl nakonec postaven jen úsek do Kobylis (do dnešní zastávky Ke Stírce).

Nejreálnějším spojením s Prahou se ukázal autobus. Už v roce 1922 do Bohnic dojížděla také jedna z prvních poválečných autobusových linek Československé pošty na území Prahy (pův. č. 683, později 701). Šlo ale jen o jediný pár spojů, takže význam linky byl poměrně malý, i když spoj byl veden z centra města.

Protože však od roku 1925 Elektrické podniky hl. m. Prahy také už úspěšně provozovaly autobusovou dopravu, ukázalo se ekonomičtější zavést do Bohnic pravidelnou městskou linku od konečné tramvaje.

A tak v úterý 10. srpna 1926 zahájila provoz čtvrtá pražská autobusová linka. Byla označena písmenem C a provoz zajišťoval zpočátku v přibližně hodinovém intervalu jediný vůz. V době návštěv ústavu byl interval poloviční. Linka dojížděla až do středu Bohnic, ke kostelu. Ve 30. letech se v ranní špičce jezdilo už v 15 minutovém intervalu třemi autobusy. Od 31. prosince 1951 nese nejstarší bohnická linka číslo 102. Obyvatelé Čimic chodili na zastávku Ubikace, která se nacházela v místech, kde je dnes Lidl.

Moderní silnice