Místo pro výstavbu nové továrny bylo potřeba pečlivě zvolit, aby případný výbuch neohrozil okolní zástavbu. Z logistických důvodů bylo ale preferováno umístění v nejbližším okolí města, pokud možno poblíž železnice. Nejdříve bylo prozkoumáváno okolí Drahanského mlýna. Zde však firma v březnu 1870 narazila na odpor místních zemědělců a jejich samosprávy. Další volba tedy padla na Zámeckou rokli.
Obtíže před výstavbou
I v případě Zámecké rokle došlo k velkému odporu místních obyvatel. Firma Alfred Nobel & Co. tedy svěřila plnou moc pražskému obchodníkovi Augustu Schramovi, který již zastával pozici výhradního distributora dynamitu v Čechách a orientoval se v místním podnikatelském prostředí. Proti projektu vystoupili i silní oponenti, především provozovatel zmiňované železnice, který se bál o bezpečnost vlaků. Celá výstavba totiž probíhala v atmosféře roku 1870, kdy téměř každý týden proběhl novinami článek o výbuchu dynamitu někde v Evropě. Je dnes poměrně těžké vcítit se do tehdejší doby, ale je důležité si uvědomit, že skutečná síla moderních trhavin nebyla veřejnosti vůbec známa a vyvolávala v ní značné obavy. Ke schválení projektu přesto nakonec došlo a na konci léta 1870 továrna začala s výrobou. Továrna v Zámcích se tak stala vůbec první továrnou na dynamit v Rakousko-Uhersku a byla teprve šestou takovou továrnou na světě. O urychlení výstavby a získání nezbytné živnostenské koncese na jaře 1870 se zasazoval i samotný Alfred Nobel. Je možné, že se účastnil jednání přímo v Praze. Konkrétnější informace ovšem nejsou známy. Ke schválení projektu přesto nakonec došlo a na konci léta 1870 se započalo s výrobou. Továrna v Zámcích se tak stala vůbec první továrnou na dynamit v Rakousku-Uhersku a byla teprve šestým takovým místem na světě.